Dobrý den, milí čtenáři tohoto webu, vítám vás u svého dalšího článku!

 

Dne 5. května 2015 se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v Praze konala konference "Autismus - celospolečenský problém nebo módní diagnóza 21. století?". Já jsem se této konference zúčastnil a rozhodl jsem se, že se s vámi všemi o tento nevšední zážitek podělím.

Konference byla pořádána místopředsedou Výboru pro zdravotnictví PS PČR MUDr. Vítem KAŇKOVSKÝM, Asociací pomáhající lidem s autismem – APLA Praha, Střední Čechy, o. s., zastoupenou Magdalenou ČÁSLAVSKOU a Výborem pro zdravotnictví PS PČR, a konána pod záštitou místopředsedy Vlády ČR Pavla BĚLOBRÁDKA, místopředsedy PS PČR Jana BARTOŠKA,
a předsedy Výboru pro zdravotnictví PS PČR Rostislava VYZULY.

 

V úvodu konference proběhlo krátké přivítání všech účastníků Veronikou Šporclovou, zvláště pak poslance MUDr. Víta Kaňkovského a zástupu za Rostislava Vyzulu, Jana Bartoška a Pavla Bělobrádka. Přítomni byli dále PhDr. Kateřina Thorová a PhDr. Hynek Jůn. Z dalších politiků byl přítomen Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda a veřejná ochránkyně práv Alena Šabatová.

 

Jako první dostal slovo MUDr. Kaňkovský: byl potěšen velkým zájmem o účast na dnešní konferenci. Řekl, že v Poslanecké sněmovně jsou stále pochybnosti o tom, zda otevírat diskuzi o poruchách autistického spektra (dále jen „PAS“). Uvedl, že jeho bratr, který již zemřel, měl diagnostikovánu mozkovou obrnu, a proto má pochopení pro handicapované spoluobčany. Svého bratra a jeho postižení vnímá jako dar. Chce získat podněty od laické i odborné veřejnosti, co by se dalo zlepšit pro rodiny, které se starají o děti s PAS. Chce zlepšit i komunikaci mezi MPSV a Ministerstvem zdravotnictví, aby jejich práce prospěla těm nejslabším.

Add a comment


Dne 21. 3. 2015 jsem se s mamkou zúčastnila 2. konference platformy Naděje pro autismus, která se konala v Brně, v budově Veřejného ochránce práv. Konference se konala ve velkém sále, prostředí tam bylo celkově příjemné.  Já sama mám Aspergerův syndrom. Jely jsme s mamkou vlakem, a pak jsme pokračovaly na místo tramvají.

Nejprve nás uvítala paní Eva Honková, která konferenci skvěle zorganizovala, dále zástupci města Brna a Jihomoravského kraje - pan primátor a pan hejtman. Konferenci skvěle uváděl pan Jan Hanák.
Pak se mohlo přistoupit k jednotlivým přednáškám. Dozvěděli jsme se například o kampani Česko svítí modře, do které se zapojuje stále větší počet obcí. Druhého dubna, v mezinárodní den autismu, nasvítí modře radnice a jiné veřejné budovy. Připojit se mohou také jednotlivé domácnosti. Tato akce slouží k rozšíření všeobecného povědomí o osobách s poruchami autistického spektra.

Dále jsme se setkali s paní Hrčovou z bratislavského sdružení Trilobit, nám která představila SNOEZELEN. Jedná se o speciální místnost vybavenou různými předměty, které u dětí a osob s handicapem navozují smyslové vjemy. V místnosti hraje relaxační hudba, můžeme se zde setkat např. s vodní postelí, vodním válcem, který mění barvy, nebo s difuzérem, do kterého se nalije aromatický olej, který místnost krásně provoní. Dále se zde nachází mnoho předmětů, které pomáhají dětem uvědomit si hmatové vjemy. Mohou zkoumat různé druhy materiálů a povrchů. Také zde můžeme vidět například svítící štěrkátko nebo zajímavé hudební nástroje, jako třeba dešťové hole nebo bubínek naplněný pískem připomínající šumění moře. Na konferenci byly k dispozici některé z těchto věcí na ukázku. To nám zprostředkovala Luba Heinzlová ze Slovenska. Předměty budily  u účastníků konference velký ohlas.

Dále jsme mohli vyslechnout příspěvek Michala Roškkaňuka, který sám má Aspergerův syndrom. Seznámil nás také s některými konkrétními situacemi, které mohou v životě potkat lidi s poruchou autistického spektra - například se některé osoby  díky své důvěřivost snadněji zadluží. Tato přednáška byla velmi přínosná.

Dále jsme si mohli vyslechnout přednášku na téma Koordinátor podpory pro osoby s PAS. Zatím se jedná pouze o návrh, šlo by o to, že v každé větší obci by byl člověk, který by pomáhal rodinám nebo lidem s PAS. Měl by přehled o veškerých sociálních dávkách a jiných výhodách, na které mají tito lidé nárok. Nevíme však ještě, kdy a jakým způsobem bude tento návrh uveden do praxe.

Dále následovala přestávka na oběd. Ten byl formou rautu. Podávaly se kuřecí a vepřové řízky, bramborový salát, a po obědě bylo k dispozici ovoce nebo zákusky. Jídlo bylo opravdu chutné.

