Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 30. duben 2015

Vytvořeno: 30. duben 2015

Zobrazení: 1703

Každý ráno musim zdrahat do posraný školy
poslouchat samý bláboly ze všech tady dělaj voly
něco nevíš něco máš blbě hnedle je zle,
jedno jesti první stupeň druhej nebo střední.

Učitel odvykládá látku jenom protože musí
dětem se škola hnusý maj se učit samý sračky
tení tu klid na to učivo pochopit
jenom se v něm topit

Add a comment

Číst dál: Zmatek

Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 13. březen 2015

Vytvořeno: 13. březen 2015

Zobrazení: 2030

Všichni kámoši mě zradili a všichni se mi smějou,
že retardi tu prdili retardi se nemejou,
nikoho nezajímá ten můj blbej názor,
na mozku se mi vyvíjí takej malej nádor.

 

Sem úplnej debil nejsem k ničemu dobrýmu,
nikdy nevymyslim ani řádek normálního rýmu
tak se připravte že tohle bude shit,
se mě chce blít ze svejch děl
sem všem jenom pro prdel,
debil co sračky mlel

 

zamindrákovaný rapy, poraženecký kecy,
nechci tady žít na světě sem jako v blbý kleci.
nemam tu co dělat celej svět už jebat
asi sem divná ale líběj se mi negativní věci.

 

Nejsem decentní ale sem dementní,
jedenám nasertivně nikdo z lidí nestojí při mně
v létě ani v zimně  klidně ať zhebnu
hrabe mi pořád v srpnu a i v lednu

 

hrozně rychle mluvim a nikdo mi nerozumí,
všechno zopakovat musim lidi na mě blbě čumí
všem se hnusim sem debil co funí v uších mi furt duní
nesnášim hlasitý zvuky nejsem proti ničemu imunní.

 

R: Divná sem od narození nikdy se to nezmění
nic dobrýho na mě není a mam dlouhý vedení,
mam jiný myšlení  tohe je sračka a né umění
blbějšíj sem než vy ve všem, každym dnem
nikdo se mnou nechce jít ven

Furt mam blbou náladu,
a na mozku závadu,
bavit se se  mnou nikdy nedalo,
vždycky  mi hrabalo, dokázala sem toho málo,
teda vlastně  nic z toho jak sem blbá by už se fakt jeden pic,
když je hic, ostatním to nevadí  mě jediný vedro je,
ze mě se jeden už pobleje.
hele támhle mě drbe skupina slepic,
kšic na ně ale neplatí, já sem debil kterej všechno zhatí.
všechno je mi vzatý, všechno je mi ukradený,
moje srce je chladný a můj mozek je vadný.

 

Nevim jak se chovat neumim se přetvařovat,
od lidí se musim schovat, jinak mě každej  setře hned,
už by z toho jeden zheb neumim se usmívat,
nikdy nevim jak s davem splývat oblíkám se jako bezďák,
na ksichtě mam samej beďák, na všechno sem levá
z držky mi furt táhne že by z toho jeden chcíp,
strach se ode mě už nikdy nehne každej by si do mě rýp.

 

Lidi mě neposlouchaj
a když jo z jejich hrdel se blitky soukaj,
a když ze mě neblejou
tak se mi smějou
umlátila bych je za to sekyrou

 

ani se mě ani nepodívaj
když mluvim nezajímám
jako kdybych tu nebyla,
motorovkou bych je zabila

 

možná mojí mrtvole pod vlakem by si lidi všimli,
střeva namotaný na kole do vlaku by pak švihli.
podtě se všichni zabít se mnou ať už můžem zhebnout

 

já ty lidi stejne neumim k sebevraždě přesvědčit,
všichni se na mě můžou vymočit,
ani za to jim nestojim
suvislosti spojim  málo toho vim.

 

R: Divná sem od narození nikdy se to nezmění
nic dobrýho na mě není a mam dlouhý vedení,
mam jiný myšlení  tohe je sračka a né umění
blbějšíj sem než vy ve všem, každym dnem. (nikdo se mnou nechce jít ven)
(a každej se mi tlemí)

 

Baví mě se litovat je to prdel je to sranda,
ale asi nebudu mít jedinýho fanda
tlemí se mě každá banda,
kvalita tohodle zvuku je jen randál
moje flow je skandál každej by mě nandal

nemam talent ztrapnim se v každej moment
na sto procent že sem dement na to si udělám patent

 

I po škole sem chodila s cedulkama sem debil na sobě,
dobrovolně lidi si říkali o mý chorobě,
mě bylo vždycky jedno že rodičům dělám ostudu,
prychouška napsala prášky svině ale já tohle žrát nebudu,
nechci se sfetovat s přáškama tě budu fakovat,
mí rodiče neuměli postižáka vychovat,
a tak ze mě vyrost dement větší než byl předtim,
asi tu přibyde mrtvola tady větřim
myslim na smrt život stojí za prd
kouknu do svý budoucnosti a hovno spatřim.


