Deprese

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz

Prší hustě, studny smutku

Přestávám vidět skrz.

Jsem opuštěná,

Jsem černou ovcí v bílém stádě

Zůstávám ujištěna,

Že se to nezmění.

Měla bych dát zavděk pravdě,

Já však hledám pochopení.

Znovu přecházím řeku krve,

Znovu, stejně jako prve

se snažím odolat vábení

a touze po fyzické bolesti

a uniknout pomyslnému neštěstí.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Říkají, že se to zlepší, ale lžou

Mě andělé do ráje nepozvou.

Dál sama, jen sama

Procházím deštěm slz.

Ač situace je mi známá,

Nevím co dělat, nevím, jak dál.

Jsem ztracena v labyrintu, jak z něj ven?

Poprosit o pomoc? Každý by se mi smál.

Kéž by byl život jenom sen,

Z něhož se probudím do nového dne plného slunce, štěstí, radosti, lásky a krásy.

Svět má spoustu chyb a vždycky bude mít

A já nevím, jestli tu chci ještě být.

Co kdyby prostě můj život skončil?

Všem by tu bylo líp.

Často o tom přemýšlím.

Ale nemůžu rodičům do srdce vrazit šíp,

Nechci, aby se trápili.

Nechci, aby se zhroutili.

A tak tu pořád ještě jsem.

Zdá se ti to jenom jako recese?

Ale tohle je život. Tohle je deprese.