Vytisknout
Kategorie: Ze života
Zobrazení: 1492

Rád bych vám napsal, co se mně zdálo za sny, já to pokládám za poměrně zajímavou věc, která je snad spojená i s mým AS. Taky mají na ty sny hodně vliv léky, které beru, nějaká antidepresiva a na spaní. Znám nějaké osoby, i s AS, které mají zápisník snů, já nic takového nemám a proto musím psát sny z paměti, než je stihnu zapomenout. Ale už nechci psát úvod, ale chci konkrétní sny, snad se vám budou líbit.

První byla spíše noční můra, ale to možná všechny. Stál jsem u nějaké skály, kde byl nějaký altánek. Tam jsme šli myslím se třídou (ale naštěstí tam ta holka, co se se mnou přestala bavit, nehrála žádnou roli, teda myslím, jednoduše řečeno se mi o ní možná ani nezdálo. Ale pak tam byla nějaká strašidla, nebo možná spíše převlečení lidé, kteří mě vylekali. Já mám takovou tendenci nemít rád konspiraci, jinak řečeno mně vadí věci, které lidé řeknou za mými zády, a jsem taky dost podezíravý. Tak jsem pak chtěl, abych udělal to, že se od nich "nenechám vylekat, nebo spíše je vylekám". To mně připomnělo to, že jsem kdysi na náchodském zámku měl takovou nepříjemnou zkušenost. Bylo tam takové křeslo, paní průvodkyně nám, dětem řekla, že pokud se dotkneme jednoho křesla, tak pak nám něco řekne. Tak se děti samozřejmě dotkly toho křesla a já jsem se dlouho rozmýšlel jestli se toho dotknout nebo ne, já jsem totiž takový nerozhodný...už jsem tam natahoval ruku, ale pak jsem ji zase dal pryč, pak zase natahoval a zase dal pryč, tak se to několikrát opakovalo, až jsem za vydatné podpory rodičů se toho křesla dotkl. Tak čas ubíhal a prohlídka se blížila ke konci. A pak přišel dlouho očekávaný okamžik...proč jsme se toho vlastně chytali? Průvodkyně řekla něco ve stylu, že "Pokud se děti dotknou křesla a budou zlobit rodiče, tak si pro ně přijde černá paní z tohoto obrazu" a ukázala na stěnu na obraz. Já jsem samozřejmě propadl záchvatu pláče a cítil jsem neskutečnou zlost z toho, že mně průvodkyně zatajila takovou důležitou informaci. Jak jsme šli pryč od zámku, tak mi rodiče řekli, že pokud půjdeme touto cestou, tak se mi nic nestane, což jsem samozřejmě neakceptoval a můj pláč neustával. Pak jsme se šli podívat na bunkry okolo Náchodu a to mi trochu zlepšilo náladu, respektive to zaměstnalo moje myšlenky. Ale to jsem hodně odbočil od mých snů, zase na druhou stranu mně to přijde zajímavé.

Druhý sen byl neméně zajímavý. Jako první však půjdu do času včerejšího dne. Napsal jsem na Facebook status s následujícím znění. "Mám takový pocit, že se v brzké době najde někdo, kdo zfanatizuje masy jako A. Hitler a možná, že se pohybuje mezi námi, anebo dokonce je veřejnosti známý..." Dost mi to připomnělo některé politiky, ale nejenom je, mohl by to být klidně nějaký zatím úplně neznámý jedinec. Ale jsem si vzpomněl na jednoho mého kamaráda, který řekl, že kdyby to byl rozkaz, tak by mě zabil. On je silně proruský, dokonce možná že i fanatický, ale když by to četl, tak by to zpochybnil, teda nejspíše. Chtěl bych uvést, že nejsem nijak protiruský nebo jinak politicky vyhraněný, jen se mi zdálo to, co se mi zdálo. Zdálo se mi, že na Ukrajině a na Balkáně provádělo Rusko invazi. Dále pak postupovalo přes Slovensko a my jsme se báli těch Rusů opravdu hodně, tak jsme nakonec se rozhodli, že se odstěhujeme do Prahy, která je přece trochu dále od hranic. Tak jsme se tam odstěhovali, celá rodina. Tam rodiče pracovali v nějakém květinářství, pak si vzpomínám na to, že jsem viděl nějaký byt k pronájmu, kde byla cena za 1 metr čtvereční a rok cca 1500 Kč. Dále jsme se přestěhovali někam na západ, kde jsme snad byli v bezpečí, ale to už si nepamatuji, protože se mi zdál další sen nebo jsem se probudil.

