Podrobnosti
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 2528

Docela často přemýšlím nad touto otázkou. Jednou je můj výsledek to, že mám snad nejtěžší formu, jindy že jsem nejspíše NT. Zamyslet se na tím a pokud možno vyvodit závěr se pokusím v tomto článku.

Jako první začnu netradičně tou druhou myšlenkou, tedy tím, jestli náhodou nejsem NT. Pro toto je sice málo výsledků, ale přesto mají nějakou váhu. Jedním z nich je to, že jsem žil více než 16 let bez diagnózy, sice jsem si jej diagnostikoval i sám někdy v 14, ale oficiální přišla až pak. Tento fakt však moc neznamená, protože hodně Aspergerů bylo diagnostikováno až v dospělosti. To, že mně ho diagnostikovali relativně pozdě, ukazuje že jej možná nemám až tak těžký, ale to si nemyslím, že by byla pravda. Na další proti si nevzpomínám.

A proč si někdy myslívám, že ho mám těžký? Třeba proto, že se moc nevyznám ve věcech, které jsou pro některé lidi zřejmé a často je považuji za zbytečnosti. Třeba jsem si kdysi v restauraci otevřel nějaký makový závin a bez problémů jsem hodoval až do té doby, než mě na to upozornil kamarád, který tam byl. Mnohem smutnější byl důsledek takových nerozumění ve škole. Nevěděl jsem, proč se některé věci nesmí a jiné musí. Nevěděl jsem, jak se domoci svých práv. Děti nenapadlo nic jiného, než začít toho zneužívat. To se se mnou táhlo celou základní školu a taky část střední školy. Snad už se to nikdy nestane, ale nikdy se nemá říkat nikdy. Protože jsem zaostával v slovně obranných schopnostech i fyzicky obranných, byl jsem snadný protivník. V pozdějším věku jsem se trochu polepšil ve fyzické stránce a řešil jsem problémy fyzicky. Pak ale učitelé to považovali za nepřiměřenou reakci, což jsem si já v žádném případě nemyslel, protože když už někdo provokuje, musí počítat s ekvivalentní reakcí.

Dále si myslím, že moc neumím odhadnout, kdy na mě v konverzaci přijde řada. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale taky je to možná pravda

Takovou mou zvláštností, dokonce i oproti jiným Aspergerům, je hudba, kterou poslouchám. Zatím u všech Aspergerů, které jsem poznal, byla jejich oblíbená hudba poměrně známá. Třeba to byly ne moc známé písničky, ovšem od známých kapel, které byly obvykle v angličtině nebo češtině. Já poslouchám dost podivné písničky, alespoň mně to tak přijde, poslouchá snad většinová společnost písničky ze Severní Koreje?

Samostatnou kapitolou jsou mé zájmy. Myslím si, že některé jsou ještě divnější než má oblíbená hudba. Schválně, kolik znáte lidí, které zajímají jaderné bomby? Já osobně nikoho, byť o nějakých vím, ale hlavně ze zahraničí.

Já mám tendenci propadat úzkostem, i když nevím, jak moc to souvisí s AS. Ale někdy se uzavírám tak do sebe, že si připadám, jak kdybych měl nějakou jinou formu autismu, což si ale nemyslím, i když se mi to občas tak zdá.

 

Určitě jsem na fůru věcí zapomněl, asi i důležitých, ale myslím si, že nemám asi nějak výrazně těžkou nebo lehkou formu Aspergerova syndromu.   

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1801

Představte si, když by vám někdo před narozením  dal nabídku. "Chtěl bys mít Aspergerův syndrom nebo být neurotypický?" Tak tuto otázku si převedu na můj případ a pokusím se vám dát na ni odpověď. Mnoho Aspergerů by nechtělo mít AS, ale jsou i tací, kteří jsou rádi, že ho mají, jiným je to jedno. A já? 

