Napřed bych Vám rád popovídal o informacích, které jsem z knihy získal. Lidi se chovali s každým dalším výškovým tisícem unavenějc a unavenějc. Pořád museli pracovat přibližně stejně (možná o něco více, protože několik lidí kvůli nemocem a tak muselo odejít) nezávisle na tom, jak vysoko právě byli. Člověk, který příběh vypráví, byl členem expedice a vystoupal až na vrchol osmitisícovky bez použití dýchacího přístroje. Jak to dokázal, to nevím. Osm kilometrů bez dýchacího přístroje.

To je snad nemožné. Výstup začal 30. července a skončil sedmého srpna.

Autor knihy, a jeden z členů expedice, se jmenoval Josef Rakoncaj. Ten je jeden z nejúspěšnějších českých horolezců. Také je trenérem horolezeckého sportu a autorem knih o tomto sportu. Na horu K2 vystoupil dvakrát. Tím se stal vůbec prvním člověkem na světě, který tuto horu zdolal dvakrát. V roce 2001 přestal být jediným člověkem, který horu K2 pokořil dvakrát, ale jako jediný tam vylezl dvakrát bez kyslíku. Patřil mezi nejúspěšnější horolezce ve výstupech na osmitisícovky.

Knížka je cestopis (pravdivý cestopis, nevím sice, jestli cestopis může být i vymyšlený, ale přece jenom…). Cestopis je žánr, který se snaží čtenářům ukázat průběh cesty, jak takový výstup na druhou nejvyšší horu světa vypadá, co se při něm musí řešit atd.

Na knížce mě překvapilo to, že i když mě absolutně nebavila, dokázal jsem se přinutit ji dočíst a neřekl jsem, že to nejde, že mě to vůbec nebaví. Sice jsem si říkal, že bych to nejraději provedl, ale neudělal jsem to.