Podrobnosti

Napsal Megagoblin

Kategorie: Ze života

Zveřejněno: 30. březen 2015

Vytvořeno: 29. březen 2015

Zobrazení: 1685

Zdravím všechny čtenáře Aspie blogu

Jmenuji se Adam,je mi 16 let a stejně jako většina zdejších přispěvatelů mám Aspergerův syndrom.Jde o můj první článek na tomto blogu takže popíšu trošku obecně sebe a na závěr ještě udělám menší reklamu na svůj vlastní blog. Odkaz na něj najdete mezi oblíbenými blogy tohoto blogu.

První fakt o mně - nekouřím. Právě kouření je to co na svých vrstevnících nejvíce odsuzuji. Ačkoliv je ze zákona kouření povoleno až od 18 let, najdou se mezi mými vrstevníky jedinci co kouří už od 13-ti. Co fakt nechápu je, jak je možné,že jim ty cigarety prodavačky prodají, ale to už je jiná věc. Další věc co nechápu je proč to vůbec dělají - vždyť si tím ničí plíce! Já nevím,ale mě tedy na mém zdraví rozhodně záleží víc, než na tom být cool. Ať si laskavě nestěžují, až jim v nemocnici diagnostikují rakovinu plic.

Druhý fakt o mně - jsem totální nemehlo. A to jak motoricky,tak konverzačně. Pokud jde o motoriku,tak jsem dá se říct že se mi podařilo něco celkem vypilovat a naučit se běžné manuální činnosti, na mnoho věcí si však stále se svýma rukama nevystačím. Co se týče té konverzace tak to mám asi tak jako většina AS - často si špatně načasuji slovo, nebo omylem řeknu něco nevhodného za co se pak stydím. Dále mi při většině běžných konverzací šrotuje mozek v hlavě což znamená,že mě jednak brzy vyčerpají a jednak se často zasekávám, komolím věty a podobně. Někdy se mi dokonce stává,že vím zhruba co říct a jakmile řeknu první slovo,tak mi dojde že nevím co jsem chtěl přesně říct a tak ještě přemýšlím jak tu větu zformulovat,což vypadá strašně divně a nakonec ze mě téměř vždy vypadne nějaký blábol. I na tomhle se však snažím usilovně pracovat díky možnosti mentálního tréninku,který představil světu jistý Zbyněk Rybička, asperger který se dokázal naučit celkem dobře komunikovat.

Třetí fakt o mně - Nesnáším své bývalé spolužáky ze základní školy. O těch současných to rozhodně říci nemůžu, jelikož se ke mně chovají o dost lépe,než ti o kterých se právě zmiňuji. Asi každý asperger zažil to,že mu ostatní říkali fráze typu: „ty seš totálně vymatlanej“ nebo „úplně postiženej“. Já jsem se dokonce setkal s tvrzením,že mám IQ nula,což je naprostá blbost. Do sedmé třídy byl ze mě totální rapl,ale pak už jsem se poněkud zklidnil, nicméně to na mém postavení třídního odpadlíka a vyvrhela vůbec nic nezměnilo.

Nyní již už přichází na řadu slibovaná reklama - píšu blog s názvem Úvahy aspíka, kde najdete různé postřehy,úvahy či články se zajímavými tématy. Na tomto blogu nenajdete žádné informace o Aspergerově syndromu,jelikož na toto téma existuje již mnoho webových stránek a blogů a já pochybuji,že bych se v takové konkurenci dokázal prosadit. Naopak stránky o tom,jaký má nějaký aspík pohled na svět,nebo čistě o nějakých výtvorech mysli jsem nikde nenašel. A proto jsem založil tento blog. Aktivní na něm budu hlavně o víkendech,poněvadž přes všední dny nemám příliš času něco psát,ale i tak si můžete přečíst spoustu zajímavých článků. (I když ve skutečnosti jich je publikovaných zatím jen pět). Budu rád za jakoukoliv pochvalu a nebo kritiku.

Podrobnosti

Napsal kostlivec

Kategorie: Ze života

Zveřejněno: 24. březen 2015

Vytvořeno: 23. březen 2015

Zobrazení: 1564

U mě můj AS způsobuje mnohé problémy, i když to není možná jen jeho chyba. Jedním z nich je to, že se se mnou přestávají bavit někteří lidé, a to ve většině případů zcela bez pochopení z mojí strany. Tyto činy mají na mě až zdrcující dopad a většinou mi způsobí deprese. 

Když se podívám do historie, tak jsem měl dva nejlepší kamarády. Ostatně spíše dva jediné kamarády. Hodně jsem s nimi trávil času, ale pak nadešla doba školy a oni se se mnou přestali bavit. Tak jsem si našel další, ale dost mě jejich ignorace ničila a snažil jsem se navázat ztracené přátelství - leč, marně.

