Rád bych vám řekl můj názor na současné školství. Tak tady je. 

Mám pocit, že školství, tak, jak je aktuálně postaveno, vůbec nefunguje. Základní škola učí věci, které rozhodně nejsou základní (základní věci pro mě jsou ty, které potřebuje každý, k čemuž rozhodně nepatří vědomost chemického vzorce kyseliny sírové), SŠ a VŠ neselektují lidi s různými úrovněmi znalostí. 

Proč si to myslím? Každý, kdo chce něčeho dosáhnout v nějakém oboru, musí strávit spoustu času v lavicích (9 let ZŠ + 4 roky SŠ + 7 let VŠ = 20 let). Problém je v tom, že někteří (je to menšina, ale přesto někteří) znalosti (teda ty odborné) mají už na konci ZŠ. Třeba už ty, které potřebují na konci SŠ. A ty 4 roky jsou (pro odborné rozvíjení) zbytečné? Proč? Navíc budu chtít vědět více, takže se budu samovzdělávat a může se stát, že na konci SŠ budu vědět odborné znalosti potřebné na konci VŠ. Takže těch 11 let se nic nového nedovím? 

Navíc mám pocit, že se děje to, že se určitá látka opakuje pořád dokola. Pro ty, co to nepochopili. Jenže co já mám dělat? Mám pocit, že toto pak jsou pro mě zbytečné hodiny. Nemělo by se tohle změnit?

Teď se pokusím navrhnout lepší způsob. Tady je. 

Základní školu bych rozdělil na dvě školy. Vlastně nynější první stupeň a druhý stupeň. První stupeň by učil základní věci, tzn. ty, které k životu potřebuje každý. Každý někdy bude potřebovat vyhledat nějakou informaci, bude potřebovat jednat s ostatními. "Učitel", resp. průvodce by navíc měl být jen moderátorem těch situací, které již prostě opravdu jsou nebezpečné. Co například? Když se žáci začnou prát. Rozhodně by neměl mít předem naplánováno, co za tu konkrétní hodinu zvládne. 

A co by měl za úkol druhý stupeň? Již v tomto okamžiku by si žáci měli vybrat oblast, ve které by se rádi pohybovali. V té dané oblasti by se pak vzdělávali a získávali potřebné informace. Ovšem v hlavě mít jen základní informace (tzn. ty, které by potřeboval každý člověk, který se v této oblasti pohybuje). Proč? Například v oblasti IT se věci mění velice rychle. To, co je teď takto může být za dva tři roky úplně jinak. Možná si řeknete, že třeba hlavní města se nemění tak často. Například v oblastech zasažených válkou tomu tak je. Často se mění hranice, hlavní města, sídlo hlavy státu a další věci. Tak proč se je učit zpaměti, když je během pěti sekund dokážu najít. Ale na druhou stranu každý v oblasti IT bude potřebovat vědět, že určité příkazy jsou ve většině jazycích stejné (while, for, print, ...). Tyhle příkazy a jejich účel prostě člověk bude muset vědět zpaměti. Bude je totiž potřebovat relativně často. 

Střední škola by měla studenta rozvíjet v současných znalostech, sdělovat mu další informace, které bude určitě potřebovat, ale na které nestačily ty 4 roky na druhém stupni. Podotýkám, že by se tyto věci měly samozřejmě probírat od nejjednodušší po nejtěžší. 

A nakonec vysoká by měla sdělovat ty nejtěžší věci. 

Jaký máte na tuto problematiku názor vy? Pochlubte se v diskuzi. 

Add a comment

Já po tobě toužím,

slečinko krásná,

a moc mě smutek souží,

situace bez tebe je děsná.

 

Jistě si pamatuješ na naše dětské zážitky,

co už se nikdy nenavrátí víc,

byly to nezapomenutelně krásné prožitky,

kdy já hladil tvou líc.

 

Ty si se tak krásně červenala,

spolu jsme si hráli na školní zahradě,

tráva se krásně zelenala,

jó to já byl ještě v dobré náladě.

 

Potom co si ze školy odešla,

a já zůstal na základní,

i ta dobrá nálada s tebou odešla,

a já začal být pasivní.

 

Nový kolektiv byl jiný,

měl jinou morálku,

a i když já měl kamarády jiný,

odnesl jsem si v dopise nezapomnění špatnou obálku.

