Mám Aspergerův syndrom (AS). Pracuji jako asistent pedagoga (AP) na prvním stupni běžné základní školy ve třídě, kterou navštěvuje chlapec s atypickým autismem (AA) a dívka a chlapec s AS. Studuju dálkově speciální pedagogiku. Chci se podělit o své zkušenosti a názory z oblasti školství.
Každý, kdo chce vykonávat pozici asistenta pedagoga a nemá pedagogické vzdělání, musí absolvovat akreditovaný kurz. Úroveň těchto kurzů je různá, ale vzhledem k časové dotaci a šíři pole působnosti AP je problematice poruch autistického spektra věnována zhruba stejná (rozumějte minimální) pozornost. Člověk se dozví obecný úvod, ve kterém je heslovitě zmíněna metoda TEACCH (zkratka z angl. Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children), strukturalizace, vizualizace a individualizace. Dále se musí (no nemusí, ale je to více než žádoucí) vzdělávat sám. Doplňující (kvalitní) kurzy a semináře ale bývají drahé a zaměstnavatelé nejsou vždy ochotní investovat do kvalifikace svých zaměstnanců.
Já měla to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit seminářů s paní Mgr. Vidlářovou. Ty byly určeny AP u dětí s poruchami autistického spektra (PAS) na prvním stupni. To je už užší záběr a člověk se dozvěděl množství užitečných informací jak od paní Vidlářové, tak od kolegů. Navíc jsme měli možnost konzultovat situace z vlastní praxe. Ty byly často úsměvné, ale jindy jen při poslechu běhal mráz po zádech. Protože mám sama AS a pedagogika se stala jedním z mých speciálních zájmů, další vzdělávání v této oblasti mi nedělá problém a baví mě. Nejvíc se ale člověk naučí přímou prací s dětmi s PAS. Já mám tu výhodu, že mám pro tyto děti tak trochu automatické pochopení, neboť mnohé problémy jsem okusila na vlastní kůži v průběhu své školní docházky.
Ve studijních plánech vysokoškolského studia (i speciální) pedagogiky je téma autismu stále na okraji zájmu. Myslím si, že je to chyba. Informovanost odborné veřejnosti není bohužel o mnoho lepší než neodborné veřejnosti. I mezi mými kolegy pedagogy panuje mnoho předsudků o autismu. Stále je třeba zdůrazňovat, že se jedná o spektrum a projevy dvou autistů se mohou lišit jako den a noc. To se ukázalo na již zmíněných seminářích; někdo má na starost dítě nadprůměrně inteligentní, další mentálně retardované, jeden klidného tichého samotáře a jiný rozjívené dítě, které musí být stále středem pozornosti, jedno za celý den nezavře pusu a jiné je neverbální, obrovský rozdíl bývá také u projevů dívek a chlapců.
