Oskerušo, ty kráso Slovácká

pod tebou sem sa líbal s mojou milú,

bylo nám třem tak dobře, že jsme tvořili trojicu spanilú,

ó kráso Slovácká.

Z tej krásnej chvíle si zůstala enom ty,

ale ani na tobě už plody nerostú,

no já stále doufám, že na jaře znova porostú,

už nemožu vydržet ty momenty prázdnoty.

Už podzimní větr od Buchlova věje,

a mojej milej pantle bere,

jenže s jiným chlapcem,

a takový galán jako já si enom smutnú píseň pěje.

Už nemožu se dočkat toho,

až uzraje tvoje krásné ovoce,

a já doufám, že nezostanu na ocet,

a že někoho budu mít, ale nevím koho.

Sme osamělí oba dva,

já nemám milú,

ty plody na podzim neporodíš,

ale naštěstí mě tvou každoroční zásobou obrodíš,

a na štěstí na to, abych někoho já měl nemám naději malú.