Každý ráno musim zdrahat do posraný školy
poslouchat samý bláboly ze všech tady dělaj voly
něco nevíš něco máš blbě hnedle je zle,
jedno jesti první stupeň druhej nebo střední.

Učitel odvykládá látku jenom protože musí
dětem se škola hnusý maj se učit samý sračky
tení tu klid na to učivo pochopit
jenom se v něm topit

Add a comment

Všichni lidi jsou tolik schizoidní a bez emocí že jim nestačí chtít vztah s někdym jinym. Aby svoje emoce zvětšili- tedy vůbec pocítili že něco chtějí, ten druhej musí předsírat že toho druhýho nechce. Když něco nemáte-chcete to víc. 

Možná jde i o to, že pokud se nikdy nesmíte vztekat a vyžaduje se po vás aby ste bylo v klidu, úpln vychladnete. A i přesto se spoustu lidí vzteká nebo spíš zlobí. Třeba mě příde, že v dětský společnosti už to vůbec není tak, že šprt nebo vzorňáček by byl špatnej. Předně nakopak, i děti ma,jí za špatnýho toho, kdo neposlouchá dospělí. Protože když se smíříte s něčim špatnym že to tak je a najednou uvidíte u někoho že je to jinak, rozruší vás to, chcete to taky. Proto, když nemůžu já, nemůže nikdo. A takovymhle stylem se to drží, kdo vyční z davu, ostatní ho okamžitě „sežerou“. 
Spoustu lidí ví, že pokud chtějí zapadnou tak se musí hezky oblíkat, hezky pózovat a tak. Napůl to chápou. Ale přesto si říkají trapný vtipy kterejm se uměle smějou. Možná proto ten, kdo vtip nepochopil, pochopil správně. Není to vtip. Ale ještě líp pochopil ten, kdo ví že to lidi říkají proto, že se snaží být vpohodě i když vpohodě nejsou. Ale oni sami lidi, kteří se tomu vtipu smějou nebo ho řekli tuhletu věc podvědomě chápou. Proto jim to v jiný situaci už nepříde vtipný. Vtip je stav mozku, kterýmu ten mozek nerozumí, a smíchem se buď dostane ze stavu, kterýmu rozuměl do stavu kterýmu nezorumí, nebo ze stavu kterýmu nerozuměl do stavu ketrýmu rozumí, a pak zase do stavu, kterýmu nerozuměl.
Spoustu lidí řeší, kdo má koho rád, kdo druhýho balí, kdo po kom co chce a tak. Ale už neřeší, co po kom chce a co proč dělá právě teď. Dlouhodobější věci každej musí hned vědět ale věci v tuhle chvíli teď hned ne. Jak je to možný? Věci co je teď hned nikdo neřeší, možná proto to těma dlouhodobějšíma si snažej lidi nahradit.

Add a comment

Ahoj, 

Kupte si nové vydání Respektu - hlavní je rozhovor s AS. http://respekt.ihned.cz/c1-63919350-hlavne-ze-kohabitujeme

Add a comment

Pamatuju si na to, jak vždycky dřív, no možná to pokračuje doteť ale prostě pokaždý, když sem jako malá najednou někde byla sama, přepadnul mě takovej strašně blbej pocit. Vždycky sem potřebovala, aby byl někdo vedle mě. Ale to máte vlastně pokaždý, když rodič řekne dítěti, ať jde někam samo, dítě tam chce jít s rodičema a samo nejde. Ale u mě to možná převládalo trochu víc. I když sem pak byla starší, stačilo, aby vedle mě byla ségra.  Nebo potom ve škole, jakmile jsem jednou nešla do družiny protože sem potom měla jít odpoledne k doktorovi nebo já už nevim kam, ale po vyučování jsem měla jít sama na oběd a odjet domů, zase takovej ten blbej pocit. Když sem nebyla alespoň v tom davu dětí s učitelem. Hrozně jsem se bála, že jsem si třeba spletla hodinu a že jdu o hodinu dřív a pak bude průser že sme odešla dřív ze školy, nebo že sem si spletla den, no prostě že je něco špatně. A pak když jsem byla starší, a na základce jsme měli jednou týdně volnou hodinu. A o tý hodině, zase ten blbej pocit. Kam mam po obědě jít? Kam chci? Do obchodi si koupit bonbóny? Zas takovej blbej pocit, že nikam nesmím. Stačilo, abych se pak domluvila s kámoškou, že někam, třeba do obchodu pudem spolu nebo sem se připojila k partě, a blbej pocit tohodle druhu byl pryč. (Když sem byla doma tak mi nevadilo, že je rodič nebo ostatní v jiných místnostech, doma tohle neplatí.) Ale stále dodnes,

