Podrobnosti
Kategorie: Obecné
Zobrazení: 1590

Ahoj lidi

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude můj další příspěvek. Ale ten kdo si přečetl mé předchozí příspěvky tak ví, že jsem NT, která zná plno lidí, kteří NT nejsou. Dneska bych Vám chtěla představit jednoho úžasného kluka, který je mimochodem mým nevlastním bratrancem a jeden ze zakladatelů tohoto blogu. 

S Martinem jsem se poprvé viděla asi před pěti lety? (Je to fakt dávno a data jsou to poslední co si pamatuji přesně) Bylo to na podzim. Nevím kolikátého bylo, ale vím, že to byla sobota. Sobota, kterou jsem trávila u taťky (jaksi mám rozvedené rodiče) a ten mi oznámil, že zajdeme na návštěvu k tetě a strejdovi. Nic jsem nenamítala. Byla jsem nadšená, protože za tetou a strejdou jsem chodila ráda. Sobotní ráno se změnilo v odpoledne a já s taťkou nevlastní mámou a ségrou šli k tetě a strejdovi. Když jsme tam došli, uviděla jsem nové lidi. Teta a strejda nás rychle představili. Největším překvapením pro mě bylo, že dva z těch nových byli kluci. Jeden se představil jako Tomášek a druhý Martin. Jelikož jsem byla nejstarší a měla ty nejpitomější nápady, stala se z nás velmi rychle dobrá parta. Všichni čtyři jsme skočili pro Ondráška (můj další nevlastní bratránek) a hráli si všichni spolu. Po chvíli, kdy jsme byly zadýchaní, se začal se mnou bavit Martin o technologii. Já jsem žasla. Neznala jsem nikoho, kdo byl mladší než já a tak dobře rozuměl počítačům, mobilům, programům a jiným věcem. Pozorně jsem ho poslouchala a učila se (a pak vše velmi rychle zapomněla). Ten den mi rychle utekl a já pak dlouho Martina neviděla.

S Martinem jsem se pak viděla o Vánočních prázdninách a hlavně o kdejakých prázdninách. Občas jsme si dokázali povídat hodně dlouho. Jindy jsme na sebe byli naštvaní a jindy jsem na něj byla já moc zlá (za to se stydím). Ale vždy když jsme se o něčem bavili tak to byla buď škola nebo technologie. Po nějakém tom roce jsem mu dala přezdívku robot, protože není možné, aby byl člověk tak chytrý jako je on. 

Netušila jsem že je Martin aspíkem. Pouze jsem si myslela, že je trochu divný a občas to přehání. Ale to že není jako já jsem se dozvěděla asi několika lety (cca 2). Celé se to odehrálo asi tak:

Bylo to o letních prázdninách. Jednou jsem šla k tetě, protože jsem věděla, že přijeli kluci. Tomáška jsem viděla už z dálky, jen Martina nikde nebylo vidět. A tak jsem si začala hrát s Tomem. Jenže za chvíli nás uslyšel Martin a vykoukl na denní světlo (Martin pokud nemusí, ven nechodí a občas mám pocit, že není aspík, ale upír :D ) a když mě uviděl, houkl na mě ahoj! Oplatila jsem mu pozdrav a snažila se ho ukecat ať jde ven. Vystrčil nos aspoň na chvilinku, ale pak se stáhl zpátky. Zase jsem si hrála s Tomem, ale bylo mi blbé nechávat Martina samotného, a tak jsem za ním zašla. Začal vypravovat o projektech, které dělá a o tom jaké má plány. Brzo mě to začalo nudit jak mluvil jen o tom čemu rozumí on (sice nejsem jako NT holky, které hodiny klábosí o oblečení, filmech, malovátkách, chlapcích a kdejaké blbosti. Jenže taky nemám výdrž poslouchat dlouhé přednášky o tom co mě přestane bavit po půl hodině.), a tak jsem začala Martina přerušovat a odvádět řeč jinam. Nepamatuji si co se přesně stalo, ale Martin úplně přepnul. Vypadal, jako kdyby mu hráblo. Začal se se mnou hádat a ten kravál který jsme nadělali přivolal dospělé. Teta začala Martina uklidňovat a moje nevlastní máma mi potichu řekla, že jsem to přehnala a že bych se měla k němu chovat mileji. Zeptala jsem se proč? (Byla jsem na něj naštvaná a nechápala jsem, proč být na něj ještě více milejší) Máma mi řekla, že Martin je autista a že je někdy náladový. Ten den jsem od tety rychle odešla a hodně přemýšlela.

