Ahoj,
chtěla bych napsat článek o pobytu pro ženy a dívky s AS, kterého jsem se zúčastnila a který se konal v Praze. Jela jsem tam s mamkou vlakem. Přijely jsme do Prahy a pak jsme jely metrem a tramvají do hotelu v Praze na Žižkově, kde jsme byly ubytovány. Tam jsme se setkaly s ostatními účastníky pobytu - kromě mě se pobytu zúčastnily ještě dvě dívky s AS do třiceti let - jednu doprovázela maminka a sestra, druhá přijela s rodiči, bratrem a jeho přítelkyní. Společně jsme se vydali do nedaleké restaurace na večeři. Tam jsme se navzájem představili, každý o sobě něco řekl.

Druhý den po snídani jsme šli do volnočasového centra Ulita, kde jsme strávili dopoledne. Dozvěděli jsme se o organizaci Autism Europe, která sdružuje osoby s PAS a jejich rodiče z mnoha evropských zemí. Také jsme tam poobědvali - dali jsme si pizzu. Pak jsme se přesunuli do Divadla na Vinohradech, kde jsme zhlédli představení Dvojitý agent se Simonou Postlerovou v hlavní roli. Děj byl docela složitý, pro lidi s PAS hůře pochopitelný. Např. postavy se sešli v kanceláři a zmínili se, že hlavní hrdinka tam není - a ona tam přitom přítomná byla. Po představení jsme se spolu s mamkou setkaly s mou tetou - povečeřely jsme v restauraci na Žižkově a příjemně jsme si popovídaly.

Další den bylo na programu plavání a cvičení v bazénu, hráli jsme tam i na "honěnou". To bylo příjemné. Pak jsme se opět přesunuli do volnočasového centra, kde jsme se naobědvali - tentokrát jsme měli těstoviny - a pak jsme měli společnou diskusi na téma, co nám dala a vzala diagnóza AS a co by se mělo změnit. Shodli jsme se na tom, že v naší republice chybí podporované bydlení a je nedostatek pracovních příležitostí pro osoby s PAS. Dále lidé s PAS trpí nedostatkem sociálních kontaktů. Poté jsme si ještě zahráli společenskou hru - Česko, otázky a odpovědi - a pak naše setkání skončilo.

Já jsem ještě s mamkou navštívila pražské kino Aero. Byl to kanadský film "Mami!" o matce, která měla nezvladatelného agresivního syna. Byl v nějakém zařízení, tam způsobil požár a měl uhradit léčení chlapce, který měl popáleniny. Matka to zkoušela se synem doma, ale nezvládala ho, tak ho nakonec umístila na psychiatrii. Skončilo to tak, že chlapec odtamtud utekl.
Další den jsme už jely vlakem zpátky domů. Myslím si, že tento pobyt byl pro mě i ostatní účastníky velkým přínosem. Mohli jsme si vzájemně vyměňovat zkušenosti a dozvědět se mnoho zajímavých informací.