Add a comment

No tak jo. Tady to je, ten předek toho zadku, co sem psal :-), Přiznávám:-) :

|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||

Jestli sem ještě na planetě?, ptáš se, no to nevim, možná se mi to zdá :-) , zdá se, že sem.
Každopádně proč zrovna teď někam neodletět, třeba jenom kousek:

Stanice SW (spontální vlny) Vám nyní nabízí k nahlédnutí dílo litery:

 "Situace je jasná" :

Když ti ulítne včela, je to jako když přiletí motýl (čínské přísloví)...
Kažopádně vzato, situace stojí taková, kam až de dojít. Vo tom žádná Karle, to jako bez debat. Div s podivem je , že se to všecko ještě nesesunulo, jako ten svah nacucanej... Pravil náčelník chcíplej pes a na několik dalších let se zamyslel... Tady je ticho a kdy příde pohoda? Prej s někde zdržel, asi má dneska něco jinak. Takovej případ se občas stane a když situace nastane, kdekdo se podiví. Je to jako právě otevřená lahev od okurek, bez špuntu od vína...
Takovej člověk jinej se čas od času vyskytne na zemi i na planetě, a pak se teda dějou věci. Někdo je jinej a něco je nějak jinak, než na trase porucha. Pořád nemůžu přijít na to jak se ten špunt od vína dostal do lahve od okurek, to musel bejt zas mejdan. Někdo prý řekl, že někdo řekl o někom co řel někomu, situace je to naprosto jasná, neni kam se schovat. Nejdřív musim koupit barvu, pak jí vylejt na beton, otevřu toulen a pak si dam pivo a musí to bejt přesně v tomhle pořadí, jinak se proroctví nenaplní... Defakto, když teď zabočíš doleva, tak to nemůžeš minout. Tady je to, stuj!, vystupujem. Tak tady sme správně Karle a jak je vidět, zrovna taky včas. Myslíš, že nás ještě někdy pustí na vycházku, když sme si pučili to kotelníkovo auto? No jasně že jo, vždyť sme si ho vzali zrovna když bylo bezvětří. (U auta už stojí dva zřízenci místního ústavu). Tak poďte pánové, už ste se projeli dost. Aá á bude inspekce Karle. Možná si nemusel projet přes ten rybník. Ty toho naděláš, dvě žáby a jedna rybba, copak to dneska je... Ka Karle he he heleď tady na cestě leží mo mobil. Odkdy kotáš? Ta projížďka ve mě vyvolala tak zvláštní u událost. To přejde... Telefon nech bejt, ten sem stejně dal starej Bláha a počítam, že bude pevně zabetonovanej, jak ho znam... Ach ta úvaha a vratadveří ústavu sou tu. Naštěstí už bu bu bu de večeře. Máš pravdu aspoň že to dopadlo takhle. Nevíš kolik máme dneska zobáního? Asi 15 žutejch, 10 oranžovejch a jeden modrej, ty už nekoktáš? N Ne. Á už je to na talíři, vypadá to na blboňský ležaně. Znal sem jednu, ta měla pěkný ležaně. A odkud byla? Vod pangejtu. Ee ééé...? No vod pangejtu, to je takovej, ale to bys až moc pochopil... Hele de inspektor. Nojo Váslav, zvaný to těvojta. Tak pánové už zase? No jo, taková je filosofie. Víš co si vlastně udělal ty Vojto? Jo vim. Tak to je v pořádku. A ty Vojto, víš co si proved? J Jo. Vpořádku, sepíšu o tom protokol. Karle jak douho už je tu vlastně inspekor? Dlouho... Dlouho let? Dlouho, dokonce prej dostává i fialovou a někdy i dvakrát. Holt luxus...
Večeře dobrá, dejme tomu a co teď s načatou konzervou večera... (zamyslel se Karel) Karel byl totiž fylosof na odchodu. A jak on sám často říkal "Na odchdu do svého bezvědomí" Karle? Ž žiješ ještě? Zdá se že ano, pokud se mohu takto posuzovat. Je už pozdě, já vim, ale do snídaně to neudržim. Ty seš prostatik? Ne statiku sem nestudoval, chci se tě zeptat na něco jinak. Všechno je vždycky jinak, ptej se. Poznal si ženu? Ano. A poznal si jí blíž? Skoro, ne vlastně k tomu tak nebylo. Bylo to jako čaj v étheru s kapkou citronu. Takže docela maglajz co? Jen naprosto neuchopitelná esence... /střih/(u snídaně): Karle, co vlastně dělá vajíčko na pánvi? Peče se. Ach t taák... /střih/(na vycházce):Hele kotelník. Ach ano kotlovník uhelný, ožehavý řemesla to tvor. Vypadá to, ž že si nechal opravit auto. Už tomu tak bude, dle situace... Po opravě je potřeba vyzkoušet všechny jízdní i nejízdní vlastnosti automobilu, jedem? J Jo...

 

Add a comment