Po přestávce následoval přáspěvek paní Elliny Horalíkové, která je sama matkou dcery s Aspergerovým syndromem. Založila sdružení pro dívky s AS, které organizuje různé akce i vícedenní pobyty. Je také členkou celoevropské organizace Autism Europe, která sdružuje zejména rodiče lidí s PAS, nebo samotné osoby s poruchami autistického spektra. O této organizaci jsme se dozvěděli různé informace.

Dále byla na programu prezentace praktické školy v Novém Jičíně, která byla velice přínosná. Učitelé v této škole opravdu umí pracovat s žáky s PAS. Nejvhodnější je pro ně učební obor Zahradnické práce. Zaujalo mě, že škola spolupracuje s jedním místním zahradnictvím, kde mohou tamní žáci vypomáhat v rámci praxe, ale také po skončení školy. Tato škola pořádá také velké množství mimoškolních aktivit. Žáci chodí s učiteli burslit, absolvovali také výlet do Prahy, nebo dokoce leteckou cestu do Vídně. Protože osoby s PAS špatně snáší velké množství lidí, učitelé je na tuto situaci předem připravili. Ve třídě například simulovali cestu metrem, pohyb v tlačenici nebo let letadlem. Myslím si, že tato škola patří k nejlepším svého druhu v republice. To však záleží zejména na zaměstnancích - všechno je v lidech. V této škole zkrátka učí lidé na správném místě.

Poté následovalo seznámení s obecně prospěšnou společností Ruka pro život, která založila stacionář pro osoby s mentálním postižením a PAS v Praze, Brně a LItomyšli. Tam se také zabývá pomocí seniorům. Tato organizace má v letošním roce v plánu zřídit v Brně chráněné bydlení pro 4-6 klientů s PAS: Tato skutečnost je velice přínosná, vzhledem k tomu, že tahle služba v naší  republice chybí, její pokrytí je zcela nedostatečné.

Na závěr jsme si mohli vyslechnout přednášku pana Pavla Sochora, který mluvil o tom, že vzhledem k originalitě osob s PAS se tito lidé mohou angažovat v umění - hudba, tanec, malířství atd.

Podle mého názoru byla tato konference velkým  přínosem pro všechny účastníky. Pokud se bude někdy podobná akce opakovat, ráda se znovu zúčastním.

Jana Martinková


Add a comment

Ahoj, 

rád bych popovídal o mé exkurzi do firmy BAYER, jaké to bylo, co se přihodilo a tak dále... 

Add a comment

Ráno jsme přijeli na nádraží a čekali na ostatní. Sěšlo se nás tam hodně najednou a Martin přijel pozdějc, a tak jsme na něj museli čekat. Asi po 15ti minutách se Matyáš rozhodl že pojede domů a rozeběhl se na nástupiště. Ale protože Martin už byl tu, tak jsem za nim rychle běžela do podchodu, ještě s Vojtou a rychle jsme hledali vlak na prahu a nakonec jsme Matyáše ukecali, že přeci když už sem jel že je zbytečný, aby tu ani chvilku nebyl. Tak sme se konečně vrátili před halu ven, Martin už dorazil a tak jsme šli. Šli jsme do hospody, vybral jí Tomáš jelikož on je místní. A taky už jsme v ní jednou byli na minulým pardubickym srazu. Bohužel jsme si ale neobjednali stůl předem. Bylo nás 11. Naštěstí tam ale místo měli, jenom servírka byla ňáká naštvaná. Sedli jsme si ke dvoum stolům. Já seděla s Vojtou, Matyášem, Martinem, Matějem a Zbyňkem. Objednali jsme si pizzu a Matěj se Zbyňkěm řekli, že jsou součást skupiny a že si nic nedaj. Podle mě je to úplně vpořádku, ale servírku to očividně naštvalo. Matyáš za chvilku odjel a Zbyněk si sedl k vedlejšímu stolu. Matěj nám říkal věci o situaci, kdo jak gestikuluje a kdo si co myslí a tak. Mě to přišlo zábavný, dokonce mě bavilo i to jak sme byli hlasitý. Ale pak už to začlo bějt trochu zdlouhavý a ňák nás to vypsychlo, Venclík se naštval, nejspíš proto, že si chtěl povídat se mnou a Matěj začal pít svoje pití a svoje jídlo, to je i pro mě moc, možná chtěl provokovat, možná i chtěl, aby ho vyhodili, no každopáně to se nakonec stalo, tak jsme pak zaplatili a počkali na ostatní lidi venku. Pak jsem se šli projít, šli jsme na zámek (ne dovnitř, na dvůr). S Vojtou jsem si nakonec povídala dost. Nakonec jsme šli do nádražní hospody a rozjeli se domů.

Add a comment

Dne 20. 11. 2014 jsem jela s jedním kamarádem na vozíku Romanem, jeho bratrem Davidem a jejich mamkou na výlet do Brna. Jeli jsme vlakem z Ostravy. Do Brna jsme přijeli kolem deváté hodiny. Roman hraje bocciu - to je sport pro vozíčkáře, něco jako petang. Tak jsme jeli na Kociánku - centrum pro tělesně handicapovanou mládež - navštívit setkání s mistry v boccie. Jeden byl třicetiletý Angličan na vozíku, druhý byl boccista z Brna.

Add a comment