- Podrobnosti
- Napsal Janovel
- Kategorie: Psáno aspergery
- Zobrazení: 5875
Toto je první část dvou textů o Psychiatrické léčebně ve Šternberku. Já za svůj, krátkodobý život, jsem toho zažil hodně. Dvakrát Motol, jednou Bohnice a nyní i Šternberk. Přesněji pavilón n°17. Celý komplex tu už existuje sto dvacet let. Je to komplex hodně podobný Bohnicím, jelikož je tak starý. Jejich pravidla, jsoi dle mého názoru, příliš, nákladná. Například, když tam příjdete, tak si vás zapíšou a vezmou do prvního patra, k pokojům. Vaše věci vám dají do sesterny, v tomot patře. Pak vám vymění oblečení, za ústavní prádlo. Jelikož tam nemají, pánskou velikost, tak mne. Muži o věku šestnácti let, osmdesáti pěti kilo a velikosti, pánské XL, je dosti těžké vám vybrat dostatečně velké. Své můžete nositi, poquze spodky. Vše vám dají jinak, svoje, výjimkou bundy, naven, Vše záplatované, jelikož to nosí všichni. Mají tám například, tepláky od Adidas. Ale po pořádném prohlésnutí, loga na kolenu i pevností látky, jsou to Adidas v tržnice. ústavní pyžama, jsou opatřeny potiskem čísla pavilónu. Tbytek má tutočílici napsanou, buď fixou, nebo potiskem. Poté vás hodí do sprchy, menší do vany. Mají tam i vanu na nohy.
Poté vám šoupnou na jídelnu. Tam jíte i si hrajete, pokud, nejste na terapii, či na pokoji, nebo někde jinde. Začíná to pohovorem u terapeuta.Následně se seznámíte s pravidly a s režimem. Poté vás seznámí i s bodovcím programem.
Je to nástěnka, s obrázkem čtyř pruhové lodi. Červená, bílá, zelená a černá, toť jsou barvy lodi. Černá je nejhorší a černvená nejlepší. Když příjdete, jdete do tzv. zkušební bílé, kde zůstanate týden a pak vám dají formulář, neboli jak vám to řeknou výstup. Následně vás zařadí při výborném chování, přímo do červené, nebo vás nechají v bílé, či když jste se chovali zle tak do zelené. Při porušení můžete klesat či stát, při plnění pravidel stoupat nahorů.
Když jste v černé, jste v nejhorší skupině. Z ní vás nepropustí, pokud s vámi nic, nezmůžou. Jedneho takového ptáčka, jsem už zažil. Máte povolenou pouze půlhodinovou návštěvu, nic jiného. Nechodíte ne telku, do bazénu, nesmíte mít mp3, či videohru. Nesmíte ani balíčky, což jsou sladkosti a pití, které si přinesete. V zelené můžete z balíčku, ovovce a pití, máte povolené společné sledování tv, bazén a krátkou procházku po areálu. Pokud vám to povolí terapeut, máte právo na jednodenku jinak řečeno prpustku na den (ráno si vás vezmou a v pět hodin, zase vrátí), ovšem vyjímečně můžete na dovolenku, což je propustka s jedním, nebo dvěmi přespání. V bílé, můžete už i mimo aréál. Máte povolenou z balíčku i sladkost a máte právo i na samotné pozorování, televize, možnost té víkendovky i jednodenky. V červené, je to podobné jako v bílé, ovšem máte k tomu další privilegia, jako nosit vlastní hadry, každý víkend právo na jednodenku, a každé dva týdny i propustku. Můžete nevrhnout, jaké chcete mít vyplnění, vašeho volného času, či navštěvovat v kantýně počítač. Můžete tu mít gameboye, nebo mp3 přehrávač. V černé se vám pobyt prodlouží o týden pokud se v ní budete chovat slušně a v červené zase zkrátí o týden.
Paní primářka, je docela fajn, i když někdy, když jí posloucháte tak by jste jí nejdříve praštili. Ovšem to si myslí, každý, kdo nejdříve přijde tak si toto myslí, či pokud se nechcete zlešpit. Ovšem já asi tak po dvou týdnech, jsem pochopil, její jednání. Přes onen pocit, který vám navodí a to jak mnoho problémových pacientů tvrdí a to že, je to než doktor, spíše tyran, tak já jsem řpišel, že ve vnitř je opravdu inteligentní, moudrá i rozumná. Nad ní musím, částečně i smeknout klobouk, že to je fajn člověk.
Paní staniční, má ostřejší náturu, a doprovází jí na vizitu, tak většinou jsem jí viděl na vizitách, které děla s primářkou, že ona spíše, řve po těch osobách, které si u vrstevníků, koledují, minimálně jednu přes pusu. Mnohý personál je rozumný a dá se s nima i mluvit. Poslouchají vás a když, někdo dělá bordel, tak ho chytnou tak, že to vypadá, jako by ho proměnili v kus hadru.
