Podrobnosti

Napsal Brankoslav

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 22. duben 2015

Vytvořeno: 21. duben 2015

Zobrazení: 1509

Ľudia majú tendenciu hľadať lásku, dúfať v lásku a čakať na lásku. Lenže ak ju budeme hľadať u iných, budeme sa cítiť stále prázdni a nenaplnení.

A o tom to je, aby nás mali ostatní radi tak ako sa patrí, musíme zmeniť samých seba, aby sme sa mali radi a vedeli oceniť, čím naozaj sme. Dole uvedené kroky vám pomôžu to dosiahnuť.

1. Správajte sa k ostatným s láskou a rešpektom: Keď sa budete snažiť dostať radosť do života druhých, vrátia vám to formou láskavosti a lásky.

2. Robte náhodne akty láskavosti: Vďaka tomu sa stanete niekým, koho budete sami rešpektovať – a zistíte, že aj ostatní sa k vám budú správať krajšie.

3. Nechajte minulosť za sebou: Čo sa stalo v minulosti je už len históriou. Dnes je nový deň, a začínate novú stránku knihy života. Hoďte za hlavu minulé sklamania, bolesti a iné veci, kvôli ktorým nie ste spokojní so sebou, inými ľuďmi, či so svetom.

4. Odpustite si: Všetci robíme chyby, všetci ľutujeme nejaké zlé rozhodnutia. Nezatracujte sa, nenadávajte si, nekritizujte sa za ne. Namiesto toho si odpustite čokoľvek už sa stalo, dajte si pohov. Ste proste ľudia – nie ste dokonalí.

5. Praktikujte pozitívne hovorenie sami na seba: Napíšte si a opakujte pozdvihujúce prehlásenia a pravdy ... ako „Som nadaný“ ... alebo „Som skutočný a verný priateľ“. Nalepte si tieto prehlásenia na zrkadlo a opakujte si ich.

6. Pouvažujte nad tým, čo v živote naozaj chcete: Môžete si vytvoriť vlastnú cestu, vybrať si vlastný osud. Váš život je dar a môžete si vybrať, čo s ním urobíte.

7. Buďte vytrvalí: Pracujte celým srdcom na tom, aby ste sa mali radi. Ak ste v minulosti trpeli, majte k sebe súcit. Buďte pripravení prijať a zdolať svoju bolesť. Zaslúžite si ten rešpekt – a pomôže vám oslobodiť sa.

8. Oslavujte svoje úspechy: Je jednoduché ignorovať alebo byť skromní ohľadne toho, čo ste dosiahli – ale nebuďte k svojim úspechom slepí. Zaslúžia si uznanie, pretože sú súčasťou toho, čím ste.

9. Myslite na niekoho, kto je vaším vzorom a správajte sa ako on: Tým dosiahnete v živote kvality, ktoré oceňujete – takže bude ľahšie začať sa mať rád a prijať sa takí, akí ste.

10. Buďte sami sebou a verte si: Buďte k sebe úprimní – a nerobte si starosti, čo si o vás myslia druhí. Naučte sa veriť svojim inštinktom a nasledovať svoje srdce. Naučte sa, že je v poriadku povedať „Nie“ a robiť to, čo sami chcete .. A nemusíte sa cítiť vinní, nie je vašou povinnosťou každému vo všetkom vyhovieť.

11. Neporovnávajte sa s ostatnými: Každý človek na planéte je iný a unikátny. Každý máme iné talenty a inú minulosť. Zistite kto ste VY a investujte do toho, aby ste boli sami sebou!

12. Pracujte na prijímaní lásky: Ak vám niekto podá kompliment alebo sa vám pokúša vyjadriť lásku, neodmietajte to – skúste to prijať ako dar. On to totiž je dar, ktorý ukazuje, že máte hodnotu a ste milovaní a milovateľní.

Zdroj: http://onlinecounsellingcollege.tumblr.com/post/83192217090/learning-to-love-yourself

Podrobnosti

Napsal Martin Urbanec

Kategorie: Psáno aspergery

Zveřejněno: 19. duben 2015

Vytvořeno: 19. duben 2015

Zobrazení: 1433

Ahoj všichni, 

jak určitě všichni víte, do našeho webu se může zapojit úplně každý asperger (v brzké době plánujeme udělat prostor i pro NT (neaspergery)). Kdokoliv z aspergerů může napsat nějaký článek, nebo publikovat ten, který si sepsal jen pro sebe, do šuplíku. Jaký by ten článek měl být? Může být prakticky o čemkoliv. Jen musím říci jednu věc. Připravujeme vydání tištěného sborníku, do kterého budou zařazeny články z našeho webu. Sborník by měl přinášet naše pocity, měl by čtenáře na chvíli vnést do našeho světa. Články, které budou tematicky vhodné, budou dlouhé tak akorát (kolik to je nevím ani já sám. Prostě až se vám to bude zdát tak akorát, z největší pravděpodobností se takový ten článek bude nám zdát taky) a budou vhodné i svým slovníčkem a obsahem pro publikování i mezi žáky základních škol, mohou být zařazeny do sborníku také. Jak publikovat? Stačí se na našem webu zaregistrovat, přihlásit se a v menu se zobrazí tlačítko "Přidat článek". Tam článek napíšete, uložíte a je to. Pokud se registrovat nikde nechcete, nemusíte, článek můžete poslat i na e-mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. spolu se jménem, pod kterým chcete na webu vystupovat. Děkuji každému, kdo něco napíše, budeme rádi!

