Tož chci ti milý čtenáři vyprávět. O jedné mé příhodě. Která se mi stala v páté třídě, když mně přeřadili ze učiva základky, na praktickou, načež mne znovu přeřadili zpět. Ono totiž, celá patália začala když, tři měsíce jsem se vrátil do Hradce, z nuceného pobytu v Motole. Jelikož mi tam měnili léky, stejně rychla jako dámy mění třeba čípky, nebo spodky. Jsem se vrátil úplně psychicky vypatlanej. Cítil jsem se jakoby mi někdo vnikl do mé mentální svéry a vše mi tam vyjedl a nechal ta rýhy po zmrzlinářské lžíci. Na vše jsem kašlal a musel jsem si znovu vrátit svoji osobnost. Ano onu osobnost, která před světem se tváří mega cholerik, se stálostí nitroglycerinu a stejně jedovatej  jako botulotoxin. Ale uvnitř inteligentní a vypočítavý. Vše co jsem cítil byla prázdnota a smutek, nesmutek. A tehdy, když mně takto přesadili, jsem vyletěl, jelikož důvod, byl že, ona učitelka, byla blondýna na entou. Tak jsem vzteky, bez sebe začal ukazovat onu přetvářku, která vychází i z mé temné stránky. Jediný co jsem dělal ve třídě, bylo vyslovování dvou slov "Jak chcete." Byla to pro mně muka protože, onon učivo je velice primitivní a v mnoha ohledech i snadný. Já jsem v páté třídě, řešil dokonce úlohy deváťáka. Existovalo mnoho lidí co byli mouchami na skle životé mé osoby. Ale i komáři a hnidy, které se dostávali do součástek. Ty hnidy nakonec umřeli na moje pocity, o které se spálily. To jsem já muž dneška, který to to píše je už klidnější i přes ony dárky jež muka šaškáren zove se ho zatvrdili. Nyní říkám všem lidem co to čtou lidi jsou mrchy. My všichni jsem sic svatoušci, ale sami se měníme na zlo. Na zlo, které jsem tu popisoval. 

Ponauč se z toho čtenáři a napiš jak se ti to líbilo.

Tvůj Janovel