Znáte taky ten pocit, když se díváte na film a po skončení filmu se cítíte jak praštěný palicí nebo jako když vás někdo vzbudí ve dvě ráno?

Jednou jsme se ve škole místo tělocviku dívali na film (jmenoval se „Fakjů pane učiteli“). Byla to komedie, hrozná blbost, ale zároveň celkem promakaný film. Když jsme film zapli, začla jsem si všímat toho, jaká je to blbina. Dlouho předtím jsem žádnej film neviděla, možná proto jsem si odvykla takový to „začumění“ do obrazovky. Lidi ve filmu se na sebe usmívali jako dementi, říkali si mezi sebou věci, který

Add a comment