Podrobnosti

Napsal Jupiter 85

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 19. duben 2015

Vytvořeno: 19. duben 2015

Zobrazení: 2001

Ahoj všem, kteří budete číst následující řádky!

Moje dnešní internetová prvotina bude o tom, proč si užívám (a to nejen v obrazném pojetí, ale i v pojetí doslovném) to, že jsem byl diagnostikován jako člověk s AS.

Vím, že se vám moje tvrzení, že si užívám AS, bude zdát přinejmenším podivné, přehnané a možná, že i nesmyslné, ale já to tak prostě skutečně kdesi hluboko uvnitř sebe samého cítím.

Důvody, proč tomu tak je, jsou následující:

1) Mohu se stýkat (ať již osobně, nebo prostřednictvím internetu) s dalšími lidmi, kterým byl AS rovněž diagnostikován a na základě toho navazovat nová přátelství a nové sociální kontakty (což je pro každého člověka s AS nesporně velmi důležitá věc).

2) Mohu žít s vědomím, že jsou na světě i další lidé, kteří řeší ty stejné (nebo velmi podobné) problémy, se kterými se potýkám i já sám. A jistě znáte pořekadlo, že sdílený problém je problémem polovičním, tudíž i ve svém důsledku problémem podstatně snesitelnějším.

3) Lépe chápu důvody některých svých kolegyní, když mi říkají, že jim připadám, cituji, "tak strašně jiný, než ostatní muži". Ještě před cca 6 měsíci jsem toto tvrzení naprosto nechápal, avšak dnes, více než měsíc po uzavření diagnostiky, již tomuto výroku rozumím naprosto dokonale.

4) Také se mi lépe píše moje diplomová práce, která se týká problematiky AS, neboť právě nyní mnohem lépe rozumím teorii, která je s AS a dalšími PAS spjata.

5) Dalším důvodem, který se velmi úzce pojí s bodem 4), je to, že se mi mnohem lépe studuje na vysoké škole. Studuji totiž speciální pedagogiku se zaměřením na psychopedii, tj. výuku a výchovu osob s mentálním postižením a autismem. A kdo jiný by mohl lépe rozumět problematice autismu, nežli autista sám?

6) Mám mnohem snazší přístup na osvětové akce na podporu autismu a autistů. Bez ohledu na to, jestli se konkrétní akce účastním jako autista, nebo jako budoucí odborník.

7) Mezi autisty, se kterými jsem se dosud setkal (ať už to bylo na osvětových akcích, případně i na mých odborných praxích během svého studia) jsem se až dosud cítil velmi dobře přijímaný a zároveň jsem měl pocit, že se mezi těmito lidmi cítím velmi příjemně a uvolněně, protože se nemusím snažit za každou cenu zapadnout.

8) Jsem přijímán i NT lidmi, kteří o mně ví, že mi byl diagnostikován AS. Pro mě je to nenahraditelný pocit přijetí a respektu vůči mojí osobě. Všem NT lidem, kteří mě berou takového, jaký jsem, zcela upřímně DĚKUJI.

9) Dokážu lépe pochopit každodenní problémy rodičů autistických dětí, které jim život přináší. Ať už jde o problémy se školou, nebo i s výchovou.

10) Mohu být (ať již osobně, případně i virtuálně) oporou lidem, kteří se na mě obrátí se svými problémy, které jim AS (či kterákoliv jiná PAS) přináší. Což mě v konečném důsledku naplňuje pocitem potřebnosti a užitečnosti.

11) Posledním důvodem, proč si užívám svůj AS, je to, že mám konečně jasno v tom, jak to se mnou skutečně je. Jsem AS, proto chápu, co je na mně tak "divného", "jiného", potažmo "odlišného" a mohu se tomu plně přizpůsobit. Což je hodně osvobozující, nemyslíte?

Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa. Doufám, že jsem vás délkou svého prvního příspěvku neotrávil tak, že už na tuto stránku víckrát nezavítáte, nebo, že si nepřečtete další z mých budoucích příspěvků.

Přeji vám hezký zbytek víkendu a snad se tady spolu zase brzy setkáme.

