Pamatuju si na to, jak vždycky dřív, no možná to pokračuje doteť ale prostě pokaždý, když sem jako malá najednou někde byla sama, přepadnul mě takovej strašně blbej pocit. Vždycky sem potřebovala, aby byl někdo vedle mě. Ale to máte vlastně pokaždý, když rodič řekne dítěti, ať jde někam samo, dítě tam chce jít s rodičema a samo nejde. Ale u mě to možná převládalo trochu víc. I když sem pak byla starší, stačilo, aby vedle mě byla ségra.  Nebo potom ve škole, jakmile jsem jednou nešla do družiny protože sem potom měla jít odpoledne k doktorovi nebo já už nevim kam, ale po vyučování jsem měla jít sama na oběd a odjet domů, zase takovej ten blbej pocit. Když sem nebyla alespoň v tom davu dětí s učitelem. Hrozně jsem se bála, že jsem si třeba spletla hodinu a že jdu o hodinu dřív a pak bude průser že sme odešla dřív ze školy, nebo že sem si spletla den, no prostě že je něco špatně. A pak když jsem byla starší, a na základce jsme měli jednou týdně volnou hodinu. A o tý hodině, zase ten blbej pocit. Kam mam po obědě jít? Kam chci? Do obchodi si koupit bonbóny? Zas takovej blbej pocit, že nikam nesmím. Stačilo, abych se pak domluvila s kámoškou, že někam, třeba do obchodu pudem spolu nebo sem se připojila k partě, a blbej pocit tohodle druhu byl pryč. (Když sem byla doma tak mi nevadilo, že je rodič nebo ostatní v jiných místnostech, doma tohle neplatí.) Ale stále dodnes,

Add a comment

Ahoj, 

Kupte si nové vydání Respektu - hlavní je rozhovor s AS. http://respekt.ihned.cz/c1-63919350-hlavne-ze-kohabitujeme

Add a comment

Možná , že chci umřít, možná život prožít a to bez zábran, ne nejde to, sem v kleci...

Víš, je to vězení, ani už si nepamatuju, kdy naposled sem to zažil, tu volnost, svobodu a bylo toc hezký, moc fajn, takový uklidňující, když zrovna nebyl doma, třeba na čtrnáct dnů někam odletěl na dovolenou a já sem měl prostor... Prostor abych se sám v sobě urovnal a taky věci kolem sebe začal sem dávat do pořádku, jenže 14 dnů je moc málo abych stihnul napravit všechno co sem v sobě dusil. Sotva sem dostal pár dobrejch nápadů, jak uklidit dům a měl sem do toho i to správný nadšení, tak zrovna přijel, kolabs, hotovo, nálada na bodu odkud nejde nic dělat, a to vůbec nic. Je to jako když ti na dveře zaklepe skepse a aniž bys to chtěl, otevře dveře a vejde dál. Ten pocit bezmoci nenahradí nic, to prostě nejde... On tomu nerozumí, Doktor, jako že Chirurg, takovej ten asi uznávanej, jenže bejt jeho synem to nikomu bych zrovna nepřál. Je to sebestřednej člověk a nechápe, že někdo může myslet jinak než má zajetý zrovna On. A pak Off, definice, definitivně vypnuto. Tak by mě nejrači viděl, kdybych se neprojevoval a měl stejně bezvýnamný řeči jako sám má... Ne, omlouvám se, nechci nikoho zatahovat do týdle smutný kaše, jenže někdy to jinak nejde a z toho je smutno. Sem založenim veselej kluk ikdyž se to třeba hned nezdá, podle toho co píšu a snad právě proto, co sem prožil a tady nenapsal, je toho hodně a možná se k tomu ještě dostanu, sem zrovna takovej, že mi moc lidí nerozumí, protože... Protože vlastně žijou ve strachu, většina těch lidí a to kolikrát celej život, což je takový jako že: "Pane doktore a je mi něco?" A pak se bojej, jestli náhodou todleto a támdleto, je z toho smutno...