 

Teď jsem na škole střední,

je mi už dobře,

zatížen jsem hlavně ve dnech všedních,

ale všichni ke mně přistupují moudře.

 

Ale já na tebe vždy myslím a vzpomínám,

protože mi to nedá,

zuby smutkem přehnaně zatínám,

ale stejně jsem šťastný a řeknu si: Vida!

 

Nemohu na nic krásné zapomenout,

to nemá Asperger každý,

musím si vše stále připomenout,

budu si vše krásné a i ošklivé pamatovat navždy.

 

A jestli ti bude jednou těžko,

tak se za mnou někdy stav,

i má radost bude nad průměrnou vejškou,

máme přece svůj dobrý mrav.

 

 

Nezapomeň!

Add a comment

Dobrý den, milí čtenáři tohoto webu, vítám vás u svého dalšího článku!

 

Dne 5. května 2015 se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v Praze konala konference "Autismus - celospolečenský problém nebo módní diagnóza 21. století?". Já jsem se této konference zúčastnil a rozhodl jsem se, že se s vámi všemi o tento nevšední zážitek podělím.

Konference byla pořádána místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR MUDr. Vítem KAŇKOVSKÝM, Asociací pomáhající lidem s autismem – APLA Praha, Střední Čechy, o. s., zastoupenou Magdalenou ČÁSLAVSKOU a Výborem pro zdravotnictví PS PČR, a konána pod záštitou místopředsedy Vlády ČR Pavla BĚLOBRÁDKA, místopředsedy PS PČR Jana BARTOŠKA,
a předsedy Výboru pro zdravotnictví PS PČR Rostislava VYZULY.

 

V úvodu konference proběhlo krátké přivítání všech účastníků Veronikou Šporclovou, zvláště pak poslance MUDr. Víta Kaňkovského a zástupu za Rostislava Vyzulu, Jana Bartoška a Pavla Bělobrádka. Přítomni byli dále PhDr. Kateřina Thorová a PhDr. Hynek Jůn. Z dalších politiků byl přítomen Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda a veřejná ochránkyně práv Alena Šabatová.

 

Jako první dostal slovo MUDr. Kaňkovský: byl potěšen velkým zájmem o účast na dnešní konferenci. Řekl, že v Poslanecké sněmovně jsou stále pochybnosti o tom, zda otevírat diskuzi o poruchách autistického spektra (dále jen „PAS“). Uvedl, že jeho bratr, který již zemřel, měl diagnostikovánu mozkovou obrnu, a proto má pochopení pro handicapované spoluobčany. Svého bratra a jeho postižení vnímá jako dar. Chce získat podněty od laické i odborné veřejnosti, co by se dalo zlepšit pro rodiny, které se starají o děti s PAS. Chce zlepšit i komunikaci mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, aby jejich práce prospěla těm nejslabším.

Add a comment

Lyžičková teória

Christine Miserandino

Preklad: Branislav Lacko

Predhovor prekladateľa:

Preložil som vám lyžičkovú teóriu, pretože aj autisti majú svoje „lyžičky“. Míňajú sa nám v sociálnych situáciách, alebo keď nám niečo útočí na naše citlivé zmysly. Alebo keď nám narúšajú naše rutiny, menia plány, vyvolávajú úzkosti, či nás šokujú. Keď nám dôjdu „lyžičky“, môžeme chytiť záchvat hnevu, či sa zrútiť a uzavrieť do seba. Musíme tú energiu zase dočerpať. Nenúťte nás preto do niečoho, ak vám povieme, že nemáme energiu či „lyžičky“ nedopadne to dobre pre nás, ani pre Vás. Potrebujeme proste občas vypnúť a celý ten stresujúci svet rozdýchať...

Bola som s kamarátkou v reštaurácii, rozprávali sme sa. Ako obvykle, bolo už neskoro a jedli sme hranolky s omáčkou. Ako normálne baby v našom veku žijúce na internáte, sme trávili veľa času v reštaurácii rozprávaním sa o chlapoch, muzike a triviálnych veciach, ktoré nám vtedy pripadali veľmi dôležité. Hlavne sme nikdy neboli ohľadne ničoho vážne a trávili sme väčšinu času smiechom.