Je to prozatím, jediná léčebna, kde jsem mohl uznat, že tam něco dělají. Jelikož tam vytvořili i příjemné prostředí i když, naschvál všechny míchají tak , že tam vždy budete mít jednoho prevíta. Je dobře, že tu aspoň nedělají jednu zásadní chybu v komunikaci a to že, když něco řeknete, tak po vás zopakují poslední dvě slova.
Pročež bych jí ohodnotil , na dobrou. Prozatím, to je všechno, jelikož jsem na oné propustce, čili se ozvu pčíště tak čau.
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal Tom Kourek
- Kategorie: Psáno aspergery
- Zobrazení: 1851
Své o tom vím i já, hlavně ze zkušenosti asi dva týdny staré. Zrovna jsme psali písemku z matematiky. O to ani tolik nešlo jakožto o náladu z dosti nepříjemného zážitku. Dostali jsme totiž špatné známky. A jeden spolužák byl z toho dosti naštván, jako i já. Ostatní byli v běžný náladě. Spolužačka se toho spolužáka na něco zeptala. Nebylo to otravný, ale oni se mezi sebou nemají rádi. Tak dámský spolek se jí zastal a začali kecat: "Ježíš, to je syčák!!!" A začalo dráždění. Tak jsem to tou náladou z písemky dodělal, že jsem se ho zastal. Následovalo to, že ta spolužačka chtěla zavřít okno, ale my jsme trvali na tom, že je ve třídě teplo, tak když to zavřela, tak jsme to hned otevřeli a potom to zase zavřela a tak to šlo i možná třikrát potom a opět jsem se zastal toho spolužáka. No to holky se už začali pouštět do mě, že se prý bojím toho spolužáka a tak podobně. Vlastně tím chtěli říci, že nemám vlastní úsudek a rozum. Což vůbec není pravda a tímto divným gestem mě opravdu slečinky zklamaly. I vy sami víte, že já mám vlastní rozum a úsudek. Horší je to, že od té doby má na mě jedna spolužačka kecy, když mám občas slabou chvilku. Vím, že nemusím vycházet s každým, ale tato gesta se mi zdají přehnaná a neadekvátní, zvláště proto, že jsem si sám stanovil na začátku prváku pro sebe menší pravidla důležité pro snesitelné bytí na škole.
Tyto pravidla zní jasně:
1. Chci být přijat do kolektivu, jako obyčejný chlapec, chcete-li nyní muž.
2. Chci, aby jsem měl v kolektivu postavení takzvaně "S čistým štítem".
3. Nepotřebuji vycházet se všemi, ale chci to, aby i ta strana, se kterou nevycházím chovala ke mě slušně.
4. Nebudu na nikoho nepříjemný, ale když na mě někdo bude slovně nepříjemný, tak nezůstanu pasivní.
5. Budu se snažit vycházet slušně se všemi. *3 Znamená, že si nemusíme úplně sednout, ale ne se k sobě chovat jako s prominutím "hovada".
6. Když si usmyslím, že někdo má pravdu a nemusí sedět všem, tak je mi úplně jedno kdo to je, ale podle mě má pravdu a já na tom budu trvat.
7. Budu neutrální, ovšem jen když nenastane situace z předchozího bodu.
8. Budu se snažit tak, jak nejlépe dovedu dělat vše dobré pro kolektiv třídy.
9. Budu se snažit bavit s lidmi ze třídy.
10. Toto vše budu dělat, jen když budu mít na to podmínky a pokud mě někdo nezneužije k obrazu svému a nebude mě využívat.
Závěrem článku bych ještě rád doplnil, že jednou jsem řekl o již zmíněném, že měl pravdu a spolužačka: "No jo, on je neomylnej, on všechno ví!" A já na to: "To jsem nikdy neřekl!" A ona: "Ale řekl, teďs to řekl, že ****." Tak to jsem už nevydržel a rychle jsem začal říkat: "Já, když si myslím, že má ten kluk pravdu, tak to řeknu, ale když si myslím, že to je přehnaný, tak se taky ozvu!" A on na to: "Vždyť já nic neříkám." A já na to: Já vím, ale pro jistotu!" Ten spolužák je v pohodě, ale teď jak jsem byl v tý situaci, tak jsem byl málem v neklidu a proto jsem takhle začal spouštět.
A to je vše, děkuji za čtecí námahu.
