Své o tom vím i já, hlavně ze zkušenosti asi dva týdny staré. Zrovna jsme psali písemku z matematiky. O to ani tolik nešlo jakožto o náladu z dosti nepříjemného zážitku. Dostali jsme totiž špatné známky. A jeden spolužák byl z toho dosti naštván, jako i já. Ostatní byli v běžný náladě. Spolužačka se toho spolužáka na něco zeptala. Nebylo to otravný, ale oni se mezi sebou nemají rádi. Tak dámský spolek se jí zastal a začali kecat: "Ježíš, to je syčák!!!" A začalo dráždění. Tak jsem to tou náladou z písemky dodělal, že jsem se ho zastal. Následovalo to, že ta spolužačka chtěla zavřít okno, ale my jsme trvali na tom, že je ve třídě teplo, tak když to zavřela, tak jsme to hned otevřeli a potom to zase zavřela a tak to šlo i možná třikrát potom a opět jsem se zastal toho spolužáka. No to holky se už začali pouštět do mě, že se prý bojím toho spolužáka a tak podobně. Vlastně tím chtěli říci, že nemám vlastní úsudek a rozum. Což vůbec není pravda a tímto divným gestem mě opravdu slečinky zklamaly. I vy sami víte, že já mám vlastní rozum a úsudek. Horší je to, že od té doby má na mě jedna spolužačka kecy, když mám občas slabou chvilku. Vím, že nemusím vycházet s každým, ale tato gesta se mi zdají přehnaná a neadekvátní, zvláště proto, že jsem si sám stanovil na začátku prváku pro sebe menší pravidla důležité pro snesitelné bytí na škole. 

Tyto pravidla zní jasně:

 1. Chci být přijat do kolektivu, jako obyčejný chlapec, chcete-li nyní muž.

 2. Chci, aby jsem měl v kolektivu postavení takzvaně "S čistým štítem".

 3. Nepotřebuji vycházet se všemi, ale chci to, aby i ta strana, se kterou nevycházím chovala ke mě slušně.

 4. Nebudu na nikoho nepříjemný, ale když na mě někdo bude slovně nepříjemný, tak nezůstanu pasivní.

 5. Budu se snažit vycházet slušně se všemi. *3 Znamená, že si nemusíme úplně sednout, ale ne se k sobě chovat jako s prominutím "hovada".

 6. Když si usmyslím, že někdo má pravdu a nemusí sedět všem, tak je mi úplně jedno kdo to je, ale podle mě má pravdu a já na tom budu trvat. 

 7. Budu neutrální, ovšem jen když nenastane situace z předchozího bodu. 

 8. Budu se snažit tak, jak nejlépe dovedu dělat vše dobré pro kolektiv třídy.

 9. Budu se snažit bavit s lidmi ze třídy.

 10. Toto vše budu dělat, jen když budu mít na to podmínky a pokud mě někdo nezneužije k obrazu svému a nebude mě využívat.

Závěrem článku bych ještě rád doplnil, že jednou jsem řekl o již zmíněném, že měl pravdu a spolužačka: "No jo, on je neomylnej, on všechno ví!" A já na to: "To jsem nikdy neřekl!" A ona: "Ale řekl, teďs to řekl, že ****." Tak to jsem už nevydržel a rychle jsem začal říkat: "Já, když si myslím, že má ten kluk pravdu, tak to řeknu, ale když si myslím, že to je přehnaný, tak se taky ozvu!" A on na to: "Vždyť já nic neříkám." A já na to: Já vím, ale pro jistotu!" Ten spolužák je v pohodě, ale teď jak jsem byl v tý situaci, tak jsem byl málem v neklidu a proto jsem takhle začal spouštět.

A to je vše, děkuji za čtecí námahu.