Už ve škole nám cpali věci typu „co nechceš sám, nedělej druhým“. Nebo i v literatuře spoustu věcí o přemýšlení. Někdy. Ale myslim že to byli zjednodušený sračky. Jde o to, že to co už jednou člověk slyšel, tak to podruhý tolik neřeší. Jak se říká, opakovanej vtip není vtipem, stejně tak opakovanej fakt, no faktem zůstává pořád, ale člověka to nezaskočí, nezasáhne, bere to jako samozřejmost. Spousta lidí uvažuje, jakoby opakovanej fakt nebyl faktem. Možná proto je v tomhle státě všechno „dovolený“. Co zakážete, na to upozorníte. Co nezakážete, na to se buď zapomene, nebo to lidi budou brát jako samozřejmost, něco co nechápou, ale už to nebudou řešit. Dokonce se v poslední době rozneslo video na youtube, jmenuje se Lež, ve které žijeme. Na úvodní stránce youtube vám vyjede i mezi nabízenými videi. I učitel ve škole nám ho pouštěl. No co, řeknete si „to je hustý“ a jedem dál. Pokud by se všichni báli říct svoje názory jenom proto, co na to řeknou ostatní nebo se báli dělat něco, co na to řeknou ostatní, dávno by se to strhlo. Pořád je tu někdo, komu to jasný není, kdo někoho prudí, někomu se směje a něco zakazuje. Honí si tim svoje ego. Když nesmim já, nesmí nikdo. Nebo dělají prostě to, co dělaj ostatní.
Ale i tak některým lidem něco řekneš a oni na to, no to je přece jasný. To není žádná novinka. Takle to prostě chodí. No jasný to možná je, ale mě příde jakoby to spoustu lidem jasný nebylo. Ani těm co tvrdí, že to jasný je. No možná to vědí, ale totálně to nechápou. Chovají se i uvažují tak, že jim to teda fakt jasný není. A dál si jedou to svoje. Takle to chodí. A proto to tak bude chodit dál.
A ještě, pokud i ve škole (v tý literatuře) nám cpali věci, o kterých se musí přemejšlet, ve škole nikdo z dětí přece bejt nechce. A tato věc se tím pádem stává součástí toho, co nás nezajímá. Nezajímá nás už ani to, že tu vlastně bejt nechceme. A navíc, ten, kdo je proti tomu trošku odolnějsí a je schopnej ve škole vstřebat těch sraček víc, jde na gympl, aby totálně zblbnul. Na úroveň těch, kdo už zblblí jsou a víc straček už nevstrěbaj, a jsou na střední nebo učňáku.

Add a comment

Oskerušo, ty kráso Slovácká

pod tebou sem sa líbal s mojou milú,

bylo nám třem tak dobře, že jsme tvořili trojicu spanilú,

ó kráso Slovácká.

 

Z tej krásnej chvíle si zůstala enom ty,

ale ani na tobě už plody nerostú,

no já stále doufám, že na jaře znova porostú,

už nemožu vydržet ty momenty prázdnoty.

 

Už podzimní větr od Buchlova věje,

a mojej milej pantle bere,

jenže s jiným chlapcem,

a takový galán jako já si enom smutnú píseň pěje.

 

Už nemožu se dočkat toho,

až uzraje tvoje krásné ovoce,

a já doufám, že nezostanu na ocet,

a že někoho budu mít, ale nevím koho.

 

Sme osamělí oba dva,

já nemám milú,

ty plody na podzim neporodíš,

ale naštěstí mě tvou každoroční zásobou obrodíš,

 

a na štěstí na to, abych někoho já měl nemám naději malú.