Do toho "osudného" dne jsem nevěděla, že je Martin "nemocný". Nic to ovšem nezměnilo a já Martina brala takového, jaký je. Pokud chtěl, dokázal se chovat jako NT smrtelník. Dokázal udělat mnohem více. Pokud se mělo něco vyřešit intelektuálně, vypadala jsem vedle něj jako idiot já. Martin je prostě super kluk (i když mám někdy sto chutí ho něčím přetáhnout po palici :D ). Po těch letech co se známe a jsme v kontaktu ho mám stejně ráda, jako tehdy, když jsem netušila, že je aspík. Martin podle mě jednou dosáhne velkých věcí. Někdy je mi sice trochu vzdálen, ale oba dva jsme našli takovou střední cestu, která vyhovuje oběma světům a jsme schopni se bavit. Zažili jsme toho mnoho a já doufám, že ještě prožijeme. 

Chtěla bych Martinovi poděkovat za vše co pro mě dělal, dělá a někdy udělá. Jsi pozorný, milý, občas trochu šílený, ale jinak jsi pro mě úplně normální. Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat a že jsme kamarádi. 

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Obecné
Zobrazení: 2641

Ahoj

Ten kdo četl můj první článek tak ví, že jsem se v něm zmiňovala o osobě, kterou jsem potkala ve škole a nepatří mezi NT. Jméno toho kluka není důležité, ale je přednější to, jaký je.

 

Bylo to vloni, asi koncem září. Jako každé ráno jsem se plahočila do třídy s šíleně těžkým báglem a hlavou plnou starostí. V tom si všimnu, že na hale běhá nějaký kluk. Něco mi na něm nesedělo a vzhledem k tomu, že jsem od přírody zvědavá, šla jsem zjistit kdo to je. Už když jsem přišla blíž, věděla jsem, že je na škole nový. Znenadání se ze schodiště vynořil můj ředitel a za ním kráčela žena a muž. Jak se později ukázalo, tak žena byla jeho "pravou rukou" a ten pán jeho táta. Neslyšela jsem o čem se bavili, ale jedno jsem věděla jistě - není to někdo, kdo je tady za výborné známky.

Ale jak šel den dál, já na toho kluka zapomněla. Až po šesté hodině, kdy jsem šla na oběd, jsem na něj znova narazila. Stála jsem ve frontě, když se objevila učitelka z dozoru a řekla mi ať ho pustím před sebe. Neřekla jsem nic a pustila toho kluka před sebe. Za mnou stálo stádo mých spolužáků, kteří se začali tvářit jako opice, když uvidí banán. Nevšímala jsem si jich. Z ničeho nic se na mě ten klučina otočil a dal se se mnou do řeči. Náš rozhovor byl krátký, ale pro mě přínosný. Zjistila jsem, že chodí do třetí třídy a že má paní, která mu pomáhá. Potom najednou přepnul a začal se bavit o všem možném. V tu chvíli jsem byla vděčná Bohu, že jsem znalec všech dětských seriálů a filmů. Jenže fronta na oběd končí u výdejního okénka a klučina se se mnou rychle rozloučil placákem. (Dělá to vždycky, přijde k Vám a Vy si s ním plácnete. Je to... Super!)

Od toho dne jsem si ho začala více všímat. Zjistila jsem, že se mu většina dětí směje. Velice mě překvapilo, jak reagovala má třída, když jim bylo oznámeno, že je ten chlapeček nemocný. Jedná má spolužačka se zeptala jak nemocný a dostala odpověď: On je autista. Zírala jsem na učitele jako padlá z višně. Jaksi mám v nevlastní rodině bratránka, který je autista. Doslova jsem zamrzla na místě. Třída, která vstřebala tuto informaci, se během chvíle rozdělila na tři tábory:

1. Bylo jim jedno kdo to je a nezajímali se o něj

2. Zajímali se o něj, ale snažili se najít způsoby, jak mu ublížit

3. Zajímali se o něj a snažili se s ním skamarádit (tady patřím já)

Čas šel dál a dál a dál a třetí tábor z mé třídy se s tím klukem skamarádil. Nedíváme se na něj jako na nemocného, ale jako na někoho, kdo má svůj vlastní a lepší svět, jenže má tu smůlu, že musí žít tady, kde ho málokdo pochopí. Můj třetí tábor s ním tráví hodně času a rádo s ním mluví. Myslím, že i on je rád, že si sním chce někdo povídat a naslouchat mu a ne na něj koukat jako na odpad, nebo na něco podřadného. Sice nevím jak to má těžké, ale jako člen třetího táboru jsem ráda, že mu nějak dokážu zpříjemnit den a sem tam i s něčím pomoci. Pokud se najde nějaký NT, který mu chce ublížit a někdo z třetího tábor je poblíž, má o problém postaráno.

