Pokaždý když ve škole na začátku hodiny si stoupáme z lavic, vždycky mam takovej ten blbej pocit, jelikož sedim v první lavici, a třída si stoupá tak, že vstane jeden a za nim pak ti ostatní. Ale já nevidim za sebe. No, je pravda, že by měl mít člověk svůj pohled a dělat to co chce a nenechat se oivlivňovat ostatními. Tudíž bych já si měla vstávat, kdy chci, a nenechat se ovlivňovat ostatními. Jenomže pokud vim že mi je to blbý vstávat nezáviste na ostatních, a budu se přemáhat a just vstávat jindy, zase dělám něco jinýho, než co chci. Pokáždý záleží jen na tom, co je mi příjemný a co chci získat, a co mi za co stojí. Jenomže ve škole děti přece být nechtěj.

Nutí mě do ní rodiče a taky systém. Pokud bych dělala to, co právě chci, sbalila bych se a šla domů.
A I kdybychom to brali tak, že vim, že musim mít maturitu a musim mít ňáký znalosti, právě teď, ve chvíli začátku hodiny, jde přece o to, aby nás něco učitel naučil a něco vysvětlil, abych měla znalosti k práci a o žádný blbý vstávámí by nešlo, tím že na začátku hodiny vstáváme ze židle se přece nic nenaučíme. V tom případě bych měla na začátku každý hodiny sedět. A co když si chci protáhnout záda? V tom případě stát nebo i sedět kdy se mi zachce, nezáviste na tom jestli je začátek hodiny nebo konec nebo prostředek hodiny, nebo ne. Jenže ani jedno se nesmí. Pokud na začátku hodiny z lavice nevstanu, ostatní vyhodnotěj, že sem zaspala a budou se mi smát, pokud bych uprostřed hodiny vstala, nejspíš by se mě zeptali, kam jdu. Nebo by se ostatní minimálně blbě otáčeli. Nebo možná, kdybych se učitele zeptala a řekla mu, že mě bolej záda, dovolil by mě stát. Ale pořád se ho musim ptát. Úplně zbytečně, on je tu od toho, aby nás něco naučil a ne od toho, aby se o nás staral, pokud to teda není jeho osobnost a jeho zájem to vědět, z ňákýho důvodu. Ale v tom případě by se mě zeptal proč stojim, já bych řekla že mě bolej záda, a on by řek tak to jo. A viděli ste na podobnym principu v takovýhle situaci takovýhle vpohodě jednání? Já ne. Pokud jo, tak opravdu hodně málo. A proč? Vychází to z toho, co už jsem tu psala předtím, děti ve škole bejt nechtějí. A proto se jako malí učej, že nesmí nic. A vytvářejí se rituály, před každou hodinou stání, zdravení, přesnej režim, hodiny, přestávky, líp takovejhle režim totiž udržuje dělat lidi to, co nechtějí. Žádný- když si něco myslíš, řekni to, žádný- když chceš jít na wecko, běž, žádný-teď si myslíš tohle a teď chceš dělat tohle. Z toho vyplívá, že když si někteří autisti vytváří rituály každý den, po celý život, mohlo by to znamenat, že nechtějí žít. Nechtějí nic, nevědí, co chtějí, stejně jako i většina NŤáků. Jenom se to u každýho jinak projevuje.

 

 

Add a comment

Na facebooku som sľúbil, že napíšem článok o tom, ako som sa naučil skrotiť svoje depresie. Nejdem rozpisovať odkedy ich mám, ako prebiehajú a podobné bláboly, urobíme to ako vravia v Amerike, let's cut through the crap, čiže vykašlime sa na písanie zbytočností, poďme rovno k jadru veci.

Add a comment

V boha nevěřím protože:

Nejsou tu žádný fakta o tom že by tu byl bůh kterej je všemohoucí a všechny miluje. Křesťanská teorie totiž říká, že nás bůh stvořil a nechal nám svobodný rozhodnutí, ale lidi nemají rozhodnutí svobodný, okolí nás vždycky nutí dělat ňáký věci který nechceme - chodit do školy a tak, vydělávat peníze, chovat se tak, abychom zapadli a i to že kupujem jídlo a oblečení vyvezená kdoví odkať

Add a comment

Díky FB diskuzi jsem se rozhodl zkusit sepsat můj pohled na ostatní autisty. 

Když jsem ve společnosti, kde jsou samí autisti, místo toho, abych se choval tak, jak NT čekají se chovám podle mé přirozenosti. Příklad (sice nepravdivý, ale užitečný): "Pro NT je přirozené přechod pro chodce přejít, pro mě ho může být přirozené přetančit.". Mám pocit (a myslím si, že ostatní také), že jsme "mezi svýma", že jsme tam, kde nás chápou. Myslím si, že bych neměl problém přijmout člověka, který myslí jinak, než většinová společnost a jinak než já. Protože vím, jaké to je, když vaše názory někdo nerespektuje a často si je nenechá ani vysvětlit. 

Add a comment

Možná jste si všimli, že zbožňuji film Ledové království, což je u kluka trochu divné, přeci jen je to dost holčičí film, ale já v něm vidím něco hlubšího. Chtěl jsem to popsat vlastními slovy, ale nevěděl jsem jak. Nedávno jsem natrefil na jeden článek, který můj postoj docela vystihuje, tak jsem ho přeložil. A i když mi ten překlad zabral šest a půl hodiny, stálo mi to za to.

Add a comment