Jsem zase svobodný člověk
a vážím si toho,
zatím se cítím v poho,
vždyť mám na to věk.
Vím ale, že nenávist jen spí,
a musím se vždy připravit,
abych se nemohl jí otrávit,
já však stále rád sním.
Sním o tom, že poznám nové přátele,
abych jich mohl co nejvíce mít,
a nemohl z trápení alkohol pít,
protože to bych byl hloupé tele.
Věřím, že jednou mi bude tak, jako obyčejnému člověku,
že mi lidé moje menší chyby dokážou odpustit,
a i když to bude trvat dlouho, nehodlám svým životem zaplatit,
a že se taky od těch dočkám vděku.
Zatím si s některými lidmi ve třídě na střední škole rozumím,
ale v rozhovoru s některými si občas musím udržet nervy na uzdě,
kdybych se příliš nahlas rozčílil, bylo by už pozdě,
jenže s některými lidmi komunikovat neumím.
Vážím si lidí, se kterými se dá vždy povídat,
záleží mi jen na pár lidech ze třídy, pro které žiji,
a z chvil, které s nimi prožívám se hrozně moc raduji,
i když se občas jim se svými problémy bojím zpovídat.
Ty chvíle jsou nezapomenutelné a nádherné,
a z těchto chvil si musíme vzít tu nesmírnou krásu,
kterou, kdyby to byla žena nebo slečna, držel bych u pasu,
snad to není nevhodné.
A proto se nikdy nevzdám
v boji proti nepříteli,
nebudu klesat ani chvíli,
a lásku dobrým lidem dám.
Když má člověk okolo sebe dobré lidi,
tak to v něm sílu zbudí,
a nikomu už nezávidí,
a nepotřebuje nikoho ze svého předsudku vinit.
A proto říkám: Hlavu vzhůru a nikdy jinak!