Na střední jsem měl jednoho kamaráda ze základky, který se se mnou však taky přestal bavit, ani neměl tu odvahu říct mně důvod. Dost jsem tím trpěl, kladl jsem si vinu na sebe, ale nevěděl jsem, kde jsem udělal chybu, když se k tomu tak zpětně vrátím, zjistím, že to byl z jeho strany podraz, ale co, život jde dál a staré rány se zahojí. Ostatně on se přestal bavit i s ostatními, takže to nebylo tak hrozné.

V poslední době se se se mnou přestala bavit i má nejlepší kamarádka. Důvod? Neměla na to mně ho říct! Toto si myslím, že na mě mělo nejnegativnější dopad. Hledal jsem různé věci, kde bych mohl udělat chybu, psal jsem jí, leč marně. Je to už více jak půl roku a furt mě to bolí tak, jak první den, jsem z toho smutný, že mě mohla zradit.

Podrobnosti

Napsal kostlivec

Kategorie: Ze života

Zveřejněno: 29. březen 2015

Vytvořeno: 28. březen 2015

Zobrazení: 1981

Rád bych vám napsal, co se mně zdálo za sny, já to pokládám za poměrně zajímavou věc, která je snad spojená i s mým AS. Taky mají na ty sny hodně vliv léky, které beru, nějaká antidepresiva a na spaní. Znám nějaké osoby, i s AS, které mají zápisník snů, já nic takového nemám a proto musím psát sny z paměti, než je stihnu zapomenout. Ale už nechci psát úvod, ale chci konkrétní sny, snad se vám budou líbit.

První byla spíše noční můra, ale to možná všechny. Stál jsem u nějaké skály, kde byl nějaký altánek. Tam jsme šli myslím se třídou (ale naštěstí tam ta holka, co se se mnou přestala bavit, nehrála žádnou roli, teda myslím, jednoduše řečeno se mi o ní možná ani nezdálo. Ale pak tam byla nějaká strašidla, nebo možná spíše převlečení lidé, kteří mě vylekali. Já mám takovou tendenci nemít rád konspiraci, jinak řečeno mně vadí věci, které lidé řeknou za mými zády, a jsem taky dost podezíravý. Tak jsem pak chtěl, abych udělal to, že se od nich "nenechám vylekat, nebo spíše je vylekám". To mně připomnělo to, že jsem kdysi na náchodském zámku měl takovou nepříjemnou zkušenost. Bylo tam takové křeslo, paní průvodkyně nám, dětem řekla, že pokud se dotkneme jednoho křesla, tak pak nám něco řekne. Tak se děti samozřejmě dotkly toho křesla a já jsem se dlouho rozmýšlel jestli se toho dotknout nebo ne, já jsem totiž takový nerozhodný...už jsem tam natahoval ruku, ale pak jsem ji zase dal pryč, pak zase natahoval a zase dal pryč, tak se to několikrát opakovalo, až jsem za vydatné podpory rodičů se toho křesla dotkl. Tak čas ubíhal a prohlídka se blížila ke konci. A pak přišel dlouho očekávaný okamžik...proč jsme se toho vlastně chytali? Průvodkyně řekla něco ve stylu, že "Pokud se děti dotknou křesla a budou zlobit rodiče, tak si pro ně přijde černá paní z tohoto obrazu" a ukázala na stěnu na obraz. Já jsem samozřejmě propadl záchvatu pláče a cítil jsem neskutečnou zlost z toho, že mně průvodkyně zatajila takovou důležitou informaci. Jak jsme šli pryč od zámku, tak mi rodiče řekli, že pokud půjdeme touto cestou, tak se mi nic nestane, což jsem samozřejmě neakceptoval a můj pláč neustával. Pak jsme se šli podívat na bunkry okolo Náchodu a to mi trochu zlepšilo náladu, respektive to zaměstnalo moje myšlenky. Ale to jsem hodně odbočil od mých snů, zase na druhou stranu mně to přijde zajímavé.

Druhý sen byl neméně zajímavý. Jako první však půjdu do času včerejšího dne. Napsal jsem na Facebook status s následujícím znění. "Mám takový pocit, že se v brzké době najde někdo, kdo zfanatizuje masy jako A. Hitler a možná, že se pohybuje mezi námi, anebo dokonce je veřejnosti známý..." Dost mi to připomnělo některé politiky, ale nejenom je, mohl by to být klidně nějaký zatím úplně neznámý jedinec. Ale jsem si vzpomněl na jednoho mého kamaráda, který řekl, že kdyby to byl rozkaz, tak by mě zabil. On je silně proruský, dokonce možná že i fanatický, ale když by to četl, tak by to zpochybnil, teda nejspíše. Chtěl bych uvést, že nejsem nijak protiruský nebo jinak politicky vyhraněný, jen se mi zdálo to, co se mi zdálo. Zdálo se mi, že na Ukrajině a na Balkáně provádělo Rusko invazi. Dále pak postupovalo přes Slovensko a my jsme se báli těch Rusů opravdu hodně, tak jsme nakonec se rozhodli, že se odstěhujeme do Prahy, která je přece trochu dále od hranic. Tak jsme se tam odstěhovali, celá rodina. Tam rodiče pracovali v nějakém květinářství, pak si vzpomínám na to, že jsem viděl nějaký byt k pronájmu, kde byla cena za 1 metr čtvereční a rok cca 1500 Kč. Dále jsme se přestěhovali někam na západ, kde jsme snad byli v bezpečí, ale to už si nepamatuji, protože se mi zdál další sen nebo jsem se probudil.