Váš

Jupiter 85

Podrobnosti

Napsal kostlivec

Kategorie: Ze života

Zveřejněno: 17. duben 2015

Vytvořeno: 14. duben 2015

Zobrazení: 1611

Ahojte, dnešní článek bude o tom, jak jsem navštívil místo, které bylo dříve mým speciálním zájmem – Osvětim. Tento článek jsem schválně rozdělil na 2 části – první bude sepsána před mou návštěvou, druhá po ní. Toto dělám za tímto účelem, abyste mohli porovnat mé pocity před tím, než jej navštívím s tím, jak už budu mít tuto zkušenost za sebou. Důležitým faktem jsou deprese. Možná si říkáte něco ve stylu „Máš deprese, tak proč tam jezdíš?“. Jedu tam, protože jsem se rozhodl, že to zvládnu, beru to tak trochu jako zkoušku. Den před tím mně bylo extrémně psychicky špatně. V dnešní době nemám sebevražedné myšlenky, což je překvapivě horší. Tehdy jsem viděl alespoň naději v sebevraždě, teď ji nevidím v ničem.

O táboře Osvětim jsem se zajímal asi v tercii na gymnáziu (8. třída ZŠ). Nebyl to však intenzivní zájem, ale spíše okrajový. Z té doby si už moc nepamatuji, jen to, že se tam plyn pouštěl ve sprchách a jednalo se o Cyklon B – křemelina napuštěná jedovatým kyanovodíkem, který se uvolňoval po otevření plechovky. Tento plyn vyráběla firma IG Farben a Draslovka Kolín. Dále si pamatuji, že tam byl nápis „Arbeit macht frei“ - Práce dělá svobodu nebo častěji překládané jako Práce osvobozuje. Taky si pamatuji, že v tom nápisu bylo převrácené písmenko B. Na víc věcí si nevzpomínám, protože to byl jen okrajový zájem.

Sám si myslím, že to zvládnu, ale zanechá to na mně následky. Určitě mě to donutí k přemýšlení. Je ale taky možné, že budu zklamán. Taky je tu šance, že mě to vůbec neosloví, že k tom budu apatický, ale uvidí se, nyní už jedu. Až se vrátím, řeknu vám druhou část dnešního článku – vlastní návštěvu Osvětimi.

Tak už to mám za sebou, píšu až sen po návštěvě, protože včera jsem nemohl z okolností, které popíšu dále.

Jeli jsme ve 5:30, přičemž sraz byl v 5:20. Já jsem už od 4 hodin nemohl spát – to se mně stává, když má být nějaká důležitá událost další den. Cesta pak poměrně rychle ubíhala. Dali jsme si mezizastávku na benzínce. A pak jsme tam dorazili. Nebyl to takový pohled jak jsem si představoval, viděl jsem jen nějakou předbudovu. Tak šli někteří na záchody a koupit si jídlo, já jsem se nudil a mluvil s některými lidmi.

Viděl jsem kolem lidi z různých států – Francie, Švédsko, Dánsko, Izrael a hlavně z Polska. Pak jsme prošli bezpečnostním rámem a dostali sluchátka a nějaké přijímače. Rozdělili jsme se na 2 skupiny, my jsme dostali polskou průvodkyni, která uměla velmi dobře česky, myslím, že studovala Bohemistiku. Sám bych nepoznal, že je Polka.

Museli jsme si ztlumit mobily, fotit bylo povoleno, kromě jednoho místa. Zanedlouho jsme prošli bránou s již zmiňovaným nápisem „Arbeit macht Frei“. Šli jsme do nějaké budovy, kde byly expozice ze 60. let, jednalo se o dokumenty a nějaké fotky. Pak jsme šli myslím do další budovy, kde byly vlasy, kufry, brýle a ostatní věci. Tuším, že v další budově byl Cyklon B...bylo tam několik plechovek, které byly prázdné, ale i jedna, kde byly vedle ní granulky. Dál jsme byli u „soudu“, kde měl soudce na jednoho vězně průměrně asi minutu, nemusím snad říkat, jaké byly nejčastější rozsudky...

Dále jsme viděli šibenici, kde byl oběšen velitel tohoto tábora – Rudolf Höss. Pak jsme se šli podívat do plynové komory. Musím říct, že tyto dvě věci spolu s Cyklonem B mě nejvíce zajímaly. Tímto skončila prohlídka tábora Auschwitz.

Jako druhou část jsme měli prohlídku tábora Birkenau (Březinka). Náš program byl nejkratší – celkově 3,5 hodiny, z čehož byly 2 hodiny Auschwitz a 1 hodina Birkenau. Tam jsme se podívali jen na nástupiště, kde vězně z vlaku dělili na 2 skupiny – jedna rovnou do plynu, druhá na práci, přičemž poměr byl asi 70:30. Dále jsme byli v nějakých dřevěných budovách a pak to skončilo.

Pak nastalo to, z čeho jsem se zpamatovával a nemohl jsem článek dopsat včera. Štvalo mě, jak si lidé v autobuse spolu rozuměli, i já jsem si s někým rozuměl, ale kvůli mému zájmu o opačné pohlaví mě ničilo, že jsem si skoro nerozuměl s holkami, jen s jednou, pak jsme se zastavili v nákupním centru a dorazili domů, doma jsem dostal záchvat pláče kvůli tomu nerozumění.