Jako dítě jsem byla divná. Jako tříletou mě zajímala politika, v tom období jsem začala mluvit plynně dvěma jazyky. Nedržela jsem oční kontakt a řvala, když si děda dal jinou čepici, dokolečka opakovala zvířecí zvuky, ale dokázala jsem i hodinu mluvit o Johnovi Majorovi a Gorbačovovi. Ve dvou letech mě poznal můj otec a řekl, že nejsem zcela určitě normální. Prostě divné dítě.

Add a comment

Dnes napíši hodně zvláštní a osobní článek, třeba mě pak lidi pochopí, proč jsem, jaký jsem, a že jiný asi nebudu. A proč dělám, co dělám a proč to dělám rád.

Neměl jsem ideální dětství, neměl jsem totiž diagnózu a tak mě lidé nechápali, ve škole jsem nezapadal, vždy byl kolektiv a já. Doma to taky nefungovalo, mamka přehnaně starostlivá, takže i když bylo dětství díky tomu trošku snazší, ve výsledku jsem málo samostatný

Add a comment

Před pár dny jsem četl o zajímavé situaci, která nastala jedné paní s Aspergerovým syndromem.

Volalo jí neznámé číslo, a protože podniká a neznámá čísla prostě brát musí, vzala to. Druhá strana s ní chtěla vyplnit nějaký dotazník ohledně financí. Protože tomu ale nerozumí a na takové věci má pomocnici, stručně a jednoduše řekla: "Omlouvám se, ale s něčím takovým Vám bohužel nepomohu, protože tomu nerozumím." Na druhé straně bylo chvíli ticho, asi čekal na dovysvětlení.

Add a comment

Takže, jak jen začít. Jsem 24letý kluk, na první pohled ničím výjimečný. No něco na mně přeci jen odlišné je. Jsem aspík, ale to vám asi došlo, když tady píšu, druhá má odlišnost je, že jsem asexuální. A o tom budu dnes psát.

Jako malý kluk jsem byl normální, bavil se převážně s kluky, občas s holkami. Kvůli AS jsem nikdy moc nezapadal, takže jich moc nebylo, ale pár se jich našlo. Svoji odlišnou sexualitu jsem začal vnímat v pubertě, kdy jsem měl svou první vážnou známost. Ono už jen ten náš vztah začal docela neobvykle.

Add a comment

Je mi 17 let a studuji na SOŠ cestovního ruchu. Pro mě je na škole základ to, že jsou zde výborní učitelé a hlavně náš třídní, který má letité zkušenosti s cestováním. Velmi dobře si rozumíme, protože já mám cestování hrozně moc rád. Ale nyní k mému životu. První známky Aspergerova syndromu se u mě začaly projevovat, když mi byl 1 rok. Tehdy jsem dělal první krůčky a když jsem upadl a uhodil se, tak jsem se opakovaně začal bouchat do místa, kam jsem se uhodil. Hrál jsem si tím způsobem, že jsem stavěl hračky do řad. Když mi bylo 3,5 roku,

Add a comment