Ten další sen bylo to, že jsem byl někde, kde byl nějaký zchátralý most, nebo brána, něco jak Braniborská brána, která byla z docela zchátralého betonu. Tuším, že byla postavena na počest Ericha Honeckra a Stalina, tak jsem po ní lezl. Tento sen byl docela krátký.

Další byl o tom, že jsem s bráchou a tátou sázel strom – lípu, dále už nevím co bylo. Myslím v tomto, nebo předchozím snu bylo to, že u naší hospody, respektive v ní, měli sraz nějací cyklisté, kteří měli nějaké masky, snad podobné Fantomasovi, ale jiné, byl tam taky strýc a teta, měli na sobě ještě něco kromě těch masek, snad nějaké to, co měli na sobě lidé v procesí. Pak tento sen skončil.

Teď přichází na řadu další. Mám docela rozsáhlé stránky, ale bojím se, že mně je někdo zruší kvůli pro někoho ne úplně vhodnému obsahu. Tak jsem přemýšlel nad tím, jak je „zvěčnit“. Zvěčnit je už z principu nemožné, ale je možné je „uchovat po dlouhou dobu“. Tak mě napadlo, že zkusím zakódovat nekorektní slova, aby to nešlo podle toho najít na internetu, to jsem udělal a dal z jiného počítače na internet. Dále jsem zkusil uložit do nějaké krabičky a zelét voskem a někde zakopat. Pak byl ještě jeden sen, ale ten tu nechci psát.

A dnes již možná poslední, se mi zdál o naší třídě – nemáme moc dobré vztahy, jsme rozdělení na skupinky, ale mám tam nějaké lidi, se kterými si alespoň trochu rozumím, ale to odbočuji. Zdálo se mně, že jsme na fotce se tvářili jako něviňátka, ale ve skutečnosti jsme byli velmi zlobiví a chovali se jako šílenci, mám chuť říct, že jako totální šílenci.

Tím skončily dnešní sny, které si pamatuji. Dále vám chci říct ještě jeden sen, zdál se mi pár dní nazpět, ale ještě si jej celkem živě pamatuji. Teď si ještě vzpomínám na další, nevím, jestli dnešní nebo tehdejší. Jeli, nebo šli jsme s babičkou někam, kde byla nějaká vodní stavba, vojenský prostor a letiště, oboje dříve jmenované bylo obehnáno ostnatým drátem … to se mně zdálo taky možná proto, že jsem viděl nově postavený vysílač, tak obehnán ostnatým drátem... Pak nám nezbývala jiná cesta, než na letiště. Tam zrovna nějaké letadlo startovalo motory, a tak nás to skoro odfouklo, pak na nás došla nějaká ochranka, nebo tak něco.

Ale teď se vrátím ke snu, který se mně zdál dříve. Ten byl o tom, že jsme jeli k babičce a tam byl po cestě nějaký hrad, byl krásný. A tam jsme došli, byla tam jen jedna nějaká osoba, možná kastelánka, nebo tak něco. Hrad byl ale bohužel trochu poničený a taky se tam kývaly podlahy. Pak jsem se probudil i z toho snu. Třeba sem napíšu i další mé sny, jen musím počkat, až se mi zase budou zdát...

Podrobnosti

Napsal mnoznecislo

Kategorie: Zpravodajství z akcí

Zveřejněno: 23. březen 2015

Vytvořeno: 22. březen 2015

Zobrazení: 1556

Dne 21. 3. 2015 jsem se s mamkou zúčastnila 2. konference platformy Naděje pro autismus, která se konala v Brně, v budově Veřejného ochránce práv. Konference se konala ve velkém sále, prostředí tam bylo celkově příjemné.  Já sama mám Aspergerův syndrom. Jely jsme s mamkou vlakem, a pak jsme pokračovaly na místo tramvají.

