Sklonil se strom,

sklonil se až k zemi,

k vyšlapané pěšině,

k vysoké trávě,

k sedmikráskám.

 

Nad loukou a tůní,

nad břehem zeleným

strom ještě kvete,

i když je zlomený.

 

Pod větví skloněnou,

jak byla by to brána

do světa sladkých snů,

projdou … on a ona.

 

Sklonil se strom.

Zblízka vidí kraj.

Rukou laskavou

světu vládne máj.

 

(16. 5. 2019)

Add a comment

Když nevidim přímočaře musim chodit oklikou,

oklika je za oklikou co bez kliky se štikou má zbytečný návyky

co si kompenzujou ti co maj tiky.

Tik ťak, tik ťak oklika je moc dlouhá

jako odpadní strouha.

Add a comment

Pod zámkem, na vinici

dozrávají hrozny v barvě noci.

Svítí na ně slunce,

z korun zní ptačí zpěv,

tisíc a jeden hlas.

Za krátký čas

víno rudější nežli krev,

víno temně rudé

z těchto hroznů bude.

 

Zatím však na vinici

na keřích ještě visí.

Slunce jim svítí

a lesy s vánkem šeptají si.

 

(7. 9. 2018)

Add a comment

V horách tají sněhy.

Voda, jež plyne

jindy tak líně,

podemílá břehy.

 

Skrz dubový les

při úpatí skály

vlny v dál se valí.

Temně hučí jez.

Od hladiny výš

stoupá bílá tříšť.

 

Žlutě vidím kvést

olše podél cest.

Add a comment

Jsem nekonečná poušť

tak na velbloudu jeď

přes bílý písek co pálí

přes ostré černavé skály

 

Jsem také zahrada

po květech nešlapej

klidně se dívej přivoň k nim

květinám rudým modravým

a chceš-li i trhat můžeš

mé bělostné a žluté růže

 

Jsem džunglí tropickou

ve které jsem zabloudil

pohltil mne hustý les

kde není žádných cest

nikdo ti neporadí

kudy se máš dát

zlé hlasy tě často svádí

tam kde číhají hadi

 

Jestli najdeš růže

v černobílých pustinách

jestli se nezapleteš

do trní v temných houštinách

jestli vše prohlédneš

klamu se nepoddáš -

pak právo říci máš

že znáš mou pravou tvář

 

Tvrdit to nyní já

byl bych jen sedmilhář

Add a comment