Add a comment

 Dost často se mi stává, že když sem doma a chci udělat ňákou věc, najedou mě těch věcí napadne daleko víc. A hlavně mam pořád pocit, že nejdřív musím udělat tohle dřív, než začnu dělat to, co chci. Například když přídu domů ze školy a chci začít psát tenhle článek, tak mě najednou začnou bejt hrozně nepříjemný zpocený hadry ze školy co mam na sobě, ale normáleně by mě nepříjemný nebyli, ale jakmile mě napadne právě něco, co bych měla udělat, začnou mě bejt hrozně nepříjemný, že se musim nejdřív převlíknout. Nebo ještě hůř, mam pocit že si ty hadry musim uklidit a nevydržim pocit, že sou někde pohozený, než začnu psát tak si je musim někde pověsit. A přitim normálně takovej úklidovej maniak nejsem, dost často je pohozený někde mam. Ale jenom v tuhle chvíli…
A stejně tak krom toho, že mě najednou napadne 10 věcí co mam udělat a nevim kterou dřív, když začnu první, zapomenu ty poslední a nejlíp jako první začnu tu nejzbytečnější, tak mam potom náladu, že se hrozně nudim a nevim co mam dělat. Nanapadá mě nic, co bych měla udělat. A pokud napadne, nebo si ji přečtu z napsanýho lístku, vůbec se mě do ničeho nechce. A navíc, když chci napsat básničku, na to je opravdu potřeba nálada a „chytnutí“ myšlenek.
No a stěma myšlenkama je to podobně, když o něčem přemýšlím někdy se mi stane, že mě napadou 3 myšlenky naráz a najednou na co mam myslet nejdřív. Někdy mam pocit, že když spim nebo usínám, tak se schopná přemýšlet podvědomě o hafo věcech naráz. No ale nevim, jestli to je, nebo není jenom pocit, a teď k tématu. Když me jich napdne tolik, většinou všechny domyslim a není k tomu si najednou myslet co víc. No nevim, jestli je zas naopak možný nepřemejšlet o ničem, to možná ani nejde. Ale s myšlenakma je to podobně, jako se skutkama. Ted mě napadá, jestli někteří lidi nedělají to, že když přídou z práce, tak první věc kterou udělají je ta, že zapnou TV. A čuměj na bednu. Možná jestli to není právě kuli tomu pocitu. Že je pak napadne hafo věcí naráz, a aby se necstli v tom zmatku co maj dělat, zapnou bednu a upoutaj svou pozornost na ní, a nemusejí pak na to myslet a zabývat se tim.

A stejně tak mě napadá, jestli právě tohle nesouvisí trošku s poruchou OCD. Netrpim s ní a nejsem žádnej psycholog, tak tu teď doufám nebudu psát kraviny. Ale prostě typicky, než pudu ven, najednou mě napdane ta myšlenka na věc kterou musim udělat předtím, a to je zkontrolovat  ty zamčený dvěře.

No a už v dětství znáte to, nejdřív povinnost, a pak zábava. Nejdřív udělej tohle a pak tohle. Teď nemysli na tohle a dělej tohle.Tohle nedělej niky. Pořád musíte myslet na to, co nesmíte, protože jakmile to zapomenmete a uděláte to, hned příde trest. A jelikož nevíte důvod proč, musíte si to pamatovat nuceně. Možná že to tak s téma myšlenkama má většina lidí týhle populace. A ten kdo je na to trochu citlivější, má ocd, nebo jinou poruchu.

Add a comment

Jsem zase svobodný člověk

a vážím si toho,

zatím se cítím v poho,

vždyť mám na to věk.

 

Vím ale, že nenávist jen spí,

a musím se vždy připravit,

abych se nemohl jí otrávit,

já však stále rád sním.

 

Sním o tom, že poznám nové přátele,

abych jich mohl co nejvíce mít,

a nemohl z trápení alkohol pít,

protože to bych byl hloupé tele.

 

Věřím, že jednou mi bude tak, jako obyčejnému člověku,

že mi lidé moje menší chyby dokážou odpustit,

a i když to bude trvat dlouho, nehodlám svým životem zaplatit,

a že se taky od těch dočkám vděku.

 

Zatím si s některými lidmi ve třídě na střední škole rozumím,

ale v rozhovoru s některými si občas musím udržet nervy na uzdě,

kdybych se příliš nahlas rozčílil, bylo by už pozdě,

jenže s některými lidmi komunikovat neumím.

 

Vážím si lidí, se kterými se dá vždy povídat,

záleží mi jen na pár lidech ze třídy, pro které žiji,

a z chvil, které s nimi prožívám se hrozně moc raduji,

i když se občas jim se svými problémy bojím zpovídat.

 

Ty chvíle jsou nezapomenutelné a nádherné,

a z těchto chvil si musíme vzít tu nesmírnou krásu,

kterou, kdyby to byla žena nebo slečna, držel bych u pasu,

snad to není nevhodné.

 

A proto se nikdy nevzdám

v boji proti nepříteli,

nebudu klesat ani chvíli,

a lásku dobrým lidem dám.

 

Když má člověk okolo sebe dobré lidi,

tak to v něm sílu zbudí,

a nikomu už nezávidí,

a nepotřebuje nikoho ze svého předsudku vinit.

 

 

A proto říkám: Hlavu vzhůru a nikdy jinak!

Add a comment

Každý ráno musim zdrahat do posraný školy
poslouchat samý bláboly ze všech tady dělaj voly
něco nevíš něco máš blbě hnedle je zle,
jedno jesti první stupeň druhej nebo střední.

Učitel odvykládá látku jenom protože musí
dětem se škola hnusý maj se učit samý sračky
tení tu klid na to učivo pochopit
jenom se v něm topit

Add a comment