Dříve jsem vůbec nevěděl, že nějaký AS existuje a už vůbec, že ho mám já. V mých mladých letech jsem byl šťastný, ale záhy, když jsem se dostal do kolektivu dětí, začaly mě šikanovat. V dětství je šikana spíše fyzická, později se přidala psychická. Já vzhledem k tomu, že mám AS, se nedokážu bránit, teda hlavně před psychickou, navíc jsem nejmladší, takže v době mého šikanování jsem na tom se sílou nebyl moc dobře. Dětí umí být hrozné "bestie", ale (možná) výhodou je to, že se (myslím si to) nepřetvařují.

Samozřejmě, že když bych byl NT, tak bych také možná byl šikanovaný, zvláště s mojí povahou, ale tak je to horší. Být AS znamená skoro jistě mít speciální zájmy a myslím si, že u mě jsou hodně intenzivní. To si myslím že je velké plus, třeba by mně to pomohlo v práci. Když jsem u té práce - jsem slyšel, že hodně lidí s AS má problémy v práci způsobené hlavně svou detailností a asi taky v nemalé míře i upřímností. Ale četl jsem jeden článek, kde kluk s As si našel práci - brigádu. Taky mám už částečně domluvenou brigádu na léto, ale strašně se jí bojím, tak jako mnoha jiných věcí.

Myslím si však, že jako člověk s AS mám šanci prožít si zajímavější a pro lidi užitečnější život než když bych byl NT, cenou za to je však šikana a nepochopení. Takže, když uvážím všechny aspekty, jsem celkem rád za to, že mám AS.

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1252

Proč vlastně potřebuji (nebo chci?) jezdit na Aspie srazy? Dá se říci, že pobyt mezi NT mi ubírá energii. Musím se soustředit, abych to dokázal správně a i přes to se mi to někdy nepovede. Tohle na Aspie srazech dělat nemusím, proč? Mám pocit, že se tam navzájem všichni snažíme pochopit, možná pro to máme i nějaké zvláštní nadání nebo co. Proč nadání? Jednoduše protože všichni (nedovedu si představit výjimku, která by ovšem potvrzovala pravidlo) jsme se dříve setkali nebo pořád ještě setkáváme s nepochopením ze strany většinové společnosti. 

Možná, že každý, kdo je, ať už vizuálně (vozíčkáři, slepí, ...) nebo psychicky (například Aspergerův syndrom) jiný než ostatní má schopnost se více snažit pochopit ostatní jiní. Vždycky mě tak trochu naštve, když se AS označuje jako "postižení". Není to postižení, je to jen druh odlišnosti. Popravdě řečeno nelíbí se mi, any když se tak označují i jiné odlišnosti. Protože vše, co se slovníkem běžných lidí označuje jako "postižení", je svým způsobem odlišnost. Nebo ne? 

Abych odpověděl na otázku v nadpisu článku, cítím se tam skvěle. Cítím se, jako že se mohu konečně nesoustředit na to, abych to udělal "správně" podle slovníku NT, ale abych to udělal tak, jak chci. Mám pocit, že ostatní dokáží pochopit i to, když převrátím něco, co řekl někdo jiný a zasmát se tomu. A celkově mi takové setkání dodá energii a uklidní mě. 

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1849

Slyšel jsem, nevím však kde, že každý člověk je zajímavý. To je samozřejmě pravda, teď napíšu v čem já jsem divný, nebo s trochou optimismu zajímavý. Zajímavý jsem už jen tím, že mám Aspergerův syndrom. Myslím si však, že se od hodně lidí s Aspergerovým syndromem dost liším. Třeba zájmy - a z nich ty největší - jaderné bomby. Neznám nikoho s AS, který by se, stejně jako já, o ně zajímal. Ale nechci aby se tento článek zvrhl do mého "zaujetého" nebo spíše jen ujetého vyprávění o jaderných bombách. Ale jiné zájmy, třeba letadla, zajímají hodně  lidí s AS, ostatně jsem kdesi četl, že je to nejfrekventovanější zájem u lidí s AS a taky vím o některých aspergerech, které fascinují právě letadla. 