To co se děje doma, ten nátlak, to teď necham stranou... úplně někde stranou...

Všecko de řešit a většinu těch běžnejch nemocí de vyléčit, řeknu vam jak:

Každej to umí, nejedná se o návod ale o určitou chvíli, o jistou situaci, ztastavit se a nechat věci proplout. De o to poslechnout volání těla, bejvá kolikrát i dost hlasitý, jenže to už je pak volání nakonec, volání nouze a i tak ještě de všechno zachránit, pokud neposlechneš ani tohle volání v nouzi, tak většinou Shut Down.... systém bude vypnut... Konec, další život už se chystá :-) Jenže já se tomu směju proto, že to myslim vážně .-)

A Teď k řešení těch chorob: Víš co na většinu neduhů pomůže a ani mi to nemusíš věřit?: !!! Nebejt NASRANEJ !!!, ať už na cokoliv nebo na kohokoliv. Doufam, že administrátor zdejších stránek omluví to sprostý slovo, co sem musel použít, protože jinak by ta záležitost nedávala smysl v tom správnym situace konce :)-

Píšu jako písek, taky se to tak všelijak přesejpá, ten muj text :-)

Chtěl sem přednášet o magnetismu, ale raději podpořím zdejší umělce, jelikož maj, co já již nemám. Těžko někdo může mít, to co druhý maj, v tom okamžiku vzniká nesmysl snad... Těžko to vysvětlovat:-) Je to něco jako hrnec v kýblu a nevim proč, jenže to nejde jen tak vylejt :-) Prostě se to musí nechat, vykvasit, uzrát a až potom vznikne to, co se ani nedalo běžně předpokládat:-) e eé ééé, maglajz?

Frrrchchchchchchrrrrrrrrchchchrrrrchchchrrrrrrrvrz profrčela tramvaj.

Doufám, že je všem jasno, že se jedná jen o úvodní článek, takovej náznak následujících článků, co snad časem dozrajou.

--------------------------------------------------------------------------------------

Náznak prvního článku, kde se a je jinak tudleto a tamdleto:-):

/Slyšíš to ticho?

|Jo

/To je to co lidi většinou nedovedou dělat, tak je dobrý, že to tady ještě je.

|Ale Karle, vždyť je tady nějaká závora.

/ta překáží jenom tomu, co jí nepochopí

|E..e eeeééé?

/No jasně, právě přesně tak, dobře mluvíš...

| Chtěl sem jenom...

\No jasně, já to pochopil, nemusíš nic řikat.

|He hele fakt je to dobrej nápad bejt tady když tu bejt nikdo ne nemá?

\Jedem, neřešit co jiný řeší, nebo se chceš na tomhle místě přilepit, jak to dělá ten ostatní

|Ka karle, kdes vzal to auto?

\To je jednoduchý, bylo tam dost klíčů a šlo to nastartovat... A Teď?, Teď to jede...

|Víš jak, jak dopadlo to minule, t.. t.. ta jízda K karle.

\Neblbni, dyť kotelník jenom vyklepal blatník a vyndal žábu ze vzuchu filtru... To je nějaká závada?...

|Tak jedem?

\ J Jo...

...........................................................................

Snad škoda, že neznáte příběh první, tohle je vlastně takový volný pokračování, tak ho tu časem taky dodam, zveřejnim ten příběh první :-)

Jenže čkověk neni, jeho práce a jeho práce neznamená, že dovede věci mimo plán :-)

 

Náčelník šaman Haman řekl , že nejdůležitější věci přinese vždy vítr....

