Jak vypadá můj každodenní život? Jednoduše a zároveň složitě. Každý den vstanu (Kdo by také ráno nevstal, že? I když já jsem schopen o víkendu spát i do poledne.) a pak to začne. Hlavně o víkendech.

 

AS mi byl diagnostikován v roce 2006. Nějak jsem si to neuvědomoval, a tak jsem to přijímal. Od roku 2009 jsem se díky organizaci APLA potkával s kamarády s podobným handicapem. Byli to v podstatě moji jediní kamarádi. Když jsem chodil na ZŠ, všichni mě vnímali "celkem" dobře, ale s lidmi ze třídy a jiných tříd jsem se moc nebavil.

Add a comment

Znáte taky ten pocit, když se díváte na film a po skončení filmu se cítíte jak praštěný palicí nebo jako když vás někdo vzbudí ve dvě ráno?

Jednou jsme se ve škole místo tělocviku dívali na film (jmenoval se „Fakjů pane učiteli“). Byla to komedie, hrozná blbost, ale zároveň celkem promakaný film. Když jsme film zapli, začla jsem si všímat toho, jaká je to blbina. Dlouho předtím jsem žádnej film neviděla, možná proto jsem si odvykla takový to „začumění“ do obrazovky. Lidi ve filmu se na sebe usmívali jako dementi, říkali si mezi sebou věci, který

Add a comment

Ahoj, ve škole jsme psali slohovku, tak jsem si ji trochu upravila a hodila ji sem.

Lhát se dá komukoli. Ostatním i sobě. Někdy si to lidi sami neuvědoměj. Ke lhaní můžou mít lidi různé důvody. Děti nechtějí mít průšvih u dospělých. Nechtějí o téhle věci mluvit, tak si vymyslí jinou. Chtějí, aby o nich měli ostatní vyšší mínění. Vědí, co chtějí lidé většinou slyšet, a tak to říkají automaticky a ani si to neuvědomí. Nebo prostě neví, co si s ostatními říct, tak si vymyslej historku.

Pro mě je lhaní nejenom úplně vymyšlená věc, ale i přibarvené informace. Například:

Add a comment