Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 9. květen 2015

Vytvořeno: 9. květen 2015

Zobrazení: 1818

Vědomí
Podle mě má každej člověk vědomí a podvědomí. Normálně se učí a správně by to bylo tak, že pokud se něco naučí, příště už ví co má nebo nemá dělat, aniž by si to uvědomil. To proč to tak je, je v jeho podvědomí. Ale pokud budeme někoho učit co má a co nemá bejt, on si to pak musí pamatovat v přímim vědomí. Protože neví proč to tak je, protože to nezjistil sám a protože se (jako dítě) bojí, že dostane trest když něco udělá/neudělá blbě, a strach ho dá to přímýho vědomí. A právě tímhle učení, si člověk rozhází svoje vědomí a podvědomí. Co jak má dělat musí bejt v přímym vědomí a ve stresu, a tím to nefunguje tak jak má. Kdyby to měl v podvědomí,  všechno by dělal daleko líp sám od sebe.  Ale protože mozek nedokáže mít tolik myšlenek v přímym vědomí, pořád jsou ňáký myšlenky, který se dím pádem do přímýho vědomí nevejdou, a tak jsou v podvědomí. Právě ty, který by do přímýho vědomí podle mě jinak patřili spíš. Ale teď si je člověk tím pádem neuvědomí.

Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 4. květen 2015

Vytvořeno: 4. květen 2015

Zobrazení: 1561

 Dost často se mi stává, že když sem doma a chci udělat ňákou věc, najedou mě těch věcí napadne daleko víc. A hlavně mam pořád pocit, že nejdřív musím udělat tohle dřív, než začnu dělat to, co chci. Například když přídu domů ze školy a chci začít psát tenhle článek, tak mě najednou začnou bejt hrozně nepříjemný zpocený hadry ze školy co mam na sobě, ale normáleně by mě nepříjemný nebyli, ale jakmile mě napadne právě něco, co bych měla udělat, začnou mě bejt hrozně nepříjemný, že se musim nejdřív převlíknout. Nebo ještě hůř, mam pocit že si ty hadry musim uklidit a nevydržim pocit, že sou někde pohozený, než začnu psát tak si je musim někde pověsit. A přitim normálně takovej úklidovej maniak nejsem, dost často je pohozený někde mam. Ale jenom v tuhle chvíli…
A stejně tak krom toho, že mě najednou napadne 10 věcí co mam udělat a nevim kterou dřív, když začnu první, zapomenu ty poslední a nejlíp jako první začnu tu nejzbytečnější, tak mam potom náladu, že se hrozně nudim a nevim co mam dělat. Nanapadá mě nic, co bych měla udělat. A pokud napadne, nebo si ji přečtu z napsanýho lístku, vůbec se mě do ničeho nechce. A navíc, když chci napsat básničku, na to je opravdu potřeba nálada a „chytnutí“ myšlenek.
No a stěma myšlenkama je to podobně, když o něčem přemýšlím někdy se mi stane, že mě napadou 3 myšlenky naráz a najednou na co mam myslet nejdřív. Někdy mam pocit, že když spim nebo usínám, tak se schopná přemýšlet podvědomě o hafo věcech naráz. No ale nevim, jestli to je, nebo není jenom pocit, a teď k tématu. Když me jich napdne tolik, většinou všechny domyslim a není k tomu si najednou myslet co víc. No nevim, jestli je zas naopak možný nepřemejšlet o ničem, to možná ani nejde. Ale s myšlenakma je to podobně, jako se skutkama. Ted mě napadá, jestli někteří lidi nedělají to, že když přídou z práce, tak první věc kterou udělají je ta, že zapnou TV. A čuměj na bednu. Možná jestli to není právě kuli tomu pocitu. Že je pak napadne hafo věcí naráz, a aby se necstli v tom zmatku co maj dělat, zapnou bednu a upoutaj svou pozornost na ní, a nemusejí pak na to myslet a zabývat se tim.

A stejně tak mě napadá, jestli právě tohle nesouvisí trošku s poruchou OCD. Netrpim s ní a nejsem žádnej psycholog, tak tu teď doufám nebudu psát kraviny. Ale prostě typicky, než pudu ven, najednou mě napdane ta myšlenka na věc kterou musim udělat předtím, a to je zkontrolovat  ty zamčený dvěře.

No a už v dětství znáte to, nejdřív povinnost, a pak zábava. Nejdřív udělej tohle a pak tohle. Teď nemysli na tohle a dělej tohle.Tohle nedělej niky. Pořád musíte myslet na to, co nesmíte, protože jakmile to zapomenmete a uděláte to, hned příde trest. A jelikož nevíte důvod proč, musíte si to pamatovat nuceně. Možná že to tak s téma myšlenkama má většina lidí týhle populace. A ten kdo je na to trochu citlivější, má ocd, nebo jinou poruchu.

Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 6. květen 2015

Vytvořeno: 6. květen 2015

Zobrazení: 1629

 Už ve škole nám cpali věci typu „co nechceš sám, nedělej druhým“. Nebo i v literatuře spoustu věcí o přemýšlení. Někdy. Ale myslim že to byli zjednodušený sračky. Jde o to, že to co už jednou člověk slyšel, tak to podruhý tolik neřeší. Jak se říká, opakovanej vtip není vtipem, stejně tak opakovanej fakt, no faktem zůstává pořád, ale člověka to nezaskočí, nezasáhne, bere to jako samozřejmost. Spousta lidí uvažuje, jakoby opakovanej fakt nebyl faktem. Možná proto je v tomhle státě všechno „dovolený“. Co zakážete, na to upozorníte. Co nezakážete, na to se buď zapomene, nebo to lidi budou brát jako samozřejmost, něco co nechápou, ale už to nebudou řešit. Dokonce se v poslední době rozneslo video na youtube, jmenuje se Lež, ve které žijeme. Na úvodní stránce youtube vám vyjede i mezi nabízenými videi. I učitel ve škole nám ho pouštěl. No co, řeknete si „to je hustý“ a jedem dál. Pokud by se všichni báli říct svoje názory jenom proto, co na to řeknou ostatní nebo se báli dělat něco, co na to řeknou ostatní, dávno by se to strhlo. Pořád je tu někdo, komu to jasný není, kdo někoho prudí, někomu se směje a něco zakazuje. Honí si tim svoje ego. Když nesmim já, nesmí nikdo. Nebo dělají prostě to, co dělaj ostatní.
Ale i tak některým lidem něco řekneš a oni na to, no to je přece jasný. To není žádná novinka. Takle to prostě chodí. No jasný to možná je, ale mě příde jakoby to spoustu lidem jasný nebylo. Ani těm co tvrdí, že to jasný je. No možná to vědí, ale totálně to nechápou. Chovají se i uvažují tak, že jim to teda fakt jasný není. A dál si jedou to svoje. Takle to chodí. A proto to tak bude chodit dál.
A ještě, pokud i ve škole (v tý literatuře) nám cpali věci, o kterých se musí přemejšlet, ve škole nikdo z dětí přece bejt nechce. A tato věc se tím pádem stává součástí toho, co nás nezajímá. Nezajímá nás už ani to, že tu vlastně bejt nechceme. A navíc, ten, kdo je proti tomu trošku odolnějsí a je schopnej ve škole vstřebat těch sraček víc, jde na gympl, aby totálně zblbnul. Na úroveň těch, kdo už zblblí jsou a víc straček už nevstrěbaj, a jsou na střední nebo učňáku.

Podrobnosti

Napsal Depresorka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 29. duben 2015

Vytvořeno: 29. duben 2015

Zobrazení: 1817

Všichni lidi jsou tolik schizoidní a bez emocí že jim nestačí chtít vztah s někdym jinym. Aby svoje emoce zvětšili- tedy vůbec pocítili že něco chtějí, ten druhej musí předsírat že toho druhýho nechce. Když něco nemáte-chcete to víc. 

Možná jde i o to, že pokud se nikdy nesmíte vztekat a vyžaduje se po vás aby ste bylo v klidu, úpln vychladnete. A i přesto se spoustu lidí vzteká nebo spíš zlobí. Třeba mě příde, že v dětský společnosti už to vůbec není tak, že šprt nebo vzorňáček by byl špatnej. Předně nakopak, i děti ma,jí za špatnýho toho, kdo neposlouchá dospělí. Protože když se smíříte s něčim špatnym že to tak je a najednou uvidíte u někoho že je to jinak, rozruší vás to, chcete to taky. Proto, když nemůžu já, nemůže nikdo. A takovymhle stylem se to drží, kdo vyční z davu, ostatní ho okamžitě „sežerou“. 
Spoustu lidí ví, že pokud chtějí zapadnou tak se musí hezky oblíkat, hezky pózovat a tak. Napůl to chápou. Ale přesto si říkají trapný vtipy kterejm se uměle smějou. Možná proto ten, kdo vtip nepochopil, pochopil správně. Není to vtip. Ale ještě líp pochopil ten, kdo ví že to lidi říkají proto, že se snaží být vpohodě i když vpohodě nejsou. Ale oni sami lidi, kteří se tomu vtipu smějou nebo ho řekli tuhletu věc podvědomě chápou. Proto jim to v jiný situaci už nepříde vtipný. Vtip je stav mozku, kterýmu ten mozek nerozumí, a smíchem se buď dostane ze stavu, kterýmu rozuměl do stavu kterýmu nezorumí, nebo ze stavu kterýmu nerozuměl do stavu ketrýmu rozumí, a pak zase do stavu, kterýmu nerozuměl.
Spoustu lidí řeší, kdo má koho rád, kdo druhýho balí, kdo po kom co chce a tak. Ale už neřeší, co po kom chce a co proč dělá právě teď. Dlouhodobější věci každej musí hned vědět ale věci v tuhle chvíli teď hned ne. Jak je to možný? Věci co je teď hned nikdo neřeší, možná proto to těma dlouhodobějšíma si snažej lidi nahradit.

Číst dál: Soplečnost (ze soplů)