Nejprve nás uvítala paní Eva Honková, která konferenci skvěle zorganizovala, dále zástupci města Brna a Jihomoravského kraje - pan primátor a pan hejtman. Konferenci skvěle uváděl pan Jan Hanák.
Pak se mohlo přistoupit k jednotlivým přednáškám. Dozvěděli jsme se například o kampani Česko svítí modře, do které se zapojuje stále větší počet obcí. Druhého dubna, v mezinárodní den autismu, nasvítí modře radnice a jiné veřejné budovy. Připojit se mohou také jednotlivé domácnosti. Tato akce slouží k rozšíření všeobecného povědomí o osobách s poruchami autistického spektra.

Dále jsme se setkali s paní Hrčovou z bratislavského sdružení Trilobit, nám která představila SNOEZELEN. Jedná se o speciální místnost vybavenou různými předměty, které u dětí a osob s handicapem navozují smyslové vjemy. V místnosti hraje relaxační hudba, můžeme se zde setkat např. s vodní postelí, vodním válcem, který mění barvy, nebo s difuzérem, do kterého se nalije aromatický olej, který místnost krásně provoní. Dále se zde nachází mnoho předmětů, které pomáhají dětem uvědomit si hmatové vjemy. Mohou zkoumat různé druhy materiálů a povrchů. Také zde můžeme vidět například svítící štěrkátko nebo zajímavé hudební nástroje, jako třeba dešťové hole nebo bubínek naplněný pískem připomínající šumění moře. Na konferenci byly k dispozici některé z těchto věcí na ukázku. To nám zprostředkovala Luba Heinzlová ze Slovenska. Předměty budily  u účastníků konference velký ohlas.

Dále jsme mohli vyslechnout příspěvek Michala Roškkaňuka, který sám má Aspergerův syndrom. Seznámil nás také s některými konkrétními situacemi, které mohou v životě potkat lidi s poruchou autistického spektra - například se některé osoby  díky své důvěřivost snadněji zadluží. Tato přednáška byla velmi přínosná.

Dále jsme si mohli vyslechnout přednášku na téma Koordinátor podpory pro osoby s PAS. Zatím se jedná pouze o návrh, šlo by o to, že v každé větší obci by byl člověk, který by pomáhal rodinám nebo lidem s PAS. Měl by přehled o veškerých sociálních dávkách a jiných výhodách, na které mají tito lidé nárok. Nevíme však ještě, kdy a jakým způsobem bude tento návrh uveden do praxe.

Dále následovala přestávka na oběd. Ten byl formou rautu. Podávaly se kuřecí a vepřové řízky, bramborový salát, a po obědě bylo k dispozici ovoce nebo zákusky. Jídlo bylo opravdu chutné.

Po přestávce následoval přáspěvek paní Elliny Horalíkové, která je sama matkou dcery s Aspergerovým syndromem. Založila sdružení pro dívky s AS, které organizuje různé akce i vícedenní pobyty. Je také členkou celoevropské organizace Autism Europe, která sdružuje zejména rodiče lidí s PAS, nebo samotné osoby s poruchami autistického spektra. O této organizaci jsme se dozvěděli různé informace.

Dále byla na programu prezentace praktické školy v Novém Jičíně, která byla velice přínosná. Učitelé v této škole opravdu umí pracovat s žáky s PAS. Nejvhodnější je pro ně učební obor Zahradnické práce. Zaujalo mě, že škola spolupracuje s jedním místním zahradnictvím, kde mohou tamní žáci vypomáhat v rámci praxe, ale také po skončení školy. Tato škola pořádá také velké množství mimoškolních aktivit. Žáci chodí s učiteli burslit, absolvovali také výlet do Prahy, nebo dokoce leteckou cestu do Vídně. Protože osoby s PAS špatně snáší velké množství lidí, učitelé je na tuto situaci předem připravili. Ve třídě například simulovali cestu metrem, pohyb v tlačenici nebo let letadlem. Myslím si, že tato škola patří k nejlepším svého druhu v republice. To však záleží zejména na zaměstnancích - všechno je v lidech. V této škole zkrátka učí lidé na správném místě.

Poté následovalo seznámení s obecně prospěšnou společností Ruka pro život, která založila stacionář pro osoby s mentálním postižením a PAS v Praze, Brně a LItomyšli. Tam se také zabývá pomocí seniorům. Tato organizace má v letošním roce v plánu zřídit v Brně chráněné bydlení pro 4-6 klientů s PAS: Tato skutečnost je velice přínosná, vzhledem k tomu, že tahle služba v naší  republice chybí, její pokrytí je zcela nedostatečné.

Na závěr jsme si mohli vyslechnout přednášku pana Pavla Sochora, který mluvil o tom, že vzhledem k originalitě osob s PAS se tito lidé mohou angažovat v umění - hudba, tanec, malířství atd.

Podle mého názoru byla tato konference velkým  přínosem pro všechny účastníky. Pokud se bude někdy podobná akce opakovat, ráda se znovu zúčastním.

Jana Martinková