Před pár dny jsem četl o zajímavé situaci, která nastala jedné paní s Aspergerovým syndromem.

Volalo jí neznámé číslo, a protože podniká a neznámá čísla prostě brát musí, vzala to. Druhá strana s ní chtěla vyplnit nějaký dotazník ohledně financí. Protože tomu ale nerozumí a na takové věci má pomocnici, stručně a jednoduše řekla: "Omlouvám se, ale s něčím takovým Vám bohužel nepomohu, protože tomu nerozumím." Na druhé straně bylo chvíli ticho, asi čekal na dovysvětlení.

Add a comment

Psal jsem do školy slohovku, tak ji sem hodím.

Náš příběh se odehrává v roce 2222, magický to rok, kdy výlety do vesmíru jsou zbožím, které koupíte v každé trafice, a rakety vůbec nejsou. Kdybyste se někoho z té doby zeptali: "Co je to raketa?", nevěděl by. Řekl by jenom: "To jsem v životě neslyšel. Asi to neexistuje ani v muzeu.". Kdybyste se zeptali vědce, odpověděl by asi: "To je taková ta věc z dávné minulosti co létala do vesmíru nebo škodila. ". Ale nikdo, jen šťastní lidé, kteří vypili i jen kapku nápoje zvaného hislektos, který způsobí, že znáš všechny věci, co kdy byly vynalezeny a jak fungovaly, neví, jak ta věc fungovala.

Alenka je malá pětiletá holčička, která sní o výletu do vesmíru. Jednou, když se ztratí ve městě, ve kterém žila, potkala startovací komplex výletů do vesmíru a na něm připravovaný plánolet. Zkusila vejít a dostat se ke stroji. Alespoň ho vidět naživo. Nikdo tam nebyl. Zkusila vejít do plánoletu, vyzkoušela si sednout do měkkých plyšových křesel, připoutat se a v tom to zahučelo, vzneslo se a letělo. Alenka totiž nevěděla, že připoutáním obou pásů spustí let.

Plánolet byl plně automatický, Alenka nemusela nic dělat, jenom sedět a koukat se. Přístroj doletěl za asi půl hodinu na svůj cíl a tam měl půl hodiny kroužit a vydat se zpátky. Jenže tak neučinil. Najednou to začalo houkat a zobrazil se velký nápis AUTOPILOT VYPNUT. Vyděsila se, ale zároveň si řekla, že řízení je jednoduché, jen v nouzovém režimu by to zvládl jen technik. Takže začala loď komandovat: „Sestup na Měsíc!“, loď odpověděla: „Sestup na Měsíc zahájen. “. Tak se Alenka dostala na Měsíc. Tam si ho prohlédla a říkala si: „Kdyby to tak viděla moje maminka. “. My se přesuneme právě za ní, za maminkou, do policejní stanice.

Policista: „Co jste udělala, jakmile jste zjistila, že vaše dcera Alenka Letová je pryč?“
Maminka: „Okamžitě jsem běžela na policejní stanici. Mám podezření, že už dávno není na Zemi, protože doma často čte o výletech do vesmíru, kde se stroj v průběhu porouchá. Obávám se, jestli už není na Měsíci. “
Policista: „Hned to zjistíme, nebojte. Zavolám a vyšlu nejrychlejší plánolety na Měsíc a najdeme ji, pokud tam je. “
Maminka: „Moc vám děkuji. “
Policista do telefonu: „Vyšlete okamžitě plánolet BXM-436 na Měsíc. Ztratila se tam Alenka Letová. Najděte ji a přivezte na základnu 086127, tedy sem.“

Plánolet se připravuje velice rychle. Mnohem rychleji než dnešní rakety a raketoplány. Netrvá to ani půl hodiny u civilních, u armádních do pěti minut. Plánolet vystartoval a za chvíli byl na Měsíci. Tam uviděl Alenku. Když se setkali, hned otázka jak u výslechu: „Ty jsi Alenka Letová?“, Alenka odpověděla: „Ano a ráda bych už domů, je to tady takové suché, no jako na Měsíci. “ Policista že ať si teda nastoupí, že pojede domů na Zemi.

Na policejní stanici si maminka a Alenka padli do náruče a plakaly radostí. Alenka slíbila, že do žádného neznámého místa a plánoletu už nebude lézt, aby neodletěla třeba na Mars. Na Zemi je pěkně.

Jak se vám příběh líbil? Napište do diskuze.

Add a comment

Ahoj
Mám AS, zjistil se u mě asi ve 13ti letech, ale známky toho že sem postižená sem měla už dávno předtím, nejspíš už po narození nebo v jednom roce. Jenomže moje rodiče sou tak natvdlí že si nikdy nechtěj přiznat že mají doma místo dítěte postižáka. Fotr byl vždycky nasranej, když jsem nezvládla věc, kterou po mě chtěl: „tvoji sourozenci to zvládnou“. Mám tři starší sourozence. Například když jsme škrábali brambory a já je škrábala pomalu, ségra mě vždycky říkala že je škrábu schválně pomalu, abych se mohla flákat.

Add a comment

Nový dokument o autismu a dobrovolnících ze sdružení Radovanovy cesty od Olgy Sommerové z produkce České televize.

Add a comment

Je mi 17 let a studuji na SOŠ cestovního ruchu. Pro mě je na škole základ to, že jsou zde výborní učitelé a hlavně náš třídní, který má letité zkušenosti s cestováním. Velmi dobře si rozumíme, protože já mám cestování hrozně moc rád. Ale nyní k mému životu. První známky Aspergerova syndromu se u mě začaly projevovat, když mi byl 1 rok. Tehdy jsem dělal první krůčky a když jsem upadl a uhodil se, tak jsem se opakovaně začal bouchat do místa, kam jsem se uhodil. Hrál jsem si tím způsobem, že jsem stavěl hračky do řad. Když mi bylo 3,5 roku,

Add a comment