nejsou na mě žádný klady
bydlim v díře daleko od prahy,
v hrozný prdeli celá moje blbá rodina chodí na mši v neděli,
kdybyste ještě nevěděli já sem dement

 

když čtu po sobě svůj text,
sama z toho depky mam,
z minulosti několik ran,
nemam utýct kam
sem úplně blbá,
porád se nudim poblbená nuda
nic mě nebaví jenom psát tohle hnusný dílo,
Proč se takový hovno vůbec narodilo

 

 

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Tom Kourek

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 9. duben 2015

Vytvořeno: 9. duben 2015

Zobrazení: 1425

          

 

Snad jednou, až to pochopíš,

co chtěl jsem ti dát

určitě mi vyhovíš

a řekneš si: Á, on mě měl tak rád.

 

Svou, pro tebe zvláštní a podivínskou duší,

já jsem vždycky chtěl

říct ti do tvých uší,

že bych na tě nikdy nezapomněl.

 

Duše má tím trochu trpí,

že mne odmítáš,

všechny problémy půjdu zapít,

protože nic pro mne neděláš.

 

Tou komickou básní,

já chtěl ti udělat radost,

jenže z tvých dásní

plynula shovívavost.

 

Odpověděla jsi mi jednoslovnou větou,

protože je od tebe nezájem,

mé verše tě asi matou

a nedělají na tebe dojem.

 

Vím, že si nejsme zatím blízcí,

ale už dost vyspělí.

Bohužel si zatím nemáme co říci,

ale to se stane, až budeme dospělí.

 

Zatím sedíme ve stejné třídě,

ale ne ve stejné lavici,

můžeme se spolu vidět,

ale ne po tvojí levici.

 

To všechno se změní,

až si každý ze třídy půjde svou cestičkou,

zatím to ale tak není,

jsi zatím třídní bludičkou.

 

A přijdou časy radosti,

i v mém životě,

z opuštění budou veselosti,

až já najdu tě.

 

A bude v našem zájmu,

více se setkávat,

vysvětlím ti mnoho pojmů,

až z toho bude velká zábava.

A poznáš moje hodnoty,

uvidíš, jak jsou veliké

nebudu dělat drahoty,

ale krásy toliké.

 

Naše hodnoty jsou trochu jiné,

a ty to zatím nevidíš,

jaká krása se z nich vine,

 

ale přejde čas a ty to uvidíš.

Add a comment

Podrobnosti

Napsal kostlivec

Kategorie: Básničky

Zveřejněno: 20. únor 2015

Vytvořeno: 19. únor 2015

Zobrazení: 1314

Dovolte mi abych se představil,

jmenuji se Vojta, mám 17 let a jako většina lidí na těchto stránkách mám Aspergerův syndrom. I já mám takové netradiční zájmy. Konkrétně jaderné bomby, letadla, výbušniny, sbírám mince a další zájmy raději nebudu zveřejňovat, protože se za ně stydím. Jedním z mých zájmů jsou básně, chci vám dát takovou menší ochutnávku z mé tvorby:

 

Přemýšlení

 

Nedělám to často, není to přízemní,

je to přemýšlení.

Uvažuji nad mnohými věcmi,

třeba nad tím, jací jsou lidé zmetci.

 

K přemýšlení je potřeba inteligence veliká,

není dobré býti nešika.

Někteří lidé nepřemýšlí,

ale jsou na to pyšní.

 

Pod 100 punktů,

je obvyklá inteligence lumpů.

Lidé nemyslící,

ti bohužel nejsou ze zemského povrchu mizící.

 

Akonitin

 

Není to jed který patří zmijím,

je to ten slavný akonitin.

Spolu s nikotinem je to náplň jedových zubů,

setkat se s ním je o hubu.

 

Jeho letální dávka je nízká,

ale těžko se získá.

Bohužel otrávený velmi trpí,

jeho utrpení nezřídka končí smrtí.

 

Je to bílá krystalická látka,

nezajímavě vypadající zkrátka.

Někdo si myslí že jo to výbušnina,

je to však velká mýlina.

 

Olga

 

Lidé žijící v Praze,

říkají, že se tu žije blaze.

Skončila však tato šťastná doba,

když se objevila jistá Olga.

 

Na tramvaj čekají davy lidí,

když v tom se na ně Pragovka řítí.

Na druhý pokus,

ujela Praga po chodníku kus.

 

Pětašedesát kilometrů v hodině,

Olga se smát mohla,

vznikla však věcná škoda,

to Olga snést nemohla.

 

 

 

Add a comment