Vytisknout
Kategorie: Básničky
Zobrazení: 1004

Dovolte mi abych se představil,

jmenuji se Vojta, mám 17 let a jako většina lidí na těchto stránkách mám Aspergerův syndrom. I já mám takové netradiční zájmy. Konkrétně jaderné bomby, letadla, výbušniny, sbírám mince a další zájmy raději nebudu zveřejňovat, protože se za ně stydím. Jedním z mých zájmů jsou básně, chci vám dát takovou menší ochutnávku z mé tvorby:

 

Přemýšlení

 

Nedělám to často, není to přízemní,

je to přemýšlení.

Uvažuji nad mnohými věcmi,

třeba nad tím, jací jsou lidé zmetci.

 

K přemýšlení je potřeba inteligence veliká,

není dobré býti nešika.

Někteří lidé nepřemýšlí,

ale jsou na to pyšní.

 

Pod 100 punktů,

je obvyklá inteligence lumpů.

Lidé nemyslící,

ti bohužel nejsou ze zemského povrchu mizící.

 

Akonitin

 

Není to jed který patří zmijím,

je to ten slavný akonitin.

Spolu s nikotinem je to náplň jedových zubů,

setkat se s ním je o hubu.

 

Jeho letální dávka je nízká,

ale těžko se získá.

Bohužel otrávený velmi trpí,

jeho utrpení nezřídka končí smrtí.

 

Je to bílá krystalická látka,

nezajímavě vypadající zkrátka.

Někdo si myslí že jo to výbušnina,

je to však velká mýlina.

 

Olga

 

Lidé žijící v Praze,

říkají, že se tu žije blaze.

Skončila však tato šťastná doba,

když se objevila jistá Olga.

 

Na tramvaj čekají davy lidí,

když v tom se na ně Pragovka řítí.

Na druhý pokus,

ujela Praga po chodníku kus.

 

Pětašedesát kilometrů v hodině,

Olga se smát mohla,

vznikla však věcná škoda,

to Olga snést nemohla.