Jsem nekonečná poušť

tak na velbloudu jeď

přes bílý písek co pálí

přes ostré černavé skály

 

Jsem také zahrada

po květech nešlapej

klidně se dívej přivoň k nim

květinám rudým modravým

a chceš-li i trhat můžeš

mé bělostné a žluté růže

 

Jsem džunglí tropickou

ve které jsem zabloudil

pohltil mne hustý les

kde není žádných cest

nikdo ti neporadí

kudy se máš dát

zlé hlasy tě často svádí

tam kde číhají hadi

 

Jestli najdeš růže

v černobílých pustinách

jestli se nezapleteš

do trní v temných houštinách

jestli vše prohlédneš

klamu se nepoddáš -

pak právo říci máš

že znáš mou pravou tvář

 

Tvrdit to nyní já

byl bych jen sedmilhář

Add a comment

Sepsáno v úterý 8. května, na procházce v blízkém okolí mého domovského města.

 

Z koruny stromu

nad línou řekou

kukačka mě volá

volání neodolám

 

Na louce

v teplém odpoledni

mezi stébly trav

uvidíš plno kvítí

pryskyřníky

všude žlutě svítí

šalvěj opodál

jetel růžový

někde se choulí

 

Ptákův temný stín

proletí oblohou

 

Bělostní motýli

mezi stébly tančí

mně pro tuto chvíli

ke štěstí to stačí

Add a comment

Jsem nekonečná poušť

tak na velbloudu jeď

přes bílý písek co pálí

přes ostré černavé skály

 

Jsem také zahrada

po květech nešlapej

klidně se dívej přivoň k nim

květinám rudým modravým

a chceš-li i trhat můžeš

mé bělostné a žluté růže

 

Jsem džunglí tropickou

ve které jsem zabloudil

pohltil mne hustý les

kde není žádných cest

nikdo ti neporadí

kudy se máš dát

zlé hlasy tě často svádí

tam kde číhají hadi

 

Jestli najdeš růže

v černobílých pustinách

jestli se nezapleteš

do trní v temných houštinách

jestli vše prohlédneš

klamu se nepoddáš -

pak právo říci máš

že znáš mou pravou tvář

 

Tvrdit to nyní já

byl bych jen sedmilhář ...

Add a comment

Tak se ze sna budím,
pláču noc co noc,
tak moc tě teď nenávidím,
tak moc, tak moc!

Velká chyba tohle byla,
do teď toho lituju,
že jsem vůbec pomyslela,
na to že tě miluju.

Už mi prosím, dál víc nelži
je to jen plýtvání časem
milosrdný život ve lži,
nechci zažít zase.

Co včechno jsem ti uvěřila,
bylo toho hodně,
a pak pravda udeřila
a já byla na dně.

Už to nechci nikdy znovu,
jednou pro vždy končím
nepustím se do hovoru,
navždycky už mlčím.

Už to stačí, za ty roky
ty přešlapy a pády,
neudělám další kroky,
nestanem se kamarády.


Dlouhá léta jeden v druhým
mívali jsme útěchu
a s tím rokem čtvrtým
zvolils cestu útěku.
Furt nechápu, nerozumím
a je mi z toho do breku.

Do záchrany kamarádství
hodně sil jsem vložila
teď považuju za šílenství,
že vůbec jsem se snažila.


Vymazat ty vzpomínky,
na to krásný, na to zlý,
pořád ňáký připomínky,
co jen lží jsou prolezlý.


Pořád jenom samý sliby,
přitom žádný skutky,
já už nechci další chyby,
nechci další smutky.

Že budeme zas kamarádi,
že byla by to vážně škoda,
když vždycky jsme se měli rádi,
aby byla nepohoda.

Jenže to jsem netušila,
že jen plýtváš medem,
proto jsem ti uvěřila,
že to ještě svedem.

Že ti vážně, aspoň trochu,
na mně pořád záleží,
jenže to ti milý hochu
na srdci už neleží.

 

#štěstívelžích

Add a comment

Add a comment