Ten další sen bylo to, že jsem byl někde, kde byl nějaký zchátralý most, nebo brána, něco jak Braniborská brána, která byla z docela zchátralého betonu. Tuším, že byla postavena na počest Ericha Honeckra a Stalina, tak jsem po ní lezl. Tento sen byl docela krátký.

Další byl o tom, že jsem s bráchou a tátou sázel strom – lípu, dále už nevím co bylo. Myslím v tomto, nebo předchozím snu bylo to, že u naší hospody, respektive v ní, měli sraz nějací cyklisté, kteří měli nějaké masky, snad podobné Fantomasovi, ale jiné, byl tam taky strýc a teta, měli na sobě ještě něco kromě těch masek, snad nějaké to, co měli na sobě lidé v procesí. Pak tento sen skončil.

Teď přichází na řadu další. Mám docela rozsáhlé stránky, ale bojím se, že mně je někdo zruší kvůli pro někoho ne úplně vhodnému obsahu. Tak jsem přemýšlel nad tím, jak je „zvěčnit“. Zvěčnit je už z principu nemožné, ale je možné je „uchovat po dlouhou dobu“. Tak mě napadlo, že zkusím zakódovat nekorektní slova, aby to nešlo podle toho najít na internetu, to jsem udělal a dal z jiného počítače na internet. Dále jsem zkusil uložit do nějaké krabičky a zelét voskem a někde zakopat. Pak byl ještě jeden sen, ale ten tu nechci psát.

A dnes již možná poslední, se mi zdál o naší třídě – nemáme moc dobré vztahy, jsme rozdělení na skupinky, ale mám tam nějaké lidi, se kterými si alespoň trochu rozumím, ale to odbočuji. Zdálo se mně, že jsme na fotce se tvářili jako něviňátka, ale ve skutečnosti jsme byli velmi zlobiví a chovali se jako šílenci, mám chuť říct, že jako totální šílenci.

Tím skončily dnešní sny, které si pamatuji. Dále vám chci říct ještě jeden sen, zdál se mi pár dní nazpět, ale ještě si jej celkem živě pamatuji. Teď si ještě vzpomínám na další, nevím, jestli dnešní nebo tehdejší. Jeli, nebo šli jsme s babičkou někam, kde byla nějaká vodní stavba, vojenský prostor a letiště, oboje dříve jmenované bylo obehnáno ostnatým drátem … to se mně zdálo taky možná proto, že jsem viděl nově postavený vysílač, tak obehnán ostnatým drátem... Pak nám nezbývala jiná cesta, než na letiště. Tam zrovna nějaké letadlo startovalo motory, a tak nás to skoro odfouklo, pak na nás došla nějaká ochranka, nebo tak něco.

Ale teď se vrátím ke snu, který se mně zdál dříve. Ten byl o tom, že jsme jeli k babičce a tam byl po cestě nějaký hrad, byl krásný. A tam jsme došli, byla tam jen jedna nějaká osoba, možná kastelánka, nebo tak něco. Hrad byl ale bohužel trochu poničený a taky se tam kývaly podlahy. Pak jsem se probudil i z toho snu. Třeba sem napíšu i další mé sny, jen musím počkat, až se mi zase budou zdát...