 

Pokračování kdesi příště :-)

 

 

 

 

 

Add a comment

No tak jo. Tady to je, ten předek toho zadku, co sem psal :-), Přiznávám:-) :

|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||

Jestli sem ještě na planetě?, ptáš se, no to nevim, možná se mi to zdá :-) , zdá se, že sem.
Každopádně proč zrovna teď někam neodletět, třeba jenom kousek:

Stanice SW (spontální vlny) Vám nyní nabízí k nahlédnutí dílo litery:

 "Situace je jasná" :

Když ti ulítne včela, je to jako když přiletí motýl (čínské přísloví)...
Kažopádně vzato, situace stojí taková, kam až de dojít. Vo tom žádná Karle, to jako bez debat. Div s podivem je , že se to všecko ještě nesesunulo, jako ten svah nacucanej... Pravil náčelník chcíplej pes a na několik dalších let se zamyslel... Tady je ticho a kdy příde pohoda? Prej s někde zdržel, asi má dneska něco jinak. Takovej případ se občas stane a když situace nastane, kdekdo se podiví. Je to jako právě otevřená lahev od okurek, bez špuntu od vína...
Takovej člověk jinej se čas od času vyskytne na zemi i na planetě, a pak se teda dějou věci. Někdo je jinej a něco je nějak jinak, než na trase porucha. Pořád nemůžu přijít na to jak se ten špunt od vína dostal do lahve od okurek, to musel bejt zas mejdan. Někdo prý řekl, že někdo řekl o někom co řel někomu, situace je to naprosto jasná, neni kam se schovat. Nejdřív musim koupit barvu, pak jí vylejt na beton, otevřu toulen a pak si dam pivo a musí to bejt přesně v tomhle pořadí, jinak se proroctví nenaplní... Defakto, když teď zabočíš doleva, tak to nemůžeš minout. Tady je to, stuj!, vystupujem. Tak tady sme správně Karle a jak je vidět, zrovna taky včas. Myslíš, že nás ještě někdy pustí na vycházku, když sme si pučili to kotelníkovo auto? No jasně že jo, vždyť sme si ho vzali zrovna když bylo bezvětří. (U auta už stojí dva zřízenci místního ústavu). Tak poďte pánové, už ste se projeli dost. Aá á bude inspekce Karle. Možná si nemusel projet přes ten rybník. Ty toho naděláš, dvě žáby a jedna rybba, copak to dneska je... Ka Karle he he heleď tady na cestě leží mo mobil. Odkdy kotáš? Ta projížďka ve mě vyvolala tak zvláštní u událost. To přejde... Telefon nech bejt, ten sem stejně dal starej Bláha a počítam, že bude pevně zabetonovanej, jak ho znam... Ach ta úvaha a vratadveří ústavu sou tu. Naštěstí už bu bu bu de večeře. Máš pravdu aspoň že to dopadlo takhle. Nevíš kolik máme dneska zobáního? Asi 15 žutejch, 10 oranžovejch a jeden modrej, ty už nekoktáš? N Ne. Á už je to na talíři, vypadá to na blboňský ležaně. Znal sem jednu, ta měla pěkný ležaně. A odkud byla? Vod pangejtu. Ee ééé...? No vod pangejtu, to je takovej, ale to bys až moc pochopil... Hele de inspektor. Nojo Váslav, zvaný to těvojta. Tak pánové už zase? No jo, taková je filosofie. Víš co si vlastně udělal ty Vojto? Jo vim. Tak to je v pořádku. A ty Vojto, víš co si proved? J Jo. Vpořádku, sepíšu o tom protokol. Karle jak douho už je tu vlastně inspekor? Dlouho... Dlouho let? Dlouho, dokonce prej dostává i fialovou a někdy i dvakrát. Holt luxus...
Večeře dobrá, dejme tomu a co teď s načatou konzervou večera... (zamyslel se Karel) Karel byl totiž fylosof na odchodu. A jak on sám často říkal "Na odchdu do svého bezvědomí" Karle? Ž žiješ ještě? Zdá se že ano, pokud se mohu takto posuzovat. Je už pozdě, já vim, ale do snídaně to neudržim. Ty seš prostatik? Ne statiku sem nestudoval, chci se tě zeptat na něco jinak. Všechno je vždycky jinak, ptej se. Poznal si ženu? Ano. A poznal si jí blíž? Skoro, ne vlastně k tomu tak nebylo. Bylo to jako čaj v étheru s kapkou citronu. Takže docela maglajz co? Jen naprosto neuchopitelná esence... /střih/(u snídaně): Karle, co vlastně dělá vajíčko na pánvi? Peče se. Ach t taák... /střih/(na vycházce):Hele kotelník. Ach ano kotlovník uhelný, ožehavý řemesla to tvor. Vypadá to, ž že si nechal opravit auto. Už tomu tak bude, dle situace... Po opravě je potřeba vyzkoušet všechny jízdní i nejízdní vlastnosti automobilu, jedem? J Jo...

