Zdravím,

Asi přemýšlíte nad tím, co konkrétně tímto nadpisem myslím. Bude to celkem složité vysvětlování a rovnou všem čtenářům říkám, že tento článek píši jen jako oddych ve svém volném čase. I přesto, že již začala škola a nebude trvat dlouho než mi přibude hromada povinností navíc jsem se rozhodl okořenit si odpoledne psaním podobných úvah (nebo zamyšlení, jelikož netuším zda tento článek splňuje definici úvahy). To je ale nyní vedlejší. Vrhněme se k samotné podstatě tohoto článku.

Indexem malého člověka je myšlena míra jeho skutečných schopností ve vztahu k míře schopností, o kterých si myslí že je má a jeho celkovému duševnímu stavu. Tím duševním stavem je myšleno zda a jak moc o sobě pochybuje, na co si věří, co mu přijde jednoduché či těžké atd. Čili v překladu sebevědomí. Tento index by byl vyšší čím větší by byl poměr skutečných schopností k sebevědomí a naopak nižší pokud by sebevědomí přesahovalo skutečné schopnosti. Teď je otázkou co je lepší? Mít nižší nebo vyšší Index malého člověka? Já osobně si myslím, že zlatá střední cesta by byla nejspíš nejlepší, ale nechám vás se nad touto otázkou vyřádit v komentářích.

Pokud by se tento Index skutečně dal měřit, drtivá většina lidí by určitě byla blízko jednomu či druhému konci. Mám za to, že s věkem a zkušenostmi by se tento index mohl blížit směrem ke středu, ale je mnoho lidí u kterých to tak není. Lidé nikdy nebudou dokonalí tvorové a najdou se mezi nimi tací, kteří i ve vysokém věku trpí nízkým nebo příliš přehnaným sebevědomím. Naproti tomu lidé, kteří dokáží svůj index korigovat ke zlaté střední cestě a pokud možno oba činitele mají na vysoké úrovni (schopnosti a sebevědomí) mohou (a také jsou) pro svět opravdovým přínosem a důležitými články v životní harmonii mnoha lidí. Mnohdy tito lidé bývají pro svou rodinu a přátele opravdovým požehnáním a těší se ve společnosti velké oblibě. Ta ovšem na ně může mít negativní vliv neboť činitel sebevědomí jim může vyletět raketově vzhůru a index se propadnout k nižšímu konci.

Zlatá střední cesta ale nemusí vždy znamenat, že je na tom daný člověk dobře. Znamená pouze to, že člověk realisticky odhaduje svoje schopnosti a pokud má oba činitele nízké určitě na tom dobře nebude . Zatím neznám nikoho kdo by měl zároveň nízké schopnosti a nízké sebevědomí, ale jsem přesvědčen že takový člověk existuje. V tomto případě lze udělat jen jediné-zvýšit nejdříve schopnosti a poté sebevědomí. Kdyby tomu bylo naopak z člověka by se stal namachrovaný frajírek a ten je opravdovým přínosem pro společnost málokdy. Jsou i případy kdy i člověk s menšími schopnostmi může být přínosem pro společnost ale pouze v určitých oblastech, které na míře schopností zas až tak nezávisejí. Po zvýšení činitele schopností je v tomto případě, ale také velké riziko index zůstane na vysoké úrovni, jelikož zvýšit sebevědomí je podstatně těžší.

Všeobecně lze říct, že dnes může být opravdovým přínosem pro společnost každý, ale málokdo si to uvědomuje. Je opravdu velmi málo lidí, kteří dokážou zhodnotit a zanalyzovat svoje schopnosti natolik dobře aby tomu odpovídalo jejich sebevědomí. Krom toho má na sebevědomí vliv řada dalších faktorů jako například stabilita rodiny, traumata z dětství, jestli člověka přijímá společnost a má opravdu dobrého kamaráda na kterého se může spolehnout atd.

Jakožto typický Asperger (Ale pozor! takto může uvažovat i člověk technického zaměření, který žádnou diagnózu nemá) jsem si momentálně dokonce začal místo dalších úvah vedoucích do hlubin tajemství člověka a společnosti celkově, sestavovat tabulku s číselnými hodnotami indexu, vymýšlet si jednotky sebevědomí, schopností a různých způsobů měření. Bohužel však je rovnou z několika důvodů tento index v podstatě neměřitelný. Oba jeho hlavní činitelé- sebevědomí i schopnosti se nedají nějak změřit. Člověk který dobře funguje v jednom oboru obvykle zaostává v jiném a celková míra jeho schopností by se posuzovala těžko- musel by se měřit každý obor zvlášť. No a neměřitelnost sebevědomí je neměřitelná z celkem jasného důvodu – nikomu do hlavy nevidíme a i nízké sebevědomí lze mnohdy velmi dobře zakrýt. Sice již v dnešní době existují přístroje na skenování mozku, ale i v tomto případě vstupuje do hry mnoho faktorů- ochota vědců objevit podle jaké aktivity poznáme sebevědomí, ochota průmyslových firem zapojit svoje přístroje atd. Nepovažuji to ani za škodu, jelikož i kdyby každý člověk svůj výsledek znal, měl by ho znát jenom on a nikdo jiný. Já si však i přesto nyní troufnu odhadnout jak na tom jsem já.

