To, že mám Aspergerův syndrom jsem zjistila úplnou náhodou až teď ve svých 30-ti letech, ale jsem za to ráda, vyjasnilo mi to spoustu věcí a situací do kterých jsem se dostávala, Když zapátrám hluboko v paměti půjčovala jsem si v nějaké páté třídě z knihovny velkou knihu o vesmíru, kterou jsem komplet celou přepsala do sešitů, a věděla jsem jak se jmenují všechny měsíce všech planet, který ma jakou atmosféru, který jí nemá, znala jsem základní složení planet, měsíců, která sonda v kterém roce kam odletěla, a která se v atmosféře siřičitanů venuše rozpustila, prostě všechno. Zato ve škole nějaký dějepis mě vůbec nebavil - minulost - stalo se.. a co. Matika - v pohodě, bylo to logické. Kolektiv... no.. byl mi ukradený. Seděla jsem klidně sama, nevadilo mi to, občas někdo měl snahu se kamarádit.. no aby si mohl půjčovat moje věci (pastelky, propisky) a ty mi pak rozbité vracet - to mě vytáčelo, no nijak navenek jsem to najevo nedávala, ale uvnitř jsem zuřila. Radši mám samotu a klid. Ale asi jediný symptom co já tedy určitě nemám, je to oddělování jídla,.. klidně si zamíchám rýži s omáčkou i s masem na talíři a sním. Mám docela problém s nečekanými událostmi. Potřebuju vše vědět předem, jak se něco pokazí a je změna plánu, a pro mě tedy nečekaná situace, začnu panikařit ale takovým způsobem, že mi věci začnou padat z ruky, něco někde zapomenu, prostě jsem úplně rozhozená připadám si jak úplnej pablb. Dost mi tahle skutečnost komplikuje život hlavně v práci. Jelikož mám kvůli hypotéce na byt, kterou si platím sama jelikož se mnou asi nikdo nedokáže vydržet platím sama mám zaměstnání hned dvě. V tom prvním jsem ještě vždy s jednou kolegyní, tak se tak nebojím,  a tak nepanikařím, protože cítím jistotu, že tam nejsem sama, když něco nejde podle plánu, ale v tom druhém zaměstnání jsem sama, a když tam je něco mimo plán,. musím si poradit sama a kolikrát jsem se i skoro sesypala jak jsem nemožná. To bylo spíš zezačátku, jak jsem se pak do těch situací dostávala častěji, tak už je umím řešit lépe, takže se to dá naučit. Další bod je světloplachost, a přecitlivělost na zvuky - konkrétně jednou jsem kvůli dešti byla nucená jet z práce MHD - už to je pro mě utrpení (tolik lidí v tak malém prostoru), naprostým vrcholem bylo plačící dítě, to jsem cítila úplnou bolest neskutečně šílenou někde v hlavě, že jsem musela okamžitě na další zastávce vystoupit, a radši venku v klidu zmoknout. To ale není všechno, uplně mě dohání k šílenství české písničky, je to něco tak pro mě nesnesitelného, že okamžitě odcházím. Proto mě nikdo na zábavách ani na festivalech nikdy nikdo neuvidí, maximálně na diskotékách, ale to taky mám problém.. a to s předělávkami, které nesnáším... 

Muziku jinak miluji, když jdu ven třeba jen na nákup, vždy mám sluchátka s oblíbenými písničkami které znám nazpaměť, dávají mi jakýsi pocit bezpečí že vím přesně jaká, slova, přijdou,jaký rytmus,.. atd.. vnější svět moc nevnímám, vnímám hudbu. Párkrát mi došla baterka, tak jsem šla jen tak.. necítila jsem se dobře. Lidi co chodí po náměstí a něco nabízí se na mě vrhli a začali mi něco vnucovat, bylo to strašně nepříjemné. a i v obchodě prodavačky že hned co sháním... se sluchátky si vás nikdo nevšímá a máte klid. 

Ale přitom nejsem žádnej nelida, moje práce je hlavně o komunikaci s lidmi, kterou jsem se praxí pracně taky naučila, a myslím, že jsem v tom dost dobrá, jenže práce je práce, tam hraju roli, profesionální chování. Ale jak zavřu dveře připadám si jak vymačkaný citron.

To shánění informací o různých předmětech mého "zrovna" zájmu se mě drží stále.. od výroby domácí kosmetiky po různé biochemické reakce v lidském těle, různé patologické procesy.. atd..

Tak.. podělila jsem se o svůj příběh s AS.. Snad jsem Vás neunudila k smrti. 

 

Add a comment

Dnes má světovou premiéru dokument „Normální autistický film“ M. Janka na MFF v Karlových Varech.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11005093586-normalni-autisticky-film/21656227031/

Add a comment

Deprese

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz

Prší hustě, studny smutku

Přestávám vidět skrz.

Jsem opuštěná,

Jsem černou ovcí v bílém stádě

Zůstávám ujištěna,

Že se to nezmění.

Měla bych dát zavděk pravdě,

Já však hledám pochopení.

