Podrobnosti

Napsal Kateřina Beránková

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 21. červen 2016

Vytvořeno: 20. červen 2016

Zobrazení: 1771

Pomoc

Nejsem smutná, jen nemocná

tak tě o pomoc prosím

a zkus prohlédnout tu šťastnou masku,

kterou každičký den nosím.

Podívej se pořádně

až do mojí duše nitra

a třeba mi pomůžeš

a možná že už zítra.

Neříkej, že nevíš jak,

Ani já to nevím

Prostě tu buď, pro mě,

A třeba se jednou změním.

Prosím, buď na mě hodný-

-I ironie mě bolí.

Nechci vám tu být na obtíž

Ptáš se, jaký mám důvod,

Že mi nic nechybí?

Oukej, ale proč třeba zdravého,

Šťastného třeba havárie políbí?

Proč lidé trpí nemocí?

Tak prosím,

Já chci jenom pomoci…

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Tom Kourek

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 24. červen 2015

Vytvořeno: 23. červen 2015

Zobrazení: 1506

Já po tobě toužím,

slečinko krásná,

a moc mě smutek souží,

situace bez tebe je děsná.

 

Jistě si pamatuješ na naše dětské zážitky,

co už se nikdy nenavrátí víc,

byly to nezapomenutelně krásné prožitky,

kdy já hladil tvou líc.

 

Ty si se tak krásně červenala,

spolu jsme si hráli na školní zahradě,

tráva se krásně zelenala,

jó to já byl ještě v dobré náladě.

 

Potom co si ze školy odešla,

a já zůstal na základní,

i ta dobrá nálada s tebou odešla,

a já začal být pasivní.

 

Nový kolektiv byl jiný,

měl jinou morálku,

a i když já měl kamarády jiný,

odnesl jsem si v dopise nezapomnění špatnou obálku.

 

Teď jsem na škole střední,

je mi už dobře,

zatížen jsem hlavně ve dnech všedních,

ale všichni ke mně přistupují moudře.

 

Ale já na tebe vždy myslím a vzpomínám,

protože mi to nedá,

zuby smutkem přehnaně zatínám,

ale stejně jsem šťastný a řeknu si: Vida!

 

Nemohu na nic krásné zapomenout,

to nemá Asperger každý,

musím si vše stále připomenout,

budu si vše krásné a i ošklivé pamatovat navždy.

 

A jestli ti bude jednou těžko,

tak se za mnou někdy stav,

i má radost bude nad průměrnou vejškou,

máme přece svůj dobrý mrav.

 

 

Nezapomeň!

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Kateřina Beránková

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 21. červen 2016

Vytvořeno: 20. červen 2016

Zobrazení: 1657

Deprese

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz

Prší hustě, studny smutku

Přestávám vidět skrz.

Jsem opuštěná,

Jsem černou ovcí v bílém stádě

Zůstávám ujištěna,

Že se to nezmění.

Měla bych dát zavděk pravdě,

Já však hledám pochopení.

Znovu přecházím řeku krve,

Znovu, stejně jako prve

se snažím odolat vábení

a touze po fyzické bolesti

a uniknout pomyslnému neštěstí.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Říkají, že se to zlepší, ale lžou

Mě andělé do ráje nepozvou.

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz.

Ač situace je mi známá,

Nevím co dělat, nevím, jak dál.

Jsem ztracena v labyrintu, jak z něj ven?

Poprosit o pomoc? Každý by se mi smál.

Kéž by byl život jenom sen,

Z něhož se probudím do nového dne plného slunce, štěstí, radosti, lásky a krásy.

Svět má spoustu chyb a vždycky bude mít

A já nevím, jestli tu chci ještě být.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Všem by tu bylo líp.

Často o tom přemýšlím.

Ale nemůžu rodičům do srdce vrazit šíp,

Nechci, aby se trápili.

Nechci, aby se zhroutili.

A tak tu pořád ještě jsem.

Zdá se ti to jenom jako recese?

Ale tohle je život. Tohle je deprese.

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Tom Kourek

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 5. květen 2015

Vytvořeno: 4. květen 2015

Zobrazení: 1306

Oskerušo, ty kráso Slovácká

pod tebou sem sa líbal s mojou milú,

bylo nám třem tak dobře, že jsme tvořili trojicu spanilú,

ó kráso Slovácká.

 

Z tej krásnej chvíle si zůstala enom ty,

ale ani na tobě už plody nerostú,

no já stále doufám, že na jaře znova porostú,

už nemožu vydržet ty momenty prázdnoty.

 

Už podzimní větr od Buchlova věje,

a mojej milej pantle bere,

jenže s jiným chlapcem,

a takový galán jako já si enom smutnú píseň pěje.

 

Už nemožu se dočkat toho,

až uzraje tvoje krásné ovoce,

a já doufám, že nezostanu na ocet,

a že někoho budu mít, ale nevím koho.

 

Sme osamělí oba dva,

já nemám milú,

ty plody na podzim neporodíš,

ale naštěstí mě tvou každoroční zásobou obrodíš,

 

a na štěstí na to, abych někoho já měl nemám naději malú.

Add a comment