Keď som si brala lieky a zajedala ich sladkosťou, ako som mala vo zvyku, namiesto toho, aby pokračovala v konverzácii, na mňa začala pozerať podivným zazeravým pohľadom. Z ničoho nič sa ma následne opýtala, aké to je mať lupus a byť chorá. Bola som v šoku, nie len preto, že sa ma opýtala takú nečakanú otázku, ale aj preto, že som si myslela, že už vie všetko čo sa dá o lupuse vedieť. Chodila so mnou k doktorom, videla ma chodiť s paličkou, aj zvracať na WC. Videla ma plakať v bolestiach, čo viac by sa dalo ešte vedieť?

Add a comment

Ahoj všem čtenářům tohoto blogu, vítám vás u svého dalšího článku!
 
Dnes vám povím alespoň několik málo informací k diagnostice Aspergerova syndromu u dospělých. Moje informace vychází pouze z toho, jak jsem celý diagnostický proces zažil na vlastní kůži já osobně.
 
Nyní se, prosím, pohodlně usaďte ke svým monitorům, moje pojednání o diagnostice v dospělosti právě začíná:
Včasná diagnostika Aspergerova syndromu (dále jen AS) v dětství je velmi důležitá věc. Avšak se může stát, podobně, jako tomu bylo v mém případě, že AS není v dětství správně rozpoznán, tudíž pak bývá diagnostikován až v dospělosti, kdy svým nositelům a nositelkám přináší konečná diagnóza značnou psychickou úlevu.
 
Celý diagnostický proces u AS v dospělosti se skládá z následujících 5 částí:
 
1) Získejte doporučení k vyšetření na psychologii (případně psychiatrii) od lékaře, kterému důvěřujete (typicky obvodní lékař, ale může to být i neurolog, na tom tolik nezáleží).
 
2) Zajděte podle místa svého trvalého pobytu na nejbližší psychologickou ambulanci a objednejte se k Úvodnímu vyšetření. Vím, jak je to strašně těžké, ale když už se do toho jednou dáte, prosím, VYTRVEJTE!
 
3) Úvodní vyšetření, které trvá cca 2 až 3 hodiny čistého času.

a) Vyplňujete své osobní údaje, tj. akademický titul (pokud jej máte), jméno, příjmení, rodné číslo, telefonní číslo, E-mail, zdravotní pojišťovnu, souhlas s poskytováním informací o vašem zdravotním stavu vašim příbuzným (nebo drahým polovičkám), souhlas s případnou hospitalizací, souhlas s případným nutným odběrem tělních tekutin (krev a moč), souhlas s ošetřováním od praktikantů (budoucích lékařů a sestřiček) a souhlas s publikací vašeho životního příběhu v odborné literatuře (články, statě, odborné publikace), a to v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Jsou to nutné formality, bez kterých se neobejdete, ale do 10 minut budete mít hotovo.
 
b) Vyplníte první testík, který se zaměřuje na váš aktuální zdravotní a psychický stav. Termínem "aktuální" je myšleno za poslední cca 2 měsíce do dne, kdy podstupujete úvodní vyšetření. Test obsahuje celkem 70 otázek, které se vás ptají například na přítomnost sebevražedných myšlenek, poruchy příjmu potravy (anorexie a bulimie), maniodepresivní stavy, poruchy spánku, fóbie, úzkostné stavy, a tak dále. U každé otázky přiřazujete body v hodnotě 0, 1, 2 a 3. 0 znamená, že odpovídáte na danou otázku jasné NE, tj., že u vás nejsou přítomny např. myšlenky na sebevraždu. 3 pak znamená, že tyto myšlenky máte velmi silné, tudíž se schyluje k tragédii. Tento testík trvá odhadem cca 20 minut.
 
c) Vyplňujete Test 59 nedokončených vět. Na tento test se počítá časový limit v rozmezí průměrně 20 až 30 minut. Vašim úkolem je, abyste dokončili celkem 59 vět prvními myšlenkami, které vás napadnou. Tímto testem se sleduje váš vztah směrem k rodičům, vzdělání, zvířatům, intimním záležitostem, k vašemu sebevědomí, a tak podobně.
 
d) Vyplníte Minesotský osobnostní test, tzv. MMPI 2. Tento test se zaměřuje na případnou přítomnost sexuálních úchylek, maniodepresivní stavy, sebevražedné myšlenky, schizofrenii, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, atd. Vyplňovat jej budete cca 2 hodiny čistého času. Obsahuje celkem 576 otázek, na které odpovídáte pouze SOUHLASÍM nebo NESOUHLASÍM. Nemáte možnost odpovědět NEVÍM, musíte se rozhodnout mezi ANO a NE.
 
