Ahoj, jmenuji se Martin a jsem aspík. Co bych o sobě tak na úvod řekl? V nedávné době jsem se skupinou kamarádů založil tento web (asperger.cz). Od té doby se pro něj snažím každý den něco udělat. Mám pocit, že když něco dělám sám, tak s tím dříve nebo později seknu. Proč, to nevím. Zato když něco dělám ve skupině tak mám tu ochotu menší. 

Občas vypadám, že nechci kamarády, že pořád sedím "u displeje" a nic nedělám. Ale ono to se sebou souvisí. Kamarády bych si přál, jen je neumím "sehnat". Tudíž dělám něco, co mohu dělat i sám. Co? Ten displej přeci. A že nic nedělám? To není pravda. Dělám spoustu pro mě důležitých věcí. Pro mě totiž není důležité to, co chce někdo jiný, ale to, co chci já. Když někdo po mě něco chce, musí mi vysvětlit, proč to chce a proč je to důležité. Jinak to já dělat nechci (nevidím důvod) a tak to nedělám. Myslím si, že tohle dělá spoustě lidem s autismem problémy. 

Velice často se mi stává, že když někomu řeknu: "Tohle nedělej!", tak to schválně dělá dál. Tak mě postupně rozčílí. Mám tu smůlu, že většinou někdo kolem jde právě v tu chvíli, tak potrestaný jsem já a ne ten člověk, co mě rozčílil. Což mě (přirozeně, jako snad každého) naštve ještě víc a tak dále. Dá mi hodně práce ten začarovaný kruh přetnout. Například se mi jednou stalo, že mi spolužák vzal klíče, já ho chtěl chytit, když jsem ho chytil, tak klíče hodil druhému, já šel zase po něm, zase hod... Pak jsem se naštval, strčil mu hlavu pod pingpongový stůl, když se zvedl, tak se praštil a v okamžiku, kdy jsem to dělal, šel kolem ředitel. Asi si umíte představit, co se stalo. Potrestaný jsem byl já (ředitelskou důtkou!) a oni vyšli bez trestu. Pro mě to bylo strašné, protože já, který jsem chtěl jen SVOJE klíče jsem byl potrestaný a oni, kteří mi MOJE klíče nechtěli dát nic. 

Jenže, když jsem podobné situace řešil pomocí dospělého, zase žáci: "Ty jsi srab, to to neumíš vyřešit sám?!". Prostě člověk se nezavděčí všem. Teď je to ve třídě v pohodě, nevím, jak se to stalo, ale stalo se tak a jsem za to rád.

Určitě si říkáte, že kdybych mohl, tak bych si to s někým vyměnil. Ale ne. Má to i svoje světlé stránky. 

Jaké? Ve "své" oblasti jsem nepřekonatelný. Mám na "moje" věci výbornou paměť (co je to moje věc? Věc, která mě baví. Když mě to nebaví, nebo si to nechci zapamatovat (jako třeba kolik obyvatel má ČR), nevím to. Důležitější ale podle mě je to, že vím, kde to zjistím.). Kvůli tomu, že vím, jaké to je, když s člověkem nemáte trpělivost, tak když někomu něco říkám, vysvětluji, mám větší trpělivost to vysvětlit, než běžní lidé. 

Takže neměnil bych, ani kdybych mohl. Bez AS bych to nebyl já. 

 

Add a comment

 

Nemam kamarády a nikdy nebudu mít,
Všichni lidi ze mě budou tak akorát jenom blít,
Když jsem byla maličká tak sem kamarády měla,
že to sou kámoši navždycky si naivně myslela.

 

Ale byli to pěkný zmrdi a byli to svině,
nejradši bych jejich vnitřnosti rozházela po kině
už to nikdy nebudou moji kamarádi,
zradili mě sou  to hnusný hovádi.

 

Bavěj se se mnou neradi protože sem divná,
dokaď nechcípnou tak nebudu klidná,
vtipná bejt já neumim a prosadit se už  vůbec neumim,
mezi lidma sedim v rohu a jenom blbě čumim.

 

Nikdy si nenajdu kámoše místo těhlech bejvalejch,
oni se se mnou nebavěj protože mam vadu ve hlavě,
bože neexistuješ všichni mí známí sou věřící,
ale stejně by se nebavili s blbkou prdící.

 

Prdim na veřejnosti  sem blbá  každej mě drbá
už mě nenapadá co říct nevim co mam tady chtít
du se zabít jo to baví mě o tom mluvit hlasitě
neumim ztlumit, umim tak všechno pokazit a poblbit
nesnášej mě všichni lidi sou to zmrdi!

 

Když je někdy potkám tak mě ani nepoznaj,
hlavně že na sobě hezký oblečení oni maj.
nepamatujou si vůbec na to jak jsme jako malí blbli,
to je ještě horší než kdybyste všichni zhebli

 

Nikdo se se mnou bavit nechce,vždycky z toho budu v depce,
každym dnem v hlavě seznam jmen lidí co už se mnou nepudou ven,
nikdo o mě ani nezavadí, s ničím mi nic neporadí,
všichni zapomínaj na mě já chci zapomenout na ně,
jejich krky uškrtit na laně!