Znovu přecházím řeku krve,

Znovu, stejně jako prve

se snažím odolat vábení

a touze po fyzické bolesti

a uniknout pomyslnému neštěstí.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Říkají, že se to zlepší, ale lžou

Mě andělé do ráje nepozvou.

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz.

Ač situace je mi známá,

Nevím co dělat, nevím, jak dál.

Jsem ztracena v labyrintu, jak z něj ven?

Poprosit o pomoc? Každý by se mi smál.

Kéž by byl život jenom sen,

Z něhož se probudím do nového dne plného slunce, štěstí, radosti, lásky a krásy.

Svět má spoustu chyb a vždycky bude mít

A já nevím, jestli tu chci ještě být.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Všem by tu bylo líp.

Často o tom přemýšlím.

Ale nemůžu rodičům do srdce vrazit šíp,

Nechci, aby se trápili.

Nechci, aby se zhroutili.

A tak tu pořád ještě jsem.

Zdá se ti to jenom jako recese?

Ale tohle je život. Tohle je deprese.

Add a comment

Pomoc

Nejsem smutná, jen nemocná

tak tě o pomoc prosím

a zkus prohlédnout tu šťastnou masku,

kterou každičký den nosím.

Podívej se pořádně

až do mojí duše nitra

a třeba mi pomůžeš

a možná že už zítra.

Neříkej, že nevíš jak,

Ani já to nevím

Prostě tu buď, pro mě,

A třeba se jednou změním.

Prosím, buď na mě hodný-

-I ironie mě bolí.

Nechci vám tu být na obtíž

Ptáš se, jaký mám důvod,

Že mi nic nechybí?

Oukej, ale proč třeba zdravého,

Šťastného třeba havárie políbí?

Proč lidé trpí nemocí?

Tak prosím,

Já chci jenom pomoci…


Add a comment

Zdravím všechny čtenáře Aspie blogu. Cítím, že je tu důležité téma, ke kterému mám potřebu něco říct, a tím jsou internetové diskuze. Pokud se někdo pohybuje pravidelně na internetu asi ví co mám na mysli. Jejich úroveň, kultura a estetika je dost nízká a názory v nich projevované ještě horší. A já z vlastní zkušenosti vím, jak jejich čtení dokáže mladého a nevyzrálého člověka jako jsem já ovlivnit a zmaninupulovat.

Původní myšlenka internetové diskuze byla dobrá. Dáme příležitost lidem si vyměnit své názory, vyjádřit je a slušně si povykládat nad palčivými problémy naší společnosti. Jenže jak to už tak bývá, praxe je od teorie poněkud diametrálně odlišná. A tak jsme denně svědky jak se dospělí lidé urážejí, handrkují, propagují nebezpečné myšlenky, nadávají na kde co, vypouštějí svůj negativismus kde můžou atd. atd. Došlo to až tak daleko, že všichni slušní diskutují z diskuzí raději odešli a diskuze zůstaly výsadou primitivů, kteří si na nich vybíjejí svoje nejjednodušší pudy a každého alespoň trochu inteligentního člověka odradí nejen od diskutování ale i od čtení takovýchto diskuzí.

obrazek do clanku

 

 

Příspěvky bývají často nepřehledné, plné gramatických chyb a slovní zásoba autorů se omezuje na slova „Vlastizrádce, přisluhovač, USA, Putin, ovce, Kalousek, sluníčkář, pravdoláskař atd..atd..

Přispěvatelé také mají pozoruhodný talent do každého tématu, které se absolutně netýká určitých palčivých témat, (např. migrační krize) tyto palčivá témata vecpat. A tak si v diskuzi pod článkem o počasí počteme o tom jak nás sem migranti jedou vraždit a znásilňovat, jak nás práškují chemtrails, jak vláda USA chystá celosvětové teroristické spiknutí atd. atd. No řekněte, není to už na hlavu?

Byly doby kdy jsem podobné diskuze bral vážně a věřil jsem zprávám z Aeronetu, AC24 a podobných serverů. Čtení těchto zpráv a diskuzí pod nimi mě dostalo do takového psychického stavu, že jsem nemohl spát kvůli neustálé vidině blížící se třetí světové války, myšlenkám že můj budoucí život je kvůli podobným celosvětovým událostem zcela v háji, neustálému strachu že si pro mě přijdou muslimové přímo na moji zahradu a podobně. Nevím jak jsem to dokázal, ale s částečnou pomocí psycholožky jsem se z toho dostal a dnes už mi nedělá sebemenší problém podobné zprávy ignorovat a nebrat je vážně.

Opravdu nedoporučuji tato média číst a dělat si těžkou hlavu z toho co se tam dočtete. Zbytečně vás to zatíží a omezí vás to ve vašem běžném životě. Zkreslí vám to vidění světa a tak se může stát, že se z vás, člověka který by se klidně mohl stát úspěšným a uznávaným, stane buď zhroucený očekávač třetí světové války, co se bude bát vyjít ven a nebo další z tzv. „vlastenců“ či „bojovníků za svobodu“, kterými se dnes hemží celý internet.

Add a comment