 

Add a comment

Již nějakou dobu přemýšlím nad závažností své poruchy a nad možností seznání obdobného jedince. Jak svět zřím? Věru hlavním rozdílem od většiny jest mé uchovávání objektivity. Výchova, reklama, ... Zhola nic mne nedokázalo ovlivnit - nesmýšlím jakkoliv o komkoliv - žádné předsudky, názory, závěry, ... Mám-li se rozhodnout, pak činím na základě logické operace či jen prosté náhody. Pro mou maximální pragmatičnost nemám vztah ani k vlastní rodině - byť logika mne udržuje v rámci obecně prospěšné symbiózy.

Svedu dokonce předvídat budoucí události, načež jsem kupříkladu kamarádce vylíčil spletitý příběh její vztahové sféry. Vše se naplnilo do posledního písmene. Od způsobu seznámení, důvodu rozchodu... (Konkrétněji, že se za 2 měsíce rozejde se současným přítelem, za další 3 ji jiný písemně konfrontuje na sociální síti, s tímto bude 2 roky a vstoupí do toho třetí osoba, chvíli bude udržovat kontakt s prvním zmíněným klukem a následně dozná konečně dlouhodobého vztahu.) Obdobných příběhů jsem líčil ještě několik - občas to jen vysypu, jindy nahlédnu do rukopisu, do dlaně, anebo se dotyčné osoby jen/ani nedotknu. Zmíněná kamarádka mne chce podpořit, zkusil-li bych hrát si na senzibila. Obecně na svou schopnost poznat co se stane vždy spoléhám. Díky tomu se mé chování prvotně jeví zcela nesmyslné - vše do sebe zapadne třeba až po 5 letech.

Zajímavé to mám i s pamětí. Celkově mívám problém s představivostí - jasně si vybavit konkrétní aspekty jednotlivé vzpomínky. Když se ovšem nesnažím být konkrétní, často si vzpomenu na cokoliv šíleného - na toliko přesný údaj, že nechápu, jak mi může dělat potíže vzpomenout si na to, co jsem dělal před 5 minutami. Rovněž někdy svedu cosi neuvěřitelného -  vypočítám náročný příklad bez přemýšlení a jindy nevyřeším ani triviální úlohu. Právě, že většinou musím nechtít daný problém vyřešit - musím si řešení vymyslet - uzmout co mne zrovna napadne.

Vymykám se samozřejmě i zálibami. Poslouchám klasiku -> operu, Tuvanský zpěv, čínské/japonské/mongolské/filipínské/... tradiční písně -> zkrátka klasické nástroje jako flétna, piano, tuvax, ...; jazz -> saxophone, ...; gospel, soul, písničkáře, ... Sám provozuji alikvótní zpěv a operu. Dále se věnuji zen-buddhismu -> meditacím, Wushu, ... Žádné drogy -> alkohol, káva, ...

Pak tedy existuje kompatibilní jedinec? Anebo kdosi alespoň stejně pragmatický - neempatický?

Add a comment