 

Známe se rok nebo dva a nebo šest let,
já sem trochu mimo čas já sem mimo tenhle  svět,
hned, zabila bych všechny a sebe,
nemam žádný kamarády jeho ani tebe.

 

Všichni zapomínaj na to že já vůbec existuju
všechny jenom otravuju asi už se zebliju
chčiju na všechny lidi budu se doma sama nudit
všechny okolo jenom prudit nechtít se ráno vzbudit.

Add a comment

Na facebooku som sľúbil, že napíšem článok o tom, ako som sa naučil skrotiť svoje depresie. Nejdem rozpisovať odkedy ich mám, ako prebiehajú a podobné bláboly, urobíme to ako vravia v Amerike, let's cut through the crap, čiže vykašlime sa na písanie zbytočností, poďme rovno k jadru veci.

Add a comment

Nesnášim  ten den, když mam narozky
všem lidem okolo bych hned rozmlátila jejich mozky, 
na narozky všichni lidi někde kalej s kámošema, 
jen já kamarády nemam pořád hádám se se všema.

Žádná párty se nekoná na svý narozky sem doma
sem tam sama postižená sem a nemusim bejt chromá,
mam na mozku vady neumim navázat s lidma vztahy,
partner nebo kamarádský umřít chci třeba hlady.

Maximálně slavím s rodičema,
všem  lidem  co maj kámoše bych dala do xichtu klíčema,
s rodičema je nuda ale aspoň mam prachy, -
ale ty sou  od babičky od rodiču můžu čekat
leda zarachy.

Ale prachy sou mě stejně k hovnu nemam s kym jít chlastat,
když chci s někym ven tak odpoví mě leda nasrat,--
když má narozky někdo jinej -- nikdy mě nepozve,
protože sem hroznej dement protože se chovám zle

Neumim se chovat chtěj po mě ať asertivně jednám
já jednám tak nasertivně spostu lidí neznám
ale ostatní je znaj a spolu si co říkat maj,
vyvraždila bych těhlech dementů celej kraj.

 

R:
Nesnášim den když je jakákoliv oslava,
má to bejt zábava je to leda otrava
všichni se tu bavěj spolu ale nikdo se mnou,
všechny bych umlátila bednou.
Všichni se na sebe jak dementi usmívaj,
na mě se divně dívaj a z toho taky vyplívá,
že se oni  nikdy nebudou chtít bavit se mnou
všechny bych umlátila bednou.
Ať zhebnou
 

Nepište mi přání vše nejlepší na facebooku,
pak se naseru a nadělám přim tom hodně hluku.
spamuje to zeď a to já naseru se hned,
je to k hovnu starý časy nikdy nevrátí to zpět.

Sama doma sem i na silvesta všichni někam jedou,
ségra s bráchou někde kalej nikdy  nevezmou mě sebou.
Brácha nechce mít retarda mezi  svejma známejma,
akorát bych ho ztrapnila chci ho udusit  lejnama.

 

I s rodinou na vánoce je to k hovnu pořád  se hádáme
taťka vždycky prudí v tomhle on niky nezklame.
rodině je blbý mě tady vyhazovat od stolu
vim že mě tu nechtěj rádi by viděli mojí  mrtvolu,

Debilně se xichtěj proč se musej takle šklebit,
jako dement co se pokoušel o to se na mě tlemit
má ňákej smysl se vidět jednou za rok nebo vůbec
stejně si nemáme co říct - ptotože sem hroznej blbec

R:
Nesášim i všechny dny  když oslava není,
furt ta posraná škola a každej se mi v ní tlemí,
o výkeden se doma nudim u compu
všem lidem bych hlavu hned vomlátila vo lampu.

buďto se jednou zabuju nebo sama chcípnu nudou,
možná že až umřu tak na pohřeb aspoň lidi pudou
jenže to mě bude jedno protože už budu dead,
nedává to smysl nahovno celej je svět.

Add a comment

Díky FB diskuzi jsem se rozhodl zkusit sepsat můj pohled na ostatní autisty. 

Když jsem ve společnosti, kde jsou samí autisti, místo toho, abych se choval tak, jak NT čekají se chovám podle mé přirozenosti. Příklad (sice nepravdivý, ale užitečný): "Pro NT je přirozené přechod pro chodce přejít, pro mě ho může být přirozené přetančit.". Mám pocit (a myslím si, že ostatní také), že jsme "mezi svýma", že jsme tam, kde nás chápou. Myslím si, že bych neměl problém přijmout člověka, který myslí jinak, než většinová společnost a jinak než já. Protože vím, jaké to je, když vaše názory někdo nerespektuje a často si je nenechá ani vysvětlit. 

Add a comment