- Podrobnosti
- Napsal Tom Kourek
- Kategorie: Básničky
- Zobrazení: 1338
Jsem zase svobodný člověk
a vážím si toho,
zatím se cítím v poho,
vždyť mám na to věk.
Vím ale, že nenávist jen spí,
a musím se vždy připravit,
abych se nemohl jí otrávit,
já však stále rád sním.
Sním o tom, že poznám nové přátele,
abych jich mohl co nejvíce mít,
a nemohl z trápení alkohol pít,
protože to bych byl hloupé tele.
Věřím, že jednou mi bude tak, jako obyčejnému člověku,
že mi lidé moje menší chyby dokážou odpustit,
a i když to bude trvat dlouho, nehodlám svým životem zaplatit,
a že se taky od těch dočkám vděku.
Zatím si s některými lidmi ve třídě na střední škole rozumím,
ale v rozhovoru s některými si občas musím udržet nervy na uzdě,
kdybych se příliš nahlas rozčílil, bylo by už pozdě,
jenže s některými lidmi komunikovat neumím.
Vážím si lidí, se kterými se dá vždy povídat,
záleží mi jen na pár lidech ze třídy, pro které žiji,
a z chvil, které s nimi prožívám se hrozně moc raduji,
i když se občas jim se svými problémy bojím zpovídat.
Ty chvíle jsou nezapomenutelné a nádherné,
a z těchto chvil si musíme vzít tu nesmírnou krásu,
kterou, kdyby to byla žena nebo slečna, držel bych u pasu,
snad to není nevhodné.
A proto se nikdy nevzdám
v boji proti nepříteli,
nebudu klesat ani chvíli,
a lásku dobrým lidem dám.
Když má člověk okolo sebe dobré lidi,
tak to v něm sílu zbudí,
a nikomu už nezávidí,
a nepotřebuje nikoho ze svého předsudku vinit.
A proto říkám: Hlavu vzhůru a nikdy jinak!
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal Depresorka
- Kategorie: Básničky
- Zobrazení: 1759
Každý ráno musim zdrahat do posraný školy
poslouchat samý bláboly ze všech tady dělaj voly
něco nevíš něco máš blbě hnedle je zle,
jedno jesti první stupeň druhej nebo střední.
Učitel odvykládá látku jenom protože musí
dětem se škola hnusý maj se učit samý sračky
tení tu klid na to učivo pochopit
jenom se v něm topit
- Podrobnosti
- Napsal Depresorka
- Kategorie: Básničky
- Zobrazení: 2087
Všichni kámoši mě zradili a všichni se mi smějou,
že retardi tu prdili retardi se nemejou,
nikoho nezajímá ten můj blbej názor,
na mozku se mi vyvíjí takej malej nádor.
Sem úplnej debil nejsem k ničemu dobrýmu,
nikdy nevymyslim ani řádek normálního rýmu
tak se připravte že tohle bude shit,
se mě chce blít ze svejch děl
sem všem jenom pro prdel,
debil co sračky mlel
zamindrákovaný rapy, poraženecký kecy,
nechci tady žít na světě sem jako v blbý kleci.
nemam tu co dělat celej svět už jebat
asi sem divná ale líběj se mi negativní věci.
Nejsem decentní ale sem dementní,
jedenám nasertivně nikdo z lidí nestojí při mně
v létě ani v zimně klidně ať zhebnu
hrabe mi pořád v srpnu a i v lednu
hrozně rychle mluvim a nikdo mi nerozumí,
všechno zopakovat musim lidi na mě blbě čumí
všem se hnusim sem debil co funí v uších mi furt duní
nesnášim hlasitý zvuky nejsem proti ničemu imunní.
R: Divná sem od narození nikdy se to nezmění
nic dobrýho na mě není a mam dlouhý vedení,
mam jiný myšlení tohe je sračka a né umění
blbějšíj sem než vy ve všem, každym dnem
nikdo se mnou nechce jít ven
Furt mam blbou náladu,
a na mozku závadu,
bavit se se mnou nikdy nedalo,
vždycky mi hrabalo, dokázala sem toho málo,
teda vlastně nic z toho jak sem blbá by už se fakt jeden pic,
když je hic, ostatním to nevadí mě jediný vedro je,
ze mě se jeden už pobleje.
hele támhle mě drbe skupina slepic,
kšic na ně ale neplatí, já sem debil kterej všechno zhatí.
všechno je mi vzatý, všechno je mi ukradený,
moje srce je chladný a můj mozek je vadný.
Nevim jak se chovat neumim se přetvařovat,
od lidí se musim schovat, jinak mě každej setře hned,
už by z toho jeden zheb neumim se usmívat,
nikdy nevim jak s davem splývat oblíkám se jako bezďák,
na ksichtě mam samej beďák, na všechno sem levá
z držky mi furt táhne že by z toho jeden chcíp,
strach se ode mě už nikdy nehne každej by si do mě rýp.
Lidi mě neposlouchaj
a když jo z jejich hrdel se blitky soukaj,
a když ze mě neblejou
tak se mi smějou
umlátila bych je za to sekyrou
ani se mě ani nepodívaj
když mluvim nezajímám
jako kdybych tu nebyla,
motorovkou bych je zabila
možná mojí mrtvole pod vlakem by si lidi všimli,
střeva namotaný na kole do vlaku by pak švihli.
podtě se všichni zabít se mnou ať už můžem zhebnout
já ty lidi stejne neumim k sebevraždě přesvědčit,
všichni se na mě můžou vymočit,
ani za to jim nestojim
suvislosti spojim málo toho vim.
