Vytisknout
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1071

Lidi bavěj se mezi sebou a ty mezi nima seš ale když něco řekneš, oni bavěj se dál a ani si tě nevšimnou, jedině tak někdo zopakuje po tobě to cosi řekl hlasitějc a si všímaj jeho a ne tebe on má pozornost a ty seš nic, můžeš se vztekat hovno platný…

A pokud chceš aby si tě lidi všímali tak můžeš mluvit výraznějc, můžeš věci přibarvovat, předstírat emoce, egoistická póza zvýšenej hlas, lidi si tě najednou všímaj ale zas, jakmile je chvilku pomlka každej se dere ke slovu a není čas si věci promyslet, a tak mlít sračky a bejt rád že můžeš mluvit…

Nebo další možnost když tě lidi neposlouchaj můžeš zůstat v klidu ale využít toho když po tobě někdo zopakuje ňákou věc, nevztekat se že má pozornost on a našeptávat lidem co maj říkat, možná si ani neuvědomujou že po tobě opakujou a pokud jo tak to hned zamomenou, nemaj čas na tohle myslet jak už jsem psala, čím víc lidi předsíraj a čím víc se bavěj o sračkách tím víc se líp našeptává…
totiž taky pocit že něco říká víc lidí najednou, když říkáš to co ostatní lidi tě budou taky víc poslouchat hlavně když si ty ten z lidí kdo to říká nejvýraznějc ale bacha na trapasy, ta věc co opakuješ nikdy nebude z tvýho pohledu tak ať to není nápadný, hlavně že máš pozornost…

Ale proč vůbec lidi nejdřív někoho nepustěj ke slovu- maj mindrák z toho že je nikdo neposlouchá, že nemůžou říkat svoje názory a že nikoho nezajímaj, a tak si honěj ego že se derou ke slovu ale dokaď budou slova prázdný…

V dětství musíš poslouchat sračky a nesmíš mluvit
proto v dospělosti mluvíš sračky ale neposloucháš nikoho kdo říká něco normálního

Lidi říkaj jen to co se hodí a co chce většina lidí slyšet bejvají to pořád ty samý kecy, proto v situaci je ta vhodná věc ta která napadne všechny lidi naráz a tak mluví ten kdo je nejrychlejší a nejráznější pokud řekne něco trochu nesrozumitelně ostatní mu rozumí, protože už vědí co bude říkat, pokud nejsi v obraze a naivně čekáš že řekne věc ze svýho pohledu, nemušíš mu potom vůbec rozumět.

Támhle tohle támhle nesmíš teď, jenom seď a poslocuchej, nic nedělej nic tě nesmí zaujmout ani napadnout, proto někdy když doma sedim u stolu s jídlem na talíři sem líná vstát a dojít k šuflíku pro vidličku, nechce se mi vstávat nechce se mi nic dělat mozek už si holt zvykl, věnuj se jídlu nikam nesmíš, ale jíst rukama taky nesmíš to se nehodí to bys byl debil a nikdo by tě pak neměl rád, tak tu seď nad jídlem a čum do talíře a nic nedělej…

Co si on myslí co by si on mohl myslet, co on chce abych si myslel, co on chce aby si ten druhej myslel a pak ani už ani nevíš to co si myslíš Ty…