Dostávám se ke slíbené reportáži o Wikikonferenci 2014, která se nekonala poprvé v Praze, ale ve hvězdárně a planetáriu v Brně. Ta instituce už vlastně není ani hvězdárnou, ani planetáriem, spíše něčím jako science centrum a další podobná centra. Myslím, že je vhodný čas se vrhnout na program.

Akce se konala v digitáriu, což je kopule, na kterou se dá i vcelku promítat. My jsme po většinu času využili pouze část možné plochy, a to jako podklad pro prezentace.

Add a comment

Takže, jak jen začít. Jsem 24letý kluk, na první pohled ničím výjimečný. No něco na mně přeci jen odlišné je. Jsem aspík, ale to vám asi došlo, když tady píšu, druhá má odlišnost je, že jsem asexuální. A o tom budu dnes psát.

Jako malý kluk jsem byl normální, bavil se převážně s kluky, občas s holkami. Kvůli AS jsem nikdy moc nezapadal, takže jich moc nebylo, ale pár se jich našlo. Svoji odlišnou sexualitu jsem začal vnímat v pubertě, kdy jsem měl svou první vážnou známost. Ono už jen ten náš vztah začal docela neobvykle.

Add a comment

Říká se, že aspíci mají dobrou paměť. Můj názor na věc je, že to u každého aspíka může být jiné. Až na jednu věc, která je pro většinu aspíků stejná. Řekl bych, že téměř každý má paměť na svůj speciální zájem.

Můžete namítnout, že každý aspík nemusí mít speciální zájem, že může existovat (a určitě existuje) i aspík bez speciálního zájmu. Ano, pravda. Je to ale jeden z hlavních znaků Aspergerova syndromu.

Někdo si pamatuje pouze věci, u kterých si sám řekl "to si musím uložit do hlavy". Nikoli u věcí, kde mu někdo řekl, ať si to zapamatuje. Někdo si pamatuje všechno, co slyší a vidí.

Add a comment

Napřed bych Vám rád popovídal o informacích, které jsem z knihy získal. Lidi se chovali s každým dalším výškovým tisícem unavenějc a unavenějc. Pořád museli pracovat přibližně stejně (možná o něco více, protože několik lidí kvůli nemocem a tak muselo odejít) nezávisle na tom, jak vysoko právě byli. Člověk, který příběh vypráví, byl členem expedice a vystoupal až na vrchol osmitisícovky bez použití dýchacího přístroje. Jak to dokázal, to nevím. Osm kilometrů bez dýchacího přístroje.

Add a comment

Lidi s AS například nemají empatii nebo nerozuměj emocím druhejch. Ale lidi se nikdy nechovaj podle svých pocitů. Tváří se, že jsou naštvaný, i když nejsou, aby „řekli“ druhýmu „tys mě naštval, ty zmrde“ nebo když jsou naštvaný opravdu, tak se zas tvářej, že nic, tleměj se, i když to není vtipný, jenom aby ten druhej měl pocit, že řek něco vtipnýho, a i když ten člověk poznal, že ten první smích jenom přestsíral, tak se tváří zas, že nic.

Add a comment