Předem vás varuji, že po dokončení první části vyšetření budete rádi, když si vzpomenete na to, jak se jmenujete. Až tak se můžete cítit vyčerpáni, zvláště, pokud byste museli první část testů vyplňovat na chodbě u stolu, kolem kterého by pořád někdo chodil (To se stalo mně a vůbec mi to nebylo přijemné.). Nenechte se tím zaskočit, není to nic neobvyklého.
 
Po odevzdání MMPI 2 budete objednáni na druhou část, kterou jsou IQ testy. Nutno podotknout, že hodnota IQ bývá u osob s Aspergerovým syndromem v cca 90 % případů průměrná (tj. IQ 90 až 110 bodů), ve zbývajících případech silně nadprůměrná (IQ od 130 do 160 bodů), případně až téměř na prahu geniality (IQ vyšší než 160 bodů).
 
4) Po cca 2 týdnech přicházíte na IQ testy. Podstoupíte WAIS 3, což je Wechslerův inteligenční test pro dospělé ve 3. revizi a pak Stanford-Binetův IQ test, který je upraven pro dospělou populaci. V obou testech se zjišťuje, jak jste na tom s prostorovou představivostí, jak jste zdatní verbálně, jaký máte všeobecný přehled (otázky jsou na způsob soutěže "Riskuj!", případně "Chcete být milionářem?", ale musíte odpovídat bez nápovědy), jak jste schopni obstát v "běžném" životě (to se týká např. nákupů, řešení orientace v přírodě, když se ztratíte v lese nebo na horách), apod. Tyto IQ testy trvají přibližně 1,5 až 2 hodiny čistého času.
 
Po IQ testech bude objednáni na závěrečnou část, kterou je pohovor s klinickým psychologem, případně psychiatrem.
 
5) Rozhovor s psychologem nebo psychiatrem. Osobně tuto část nazývám jako "potlach". Pro mě byla tato finální část nejpříjemnější z celého diagnostického procesu.

Ale přejděme "k jádru pudla": obsahem tohoto rozhovoru je rozprava nad výsledky IQ a osobnostních testů, psycholog si s vámi popovídá o vašem dětství, vašich zálibách, vašich pracovních nebo studijních aspiracích, o tom, kolik máte přátel, jak navazujete přátelství, zda máte nějaké větší zdravotní problémy, jaké máte vztahy se svými příbuznými, a tak dále. Během tohoto rozhovoru podstoupíte tzv. Rorschachův test, což jsou rozpité inkoustové skvrny, kde vy máte za úkol říct, co v nich vidíte. Celkem je vám představeno 10 tabulek. Také se posuzuje i vaše kresba lidské postavy, kde se zjišťuje, jak dokonalá je vaše kresba (pro vysvětlenou: na škále umím malovat až neumím malovat vůbec), jakou máte proporcionalitu kresby (zda jsou všechny části postavy přibližně stejně velké, zda nohy a hlava jsou na svých místech), a tak dále. Na konci tohoto "potlachu" by vám měla být sdělena finální diagnóza. Ať už samostatný AS, AS s nějakou další přidruženou psychiatrickou poruchou (např. maniodepresivní psychóza), nebo se můžete dozvědět, že jste naprosto v pořádku a problematika AS se vás vůbec netýká.
 
Na závěr ještě pár důležitých upozornění:
 
1) Celé vyšetření je zdarma, na případnou platbu byste měli být předem upozornění.
 
2) Na každou část vyšetření přicházejte vždy řádně odpočati, ať se můžete na celé vyšetření řádně soustředit!
 
3) Zpracování finální zprávy trvá cca 2 týdny a zpráva bude přímo odeslána lékaři, který vás k vyšetření doporučil. Tudíž se nelekejte, pokud vám zprávu nedají hned do rukou.
 
To je všechno, co o diagnostice Aspergerova syndromu v dospělosti vím ze svých vlastních zkušeností.
 
Snad jsem vás od případného podstoupení takto zaměřené diagnostiky neodradil.
 
Přeji vám hezký den a těším se na vás u svého dalšího článku.
 
 
Váš
 
Jupiter 85
Add a comment