Jsem zase svobodný člověk

a vážím si toho,

zatím se cítím v poho,

vždyť mám na to věk.

 

Vím ale, že nenávist jen spí,

a musím se vždy připravit,

abych se nemohl jí otrávit,

já však stále rád sním.

 

Sním o tom, že poznám nové přátele,

abych jich mohl co nejvíce mít,

a nemohl z trápení alkohol pít,

protože to bych byl hloupé tele.

 

Věřím, že jednou mi bude tak, jako obyčejnému člověku,

že mi lidé moje menší chyby dokážou odpustit,

a i když to bude trvat dlouho, nehodlám svým životem zaplatit,

a že se taky od těch dočkám vděku.

 

Zatím si s některými lidmi ve třídě na střední škole rozumím,

ale v rozhovoru s některými si občas musím udržet nervy na uzdě,

kdybych se příliš nahlas rozčílil, bylo by už pozdě,

jenže s některými lidmi komunikovat neumím.

 

Vážím si lidí, se kterými se dá vždy povídat,

záleží mi jen na pár lidech ze třídy, pro které žiji,

a z chvil, které s nimi prožívám se hrozně moc raduji,

i když se občas jim se svými problémy bojím zpovídat.

 

Ty chvíle jsou nezapomenutelné a nádherné,

a z těchto chvil si musíme vzít tu nesmírnou krásu,

kterou, kdyby to byla žena nebo slečna, držel bych u pasu,

snad to není nevhodné.

 

A proto se nikdy nevzdám

v boji proti nepříteli,

nebudu klesat ani chvíli,

a lásku dobrým lidem dám.

 

Když má člověk okolo sebe dobré lidi,

tak to v něm sílu zbudí,

a nikomu už nezávidí,

a nepotřebuje nikoho ze svého předsudku vinit.

 

 

A proto říkám: Hlavu vzhůru a nikdy jinak!