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal Jan Spiššák
- Kategorie: Úvahy aspergerů
- Zobrazení: 1496
Dobrý den ti přeji. Dnes jsem se rozhodl, se tu napsát pár řádků, o jedné aktualitě, jménem trencle na hradě. Já chápu, svobodu slova, i projevu. Ovšem červené trenýrky, místo standarty, je podle mého už spíš tak trochu mimo projev, ale spíše, výlev. V novinách psali, že tato událost, byla projev skupiny lidí, kteří chtěli takto poukázati na vulgaritu, hlavy státu. Chápu, že někomu může vadit, mluva jiného. To nikomu, neberu. Jenomže zde spíše se projevuje že tento čin, mohl pouze udělat hulvát. Čili toto je samo veliké hulvátství, ony trenýky, jsou hulváctví a já bych klidně řekl i zoufaly a mírně dětinský či puberťácký čin. Zde ono zažalování, osob, jejichž postavy věší, onen nebohý kus pánského prádla je podle mého správné, z důvodu, které se dají brát jako na cti utrhání, ponížení, pana prezidenta, či dokonce výtržnictví. Já kdybych byl panem prezidentem, poslal bych na ně rovnou u čestnou stráž a nenechal bych si líbit takovou věc. Tento čin nečin, spíše zločin, je hlavně zneužití svobody slova, zneužité pro urážku. Pro všechny, kteří se těch chorých mozků zástávají, bych to řekl jednoduše:
"!!!TRENÝRKY A VŮBEC ODĚV NEVYVĚŠUJ MÍSTO STANDARTY ČI VLAJKY! RADĚJI SI JE OBLEČ, NEBO SI JE VYVĚŠ U SEBE V BYTĚ A NE NA PRESTIŽNÝCH MÍSTECH ČESKÉHO NÁRODA!!!"
Tento článek, jsem napsal v pobouření nad takovým, zneužití svobody projevu a slova. Nad tímto se otcové pražského hradu musí obracet v hrobě. Hamba těm blbcům. Pokud to bude číst někdo za tím vyvěšením měl prsty doufám, že se nad sebou zamyslí, jelikož toto je opravdu hnus!
Váš Janovel
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal Jan Spiššák
- Kategorie: Úvahy aspergerů
- Zobrazení: 2124
Syndrom českého sluhy, je nemoc České společnosti, která naši krásnou zemi přímo zaprodává cizím. Je to Syndrom, jehož původ je zakořeněn v psychice, ale i uzurpací Habsburků po dobu více než čtyři sta let. Následně je vštípen v myslích čechů díky tomu že ho vedla degenerovaná šlechta, která náš pilně lopitící lid na polích nemajíc vzdělání, je učili že slovo nějakého zazobaného bohatého pána z titulem, který ovšem díky dlouhých let křížení se s ostatními rody degenerovali, jelikož si nevšimli příbuzenských vztahů mezi nimi. Ovšem mi jsme na to přišl hodně pozdě v osmnáctém století, za doby Marie Terezie. Obrození syndrom oslabilo, ale nemoc je nemoc. Vytvořila si proti prvnímu léku obranyschopnost, zesílila. Proto jsme tam kde jsme. Naše společnost je tímto syndromem nakažena. Nyní ale o ní nevíme, jelikož je v nás tak zažraní že jí nevnímáme. Proto se musíme učiti být sami sebou a mít rád i sám sebe. Proto jsme tam kde jsme.
Toto je moje první úvaha doufám že se ti bude líbit.
Tvůj Janovel
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal AN
- Kategorie: AS pohled na svět
- Zobrazení: 1414
Na tohle zajímavé, ale poměrně zvláštní, téma mě navedl článek od jedné AS blogerky a donutil mě se zamyslet, jak to vypadá uvnitř mé hlavy. Sherlock Holmes má takzvaný palác mysli, Ch. A. Magnussen zase přihrádky se složkami uvnitř a Strašilka papír. A co mám já?
Uvnitř mé hlavy to vypadá jako ve velkém kině, které ale není jako to klasické kino, kam byste zamířili na premiéru nového filmu, nýbrž to působí jako taková ta promítárna ve hvězdárně. Je tajemné a chaotické, tak jako vesmír. A veliké.
Na sedačkách sedí lidé, které mám ráda, nebo jsem kdy měla ráda a momentálně mi chybí. Občas tam sedávají i lidé, kteří nemají rádi mně, ale pro mě osobně jsou nějakým způsobem zajímaví.
Plátno je opravdu obrovské a nabízí veškeré detaily mojí roztříštěné mysli. Téměř žádná scéna není v celku. A co se na něm promítá? Cokoliv, co se děje v mém životě; ať to špatné, nebo to dobré, promítají mé fantazie – co bych chtěla dokázat a jak bych chtěla, aby vypadal můj (a nejen můj) svět v budoucnosti. Dokonce i věci, které se mě přímo netýkají, ale podvědomě je vidím. A celé to běží jako film.
Narcistické? Možná, pravděpodobně ano. Ale hlavní na tom všem je, že se neumím od ničeho oprostit; emoce neprožívám intenzivně, za to ovšem dlouhodobě a nedokážu se přes spoustu věcí přenést ani po několika letech.
A co vaše mysl?
Podkategorie
Strana 8 z 28