Doufám, že vždy bude mít ten klučina kolem sebe lidi, kteří ho pochopí a budou ho mít rádi za to jaký je. Nic Vás nepotěší jako to, vidět tak výjimečnou osobu mezi NT jak zvládá i věci, které NT nezvládají ani z půlky. Nikdy se s ním nejde nudit a ani nikomu nemůže překážet. Dokonce je schopný vést dlouhé diskuze o všem možném. Ale největším potěšením pro mě je vidět jeho úsměv. Tento malý akt mimických svalů je tou nejkrásnější věcí.

Mohla bych o něm psát donekonečna a popisovat, jak velký je BOJOVNÍK, ale NIKDY nebudu mít tolika slov, abych jeho příběh plný OBJEVOVÁNÍ a HRDINSTVÍ dokonale popsala. Je prostě úžasný a já jsem ráda, že jsem se s ním mohla seznámit.

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Obecné
Zobrazení: 1407

Každá minca má dve strany. Tých negatív je pri tejto diagnóze viac ako dosť. Ale ak sme chápaví rodičia a hlavne zmierení, máme možnosť si vychutnávať aj tú úsmevnú a pozitívnu časť.

 

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Obecné
Zobrazení: 1333

Nazdárek!

 

Jmenuji se Adéla a je mi 14 let. Popravdě za chvíli mi bude patnáct, ale to je detail. Sice se považuji za nezajímavou osobnost, ale pokusím se Vám nějak představit, a pak si na mě vytvořte názor jaký chcete. 

Jak jsem říkala mé jméno je Adéla. Popravdě já své jméno nesnáším, neboť jsem ho dostala z jediného důvodu - MÓDA. Je mi nepříjemné jít ven a neustále kolem sebe poslouchat své jméno. Asi proto více upřednostňuji, když mi lidé říkají přezdívkami. Např. Kelišová, Einstein, Cvrček,... Já vím, na to kolik mi je, jsou to divné přezdívky. 

Jsem žákyně 9. třídy na základce v Ostravě. Během devíti let jsem se seznámila s mnoha lidmi, ale nikdy jsem si tam nenašla opravdové přátelé. Občas si myslím, že jsem divná. Svět kolem mě žije jen pro MÓDU, YOUTUBERY, DRAHÉ VĚCI a uniká jim úplná pointa života. Ale jen jednou za tu dobu co studuji v tomto ústavě, jsem mohla potkat osobu, která nebyla NT, ale autista. Ale o něm Vám povím jindy.

Sice podle bratránka, který mi tuhle stránku ukázal o mě tvrdí, že jsem NT, ale mě to tak nepřipadá. Nemám sice papíry, ale odmalička jsem často slýchávala jak si každý doktor stěžuje na "strašlivé příznaky nemocí" u mě. Podle mě není ani jedna NT postava. Zatím se pro zbytek používá označení NT, ale jen do té doby, než na každou nemoc najde lidstvo jméno.

Takže jako jedna z NT mám obyčejné záliby. Šest let hraji na kytaru. Ráda se učím (což většina NT ani nechce dělat). Od první třídy čtu knížky jako o závod. Zatím jsem přečetla něco málo přes 600 knih. Ráda koukám na filmy, které jsou občas tak ironické, že se ptám sama sebe: "Kde to sakra žiji, když se točí takové nesmysly!" Poslouchám všelijakou hudbu a někdy dělám věci co dělají NT. Ale jako někteří NT nemám problém se bavit s lidmi, kteří podle NT nejsou úplně NT. 

Chtěla bych, aby mé příspěvky, byly co nejvíce o aspíkovi, který je pro mě úžasný už jen tím, že je jaký je. Popravdě, někdy mu strašně závidím. Důvodů mám mnoho. Vzhledem k tomu, že jsem trošku "přemýšlivější" budu se zabývat nejen tím úžasným aspíkem, ale pohledem na ně a jak je my NT postavy bereme a jak se k nim chováme. Je mi sice 14, ale občas mám pocit, že mám daleko lepší nápady než dospělí, kteří toho mohou udělat více než já a nehnou ani palcem, aby něco změnili.

Takže to bylo něco málo o mě...

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Obecné
Zobrazení: 1215

Jsem tu úplně nová tak bych asi měla povědět něco o sobě a o svém trochu podivném chování. Když jsem ve škole panikařím a když spím na internátě špatně spím v hlavě mi letí myšlenka hlavně nezaspi, ikdyž mám nastavený budík. když se mi stane, že vstanu z postele o pět minut později panikařím a pak je všechno špatně zapomenu klíče, mikinu, bundu, prostě celý den mám pokažený a jsem unavená. 

Add a comment

  1. Soužití s aspergrem