Činitel sebevědomí mám celkem nízký. Své schopnosti vzhledem k nízkému sebevědomí odhaduji na nízké, takže z toho logicky vyplývá, že kdyby se každý měřil sám skončil by někde blízko u zlatého středu. Je tu však možnost, že přes svoje nízké sebevědomí své schopnosti nevidím a tak je můj index poměrně vysoký. To bych však nechal na profesionálním měřiteli a jak jsem zmínil výše, index je neměřitelný, nebudu si s tím lámat hlavu. Mám před sebou spoustu důležitějších věcí a třeba se mi ten index v budoucnu změní sám a uvědomím si to až po změně. Koneckonců, kdo z vás se někdy díval na své dřívější já a kroutil hlavou nad tím jak si nevěřil a jak jsou věci strašně jednoduché? Nebo naopak se divil jak si mohl tak moc věřit a přitom tvrdě narazit?

Doufám, že se vám tento článek líbil.

Váš megagoblin

Add a comment

Co po nás zbude, to by mně opravdu zajímalo.

Co po nás zbude, to by mně opravdu zajímalo. Já doufám, že po nás nezbude spoušť a bordel a hlavně bez lidí. Jedni něco postavý druhý to zničí, z kdový jakých důvodů. A je jim jedno, jakou to má hodnotu. Jestli peněžní, materiální, historickou či nějakou jinou. Následně se nezachovají ani vzpomínky, jeliož když se něcpo zničí, ůže se pak jednoduše zníčit i zpomínka uchovaná sic nejčastěji v mozku, tak je uchována jako fotka, bitová kopie, nebo jako video v mkvéčku, či jako rar a ebo jiný cruh souboru. Ovšem je pak zločin, zničiti vzpomínku v mozku. Mnoho lidí to dělá a já když to vidím, ve zprávách, vteky bych tu telinu hodil na někoho kdo takto ničí cokoliv. I když je to sprejer, který posprejuje fasádu, našeho paneláku. Tak kvůli tomu, že to co tam dělá je vandalismums, nejradší bych ho majznul čaganem do hlavy a wabkou do zničené stěny. Je to vždy škoda. Ale co se znehodnocenou stěnou, jež někdo úmyslně zničí i když je v dobrém stavu, nebo fungl nová. Tu rozebrat a postavit znovu. To bych udělal já. Proto nenávidím vandaly. Jelikož to jsou takový prevíti. Upřímě doufám že si lidé uvědomí hodnot, jež postavily a dají hodnotu svým myslím, které jsou až na výjimku (za ně děkuji evoluci) jsou zaostalé.

 

Já Janovel doufám, že brzy budou mysle napraveny a lidstvosi bude uvědomovat všech hodnot. Doufám že se mnou budete souhlasit. 

Těším se na vaše prízpěvky já váš Janovel.

Add a comment

Milý čtenáři jak si asi poznal z názvu řeč je o společnosti.

Společnost je vlastně parazit který paratizuje sám na sobě. Ona se už narodí prohnilá, jelikož už samotné součástky, jsou zkažené, plesnivé, nebo rozbité či nakažené, nějakou zákeřnou nemocí. Ony nemoci nejsou nemoci, které všichni znáte a jejich léčba je úplnou hračkou. Ne nikoliv. Ony nemoce jsou nebezpečnější a opravy všeho co provedli trvá celá léta. Ano nemoce, jako despota, diskriminace, arogance či pohrdání, jsou nemoci nebezpečnější než AIDS. A to nemluvím o králi nemocí: Synedrom šmejda či jinak řečeno: Syndrom zmetka. Taková to nemoc, není na léčení pouze na ten nejstarší a i nejmilosrdnější zákrok pro pacienta, kterého sužuje a to je neutralizační kůra. Na tuto kůru stačí tyto tři věci: skalpel, kýbl na krev a kněze. Není na ně lék, který by zajistil kompletní zničení nemoci. Jelikož i když to ten člověk přepere vždy to v něm zůstane a syndrom je tu zpět. Společnost, nejen že je z tohoto důvodu parazit, ale jakákoliv společnost, je pro vše co existuje i demagog a katalizátor. Sám zmate svoje části, stejně rychle jako ostatní společnosti, jejichž mozek, neboli to co vytváří demagogii, je silný katalizátor a velký pomocník, díky němuž může demagogie, rychle zakořeňovat ve společnosti, ale i v jiných kolektivech.