Ale to tu už rozebírám moc mé zájmy, to nechci. Mě třeba fascinuje procházení se v noci. Mám možná asi sociální fóbii, nebo nevím co, ale bojím se lidí, v noci však většinou žádné lidi nepotkám. A když už jsem u těch lidí, mám vypracovány strategie, jak se vyhnout činnosti mnou velmi neoblíbené - zdravení. Kamarády pozdravím, ale zdravení některých lidí je mně velmi odporné, jedná se hlavně o lidi, kteří mi na to, že nepozdravím, odpoví "Ty neumíš zdravit", anebo mi rovnou vynadají. Proto rád chodím v noci, alespoň lidé neuvidí můj obličej...

Add a comment

Podrobnosti
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1261

Lidi bavěj se mezi sebou a ty mezi nima seš ale když něco řekneš, oni bavěj se dál a ani si tě nevšimnou, jedině tak někdo zopakuje po tobě to cosi řekl hlasitějc a si všímaj jeho a ne tebe on má pozornost a ty seš nic, můžeš se vztekat hovno platný…

A pokud chceš aby si tě lidi všímali tak můžeš mluvit výraznějc, můžeš věci přibarvovat, předstírat emoce, egoistická póza zvýšenej hlas, lidi si tě najednou všímaj ale zas, jakmile je chvilku pomlka každej se dere ke slovu a není čas si věci promyslet, a tak mlít sračky a bejt rád že můžeš mluvit…

Nebo další možnost když tě lidi neposlouchaj můžeš zůstat v klidu ale využít toho když po tobě někdo zopakuje ňákou věc, nevztekat se že má pozornost on a našeptávat lidem co maj říkat, možná si ani neuvědomujou že po tobě opakujou a pokud jo tak to hned zamomenou, nemaj čas na tohle myslet jak už jsem psala, čím víc lidi předsíraj a čím víc se bavěj o sračkách tím víc se líp našeptává…
totiž taky pocit že něco říká víc lidí najednou, když říkáš to co ostatní lidi tě budou taky víc poslouchat hlavně když si ty ten z lidí kdo to říká nejvýraznějc ale bacha na trapasy, ta věc co opakuješ nikdy nebude z tvýho pohledu tak ať to není nápadný, hlavně že máš pozornost…

Ale proč vůbec lidi nejdřív někoho nepustěj ke slovu- maj mindrák z toho že je nikdo neposlouchá, že nemůžou říkat svoje názory a že nikoho nezajímaj, a tak si honěj ego že se derou ke slovu ale dokaď budou slova prázdný…

V dětství musíš poslouchat sračky a nesmíš mluvit
proto v dospělosti mluvíš sračky ale neposloucháš nikoho kdo říká něco normálního

Lidi říkaj jen to co se hodí a co chce většina lidí slyšet bejvají to pořád ty samý kecy, proto v situaci je ta vhodná věc ta která napadne všechny lidi naráz a tak mluví ten kdo je nejrychlejší a nejráznější pokud řekne něco trochu nesrozumitelně ostatní mu rozumí, protože už vědí co bude říkat, pokud nejsi v obraze a naivně čekáš že řekne věc ze svýho pohledu, nemušíš mu potom vůbec rozumět.

Támhle tohle támhle nesmíš teď, jenom seď a poslocuchej, nic nedělej nic tě nesmí zaujmout ani napadnout, proto někdy když doma sedim u stolu s jídlem na talíři sem líná vstát a dojít k šuflíku pro vidličku, nechce se mi vstávat nechce se mi nic dělat mozek už si holt zvykl, věnuj se jídlu nikam nesmíš, ale jíst rukama taky nesmíš to se nehodí to bys byl debil a nikdo by tě pak neměl rád, tak tu seď nad jídlem a čum do talíře a nic nedělej…

Co si on myslí co by si on mohl myslet, co on chce abych si myslel, co on chce aby si ten druhej myslel a pak ani už ani nevíš to co si myslíš Ty…

Add a comment
  1. Vstávání z lavic
  2. Ako som sa naučil zvládať depresie
  3. Můj pohled na autisty
  4. Bůh je mrtvej