Tak se ze sna budím,
pláču noc co noc,
tak moc tě teď nenávidím,
tak moc, tak moc!

Velká chyba tohle byla,
do teď toho lituju,
že jsem vůbec pomyslela,
na to že tě miluju.

Už mi prosím, dál víc nelži
je to jen plýtvání časem
milosrdný život ve lži,
nechci zažít zase.

Co včechno jsem ti uvěřila,
bylo toho hodně,
a pak pravda udeřila
a já byla na dně.

Už to nechci nikdy znovu,
jednou pro vždy končím
nepustím se do hovoru,
navždycky už mlčím.

Už to stačí, za ty roky
ty přešlapy a pády,
neudělám další kroky,
nestanem se kamarády.


Dlouhá léta jeden v druhým
mívali jsme útěchu
a s tím rokem čtvrtým
zvolils cestu útěku.
Furt nechápu, nerozumím
a je mi z toho do breku.

Do záchrany kamarádství
hodně sil jsem vložila
teď považuju za šílenství,
že vůbec jsem se snažila.


Vymazat ty vzpomínky,
na to krásný, na to zlý,
pořád ňáký připomínky,
co jen lží jsou prolezlý.


Pořád jenom samý sliby,
přitom žádný skutky,
já už nechci další chyby,
nechci další smutky.

Že budeme zas kamarádi,
že byla by to vážně škoda,
když vždycky jsme se měli rádi,
aby byla nepohoda.

Jenže to jsem netušila,
že jen plýtváš medem,
proto jsem ti uvěřila,
že to ještě svedem.

Že ti vážně, aspoň trochu,
na mně pořád záleží,
jenže to ti milý hochu
na srdci už neleží.

 

#štěstívelžích