Společnost má ještě jednu složku, která z ní dělá to co je a to nikotin, opakované předávkování se alkoholem, který v malé míře je prý dokonce prospěšnější, než prášky. A to díky látek, vygtvářených při destilacu. U vína červeného jsou to vitamíny a u piva bakterie kvašení. No dál jsou i drogy, které sama zakazuje, ale přesto se nima sama společnost opojuje. Hlavně koks, či marijánka. Velice tomu i přispívají antidepresiva, nebo antikoncepce v pilulkách, nikolv v podobě pytlíčku z latexu v dalším pytlíku. Nebo uměle vytvořená aditiva jako E102 či E130, které pomáhaj hyper aktivivtě či nádoru. Navíc dost často jejich základ je z ropných produktů.


Závěrem ti chci říct poučení, jež je bacha na ostatní. Díky nim je společnost na hov*o.

Děkuji ti čtenáři za pozornost, 
Janovel

Add a comment

 

Slzy nad potravinami

 

Slzy nad potravinami toť jest věta, která by mohlá zaznít když vejdu do některých hospod. Já mám rád různé hostince, restaurace, hospody, a bufáče. Ovšem co nám to cpou pod nos. To buď jásám radostí a i to slupnu a nebo by se mi chtělo brečet. Když si to vezmem ze zadu, z centra, ze zadu, z boku, z hora nebo z dola tak jsou dobré resturanty v lese, pro kolaře, in-line terosity, nebo pro normální lidi, kde je za pípo hospodskej, s čistým placem, a za ním je gril, či mini kuchyňka z domácí tláčou, nebo alespoň nějakou jitrničkou či špekáčkem. V sudu má kofoli, pivíčko, jež krásně pěni do čistých skleniček, přes čisté trubky. Na poličce se leskne peprmincka, vodečka, či rum. Krásný vypucovaný jak ze škatulky.

Nebo je hospoda na spůsob 'sejedem se na záchytce. Bordel jak v kanálu. Na židlých chrápají zrudlé vaky jež má pod hlavou ten vak vysypaný. Za pípou je prase v zástěře a má všude jako ve chlívku. V kuchyň vybombardovaná a zasypaná hnojem. Přeplněnej mrazák a nádobí je neumyté na stole. Trubky v pípě, nepropláchnuté a kapáky všude okolo. Těmto zařízení se prosím vyhněte, tam vaří z polotovarů, z mrazáku a na hygienu neberou ohled.

Právě toto je problém, jlikož já nad tím brečím, nebo mi je smutno čo mám chuť to hodit kuchaři na hlavu. Nejen že se špatně najím tak i jsem rozladěm a musím si zajít na obalení nervu. To nepočítám éčka v potravinách, pesticidy na polích, či paraziti v potravinách.

 Protož vám děkuji za přečtení tohoto textu. Kterým jsem vám aspoň ukázal co si myslím o špatném stravováním.

Zjednodušeně: Jezte jen tam kde nedělají polotovary a jeste vše co chcete.

Děkuji Váš Janovel 

 

Add a comment

Dostal jsem nápad, který mě pobavil. Také nesnášíte testy? Napadaly vás nad nimi odpovědi, které neměly nic společného s těmi, které vám byly nabízeny? Zanechalo to ve vás také podivnou pachuť opětného setkání s naprostým neporozuměním, snad až dalším ponížením?

Protože testy nesnáším, dám si tady takový test znovu!

S malým rozdílem... a totiž, že dnes svobodně uvedu podstatnou část toho, co mi táhlo hlavou nad fakultním stolkem s fakultní tužkou a co lékaře nezajímalo.

Testy podobného druhu jsem absolvoval vícekrát. Většinou jsem obdržel rezultát „nekonzistentních odpovědí“ a tedy nediagnostikovatelného klienta.

Následující otázky jsem náhodně vybral z tohoto běžně dostupného testu, který se od těch, které jsem vypracoval v Thomayerově nemocnici neliší: Aspie-Quiz http://www.rdos.net/cz/

Mám za to, že otázky samy sebe devalvují právě proto, že by měly reflektovat právě potenciální osobnost nesoucí Aspergerův syndrom.

Add a comment