Ráno jsme přijeli na nádraží a čekali na ostatní. Sěšlo se nás tam hodně najednou a Martin přijel pozdějc, a tak jsme na něj museli čekat. Asi po 15ti minutách se Matyáš rozhodl že pojede domů a rozeběhl se na nástupiště. Ale protože Martin už byl tu, tak jsem za nim rychle běžela do podchodu, ještě s Vojtou a rychle jsme hledali vlak na prahu a nakonec jsme Matyáše ukecali, že přeci když už sem jel že je zbytečný, aby tu ani chvilku nebyl. Tak sme se konečně vrátili před halu ven, Martin už dorazil a tak jsme šli. Šli jsme do hospody, vybral jí Tomáš jelikož on je místní. A taky už jsme v ní jednou byli na minulým pardubickym srazu. Bohužel jsme si ale neobjednali stůl předem. Bylo nás 11. Naštěstí tam ale místo měli, jenom servírka byla ňáká naštvaná. Sedli jsme si ke dvoum stolům. Já seděla s Vojtou, Matyášem, Martinem, Matějem a Zbyňkem. Objednali jsme si pizzu a Matěj se Zbyňkěm řekli, že jsou součást skupiny a že si nic nedaj. Podle mě je to úplně vpořádku, ale servírku to očividně naštvalo. Matyáš za chvilku odjel a Zbyněk si sedl k vedlejšímu stolu. Matěj nám říkal věci o situaci, kdo jak gestikuluje a kdo si co myslí a tak. Mě to přišlo zábavný, dokonce mě bavilo i to jak sme byli hlasitý. Ale pak už to začlo bějt trochu zdlouhavý a ňák nás to vypsychlo, Venclík se naštval, nejspíš proto, že si chtěl povídat se mnou a Matěj začal pít svoje pití a svoje jídlo, to je i pro mě moc, možná chtěl provokovat, možná i chtěl, aby ho vyhodili, no každopáně to se nakonec stalo, tak jsme pak zaplatili a počkali na ostatní lidi venku. Pak jsem se šli projít, šli jsme na zámek (ne dovnitř, na dvůr). S Vojtou jsem si nakonec povídala dost. Nakonec jsme šli do nádražní hospody a rozjeli se domů.