Zdravím,
Asi přemýšlíte nad tím, co konkrétně tímto nadpisem myslím. Bude to celkem složité vysvětlování a rovnou všem čtenářům říkám, že tento článek píši jen jako oddych ve svém volném čase. I přesto, že již začala škola a nebude trvat dlouho než mi přibude hromada povinností navíc jsem se rozhodl okořenit si odpoledne psaním podobných úvah (nebo zamyšlení, jelikož netuším zda tento článek splňuje definici úvahy). To je ale nyní vedlejší. Vrhněme se k samotné podstatě tohoto článku.
Indexem malého člověka je myšlena míra jeho skutečných schopností ve vztahu k míře schopností, o kterých si myslí že je má a jeho celkovému duševnímu stavu. Tím duševním stavem je myšleno zda a jak moc o sobě pochybuje, na co si věří, co mu přijde jednoduché či těžké atd. Čili v překladu sebevědomí. Tento index by byl vyšší čím větší by byl poměr skutečných schopností k sebevědomí a naopak nižší pokud by sebevědomí přesahovalo skutečné schopnosti. Teď je otázkou co je lepší? Mít nižší nebo vyšší Index malého člověka? Já osobně si myslím, že zlatá střední cesta by byla nejspíš nejlepší, ale nechám vás se nad touto otázkou vyřádit v komentářích.
Pokud by se tento Index skutečně dal měřit, drtivá většina lidí by určitě byla blízko jednomu či druhému konci. Mám za to, že s věkem a zkušenostmi by se tento index mohl blížit směrem ke středu, ale je mnoho lidí u kterých to tak není. Lidé nikdy nebudou dokonalí tvorové a najdou se mezi nimi tací, kteří i ve vysokém věku trpí nízkým nebo příliš přehnaným sebevědomím. Naproti tomu lidé, kteří dokáží svůj index korigovat ke zlaté střední cestě a pokud možno oba činitele mají na vysoké úrovni (schopnosti a sebevědomí) mohou (a také jsou) pro svět opravdovým přínosem a důležitými články v životní harmonii mnoha lidí. Mnohdy tito lidé bývají pro svou rodinu a přátele opravdovým požehnáním a těší se ve společnosti velké oblibě. Ta ovšem na ně může mít negativní vliv neboť činitel sebevědomí jim může vyletět raketově vzhůru a index se propadnout k nižšímu konci.
Zlatá střední cesta ale nemusí vždy znamenat, že je na tom daný člověk dobře. Znamená pouze to, že člověk realisticky odhaduje svoje schopnosti a pokud má oba činitele nízké určitě na tom dobře nebude . Zatím neznám nikoho kdo by měl zároveň nízké schopnosti a nízké sebevědomí, ale jsem přesvědčen že takový člověk existuje. V tomto případě lze udělat jen jediné-zvýšit nejdříve schopnosti a poté sebevědomí. Kdyby tomu bylo naopak z člověka by se stal namachrovaný frajírek a ten je opravdovým přínosem pro společnost málokdy. Jsou i případy kdy i člověk s menšími schopnostmi může být přínosem pro společnost ale pouze v určitých oblastech, které na míře schopností zas až tak nezávisejí. Po zvýšení činitele schopností je v tomto případě, ale také velké riziko index zůstane na vysoké úrovni, jelikož zvýšit sebevědomí je podstatně těžší.
Všeobecně lze říct, že dnes může být opravdovým přínosem pro společnost každý, ale málokdo si to uvědomuje. Je opravdu velmi málo lidí, kteří dokážou zhodnotit a zanalyzovat svoje schopnosti natolik dobře aby tomu odpovídalo jejich sebevědomí. Krom toho má na sebevědomí vliv řada dalších faktorů jako například stabilita rodiny, traumata z dětství, jestli člověka přijímá společnost a má opravdu dobrého kamaráda na kterého se může spolehnout atd.
Jakožto typický Asperger (Ale pozor! takto může uvažovat i člověk technického zaměření, který žádnou diagnózu nemá) jsem si momentálně dokonce začal místo dalších úvah vedoucích do hlubin tajemství člověka a společnosti celkově, sestavovat tabulku s číselnými hodnotami indexu, vymýšlet si jednotky sebevědomí, schopností a různých způsobů měření. Bohužel však je rovnou z několika důvodů tento index v podstatě neměřitelný. Oba jeho hlavní činitelé- sebevědomí i schopnosti se nedají nějak změřit. Člověk který dobře funguje v jednom oboru obvykle zaostává v jiném a celková míra jeho schopností by se posuzovala těžko- musel by se měřit každý obor zvlášť. No a neměřitelnost sebevědomí je neměřitelná z celkem jasného důvodu – nikomu do hlavy nevidíme a i nízké sebevědomí lze mnohdy velmi dobře zakrýt. Sice již v dnešní době existují přístroje na skenování mozku, ale i v tomto případě vstupuje do hry mnoho faktorů- ochota vědců objevit podle jaké aktivity poznáme sebevědomí, ochota průmyslových firem zapojit svoje přístroje atd. Nepovažuji to ani za škodu, jelikož i kdyby každý člověk svůj výsledek znal, měl by ho znát jenom on a nikdo jiný. Já si však i přesto nyní troufnu odhadnout jak na tom jsem já.
Činitel sebevědomí mám celkem nízký. Své schopnosti vzhledem k nízkému sebevědomí odhaduji na nízké, takže z toho logicky vyplývá, že kdyby se každý měřil sám skončil by někde blízko u zlatého středu. Je tu však možnost, že přes svoje nízké sebevědomí své schopnosti nevidím a tak je můj index poměrně vysoký. To bych však nechal na profesionálním měřiteli a jak jsem zmínil výše, index je neměřitelný, nebudu si s tím lámat hlavu. Mám před sebou spoustu důležitějších věcí a třeba se mi ten index v budoucnu změní sám a uvědomím si to až po změně. Koneckonců, kdo z vás se někdy díval na své dřívější já a kroutil hlavou nad tím jak si nevěřil a jak jsou věci strašně jednoduché? Nebo naopak se divil jak si mohl tak moc věřit a přitom tvrdě narazit?
Doufám, že se vám tento článek líbil.
Váš megagoblin