R: Divná sem od narození nikdy se to nezmění
nic dobrýho na mě není a mam dlouhý vedení,
mam jiný myšlení tohe je sračka a né umění
blbějšíj sem než vy ve všem, každym dnem. (nikdo se mnou nechce jít ven)
(a každej se mi tlemí)
Baví mě se litovat je to prdel je to sranda,
ale asi nebudu mít jedinýho fanda
tlemí se mě každá banda,
kvalita tohodle zvuku je jen randál
moje flow je skandál každej by mě nandal
nemam talent ztrapnim se v každej moment
na sto procent že sem dement na to si udělám patent
I po škole sem chodila s cedulkama sem debil na sobě,
dobrovolně lidi si říkali o mý chorobě,
mě bylo vždycky jedno že rodičům dělám ostudu,
prychouška napsala prášky svině ale já tohle žrát nebudu,
nechci se sfetovat s přáškama tě budu fakovat,
mí rodiče neuměli postižáka vychovat,
a tak ze mě vyrost dement větší než byl předtim,
asi tu přibyde mrtvola tady větřim
myslim na smrt život stojí za prd
kouknu do svý budoucnosti a hovno spatřim.
nejsou na mě žádný klady
bydlim v díře daleko od prahy,
v hrozný prdeli celá moje blbá rodina chodí na mši v neděli,
kdybyste ještě nevěděli já sem dement
když čtu po sobě svůj text,
sama z toho depky mam,
z minulosti několik ran,
nemam utýct kam
sem úplně blbá,
porád se nudim poblbená nuda
nic mě nebaví jenom psát tohle hnusný dílo,
Proč se takový hovno vůbec narodilo
Add a comment
- Podrobnosti
- Napsal Tom Kourek
- Kategorie: Básničky
- Zobrazení: 1468
Snad jednou, až to pochopíš,
co chtěl jsem ti dát
určitě mi vyhovíš
a řekneš si: Á, on mě měl tak rád.
Svou, pro tebe zvláštní a podivínskou duší,
já jsem vždycky chtěl
říct ti do tvých uší,
že bych na tě nikdy nezapomněl.
Duše má tím trochu trpí,
že mne odmítáš,
všechny problémy půjdu zapít,
protože nic pro mne neděláš.
Tou komickou básní,
já chtěl ti udělat radost,
jenže z tvých dásní
plynula shovívavost.
Odpověděla jsi mi jednoslovnou větou,
protože je od tebe nezájem,
mé verše tě asi matou
a nedělají na tebe dojem.
Vím, že si nejsme zatím blízcí,
ale už dost vyspělí.
Bohužel si zatím nemáme co říci,
ale to se stane, až budeme dospělí.
Zatím sedíme ve stejné třídě,
ale ne ve stejné lavici,
můžeme se spolu vidět,
ale ne po tvojí levici.
To všechno se změní,
až si každý ze třídy půjde svou cestičkou,
zatím to ale tak není,
jsi zatím třídní bludičkou.
A přijdou časy radosti,
i v mém životě,
z opuštění budou veselosti,
až já najdu tě.
A bude v našem zájmu,
více se setkávat,
vysvětlím ti mnoho pojmů,
až z toho bude velká zábava.
A poznáš moje hodnoty,
uvidíš, jak jsou veliké
nebudu dělat drahoty,
ale krásy toliké.
Naše hodnoty jsou trochu jiné,
a ty to zatím nevidíš,
jaká krása se z nich vine,
ale přejde čas a ty to uvidíš.
Add a comment- Podrobnosti
- Napsal kostlivec
- Kategorie: Básničky
- Zobrazení: 1361
Dovolte mi abych se představil,
jmenuji se Vojta, mám 17 let a jako většina lidí na těchto stránkách mám Aspergerův syndrom. I já mám takové netradiční zájmy. Konkrétně jaderné bomby, letadla, výbušniny, sbírám mince a další zájmy raději nebudu zveřejňovat, protože se za ně stydím. Jedním z mých zájmů jsou básně, chci vám dát takovou menší ochutnávku z mé tvorby:
Přemýšlení
Nedělám to často, není to přízemní,
je to přemýšlení.
Uvažuji nad mnohými věcmi,
třeba nad tím, jací jsou lidé zmetci.
K přemýšlení je potřeba inteligence veliká,
není dobré býti nešika.
Někteří lidé nepřemýšlí,
ale jsou na to pyšní.
Pod 100 punktů,
je obvyklá inteligence lumpů.
Lidé nemyslící,
ti bohužel nejsou ze zemského povrchu mizící.
Akonitin
Není to jed který patří zmijím,
je to ten slavný akonitin.
Spolu s nikotinem je to náplň jedových zubů,
setkat se s ním je o hubu.
Jeho letální dávka je nízká,
ale těžko se získá.
Bohužel otrávený velmi trpí,
jeho utrpení nezřídka končí smrtí.
Je to bílá krystalická látka,
nezajímavě vypadající zkrátka.
Někdo si myslí že jo to výbušnina,
je to však velká mýlina.
Olga
Lidé žijící v Praze,
říkají, že se tu žije blaze.
Skončila však tato šťastná doba,
když se objevila jistá Olga.
Na tramvaj čekají davy lidí,
když v tom se na ně Pragovka řítí.
Na druhý pokus,
ujela Praga po chodníku kus.
Pětašedesát kilometrů v hodině,
Olga se smát mohla,
vznikla však věcná škoda,
to Olga snést nemohla.
Add a comment
Strana 3 z 4