Podrobnosti

Napsal Jirka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 27. duben 2015

Vytvořeno: 27. duben 2015

Zobrazení: 1269

No tak jo. Tady to je, ten předek toho zadku, co sem psal :-), Přiznávám:-) :

|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||

Jestli sem ještě na planetě?, ptáš se, no to nevim, možná se mi to zdá :-) , zdá se, že sem.
Každopádně proč zrovna teď někam neodletět, třeba jenom kousek:

Stanice SW (spontální vlny) Vám nyní nabízí k nahlédnutí dílo litery:

 "Situace je jasná" :

Když ti ulítne včela, je to jako když přiletí motýl (čínské přísloví)...
Kažopádně vzato, situace stojí taková, kam až de dojít. Vo tom žádná Karle, to jako bez debat. Div s podivem je , že se to všecko ještě nesesunulo, jako ten svah nacucanej... Pravil náčelník chcíplej pes a na několik dalších let se zamyslel... Tady je ticho a kdy příde pohoda? Prej s někde zdržel, asi má dneska něco jinak. Takovej případ se občas stane a když situace nastane, kdekdo se podiví. Je to jako právě otevřená lahev od okurek, bez špuntu od vína...
Takovej člověk jinej se čas od času vyskytne na zemi i na planetě, a pak se teda dějou věci. Někdo je jinej a něco je nějak jinak, než na trase porucha. Pořád nemůžu přijít na to jak se ten špunt od vína dostal do lahve od okurek, to musel bejt zas mejdan. Někdo prý řekl, že někdo řekl o někom co řel někomu, situace je to naprosto jasná, neni kam se schovat. Nejdřív musim koupit barvu, pak jí vylejt na beton, otevřu toulen a pak si dam pivo a musí to bejt přesně v tomhle pořadí, jinak se proroctví nenaplní... Defakto, když teď zabočíš doleva, tak to nemůžeš minout. Tady je to, stuj!, vystupujem. Tak tady sme správně Karle a jak je vidět, zrovna taky včas. Myslíš, že nás ještě někdy pustí na vycházku, když sme si pučili to kotelníkovo auto? No jasně že jo, vždyť sme si ho vzali zrovna když bylo bezvětří. (U auta už stojí dva zřízenci místního ústavu). Tak poďte pánové, už ste se projeli dost. Aá á bude inspekce Karle. Možná si nemusel projet přes ten rybník. Ty toho naděláš, dvě žáby a jedna rybba, copak to dneska je... Ka Karle he he heleď tady na cestě leží mo mobil. Odkdy kotáš? Ta projížďka ve mě vyvolala tak zvláštní u událost. To přejde... Telefon nech bejt, ten sem stejně dal starej Bláha a počítam, že bude pevně zabetonovanej, jak ho znam... Ach ta úvaha a vratadveří ústavu sou tu. Naštěstí už bu bu bu de večeře. Máš pravdu aspoň že to dopadlo takhle. Nevíš kolik máme dneska zobáního? Asi 15 žutejch, 10 oranžovejch a jeden modrej, ty už nekoktáš? N Ne. Á už je to na talíři, vypadá to na blboňský ležaně. Znal sem jednu, ta měla pěkný ležaně. A odkud byla? Vod pangejtu. Ee ééé...? No vod pangejtu, to je takovej, ale to bys až moc pochopil... Hele de inspektor. Nojo Váslav, zvaný to těvojta. Tak pánové už zase? No jo, taková je filosofie. Víš co si vlastně udělal ty Vojto? Jo vim. Tak to je v pořádku. A ty Vojto, víš co si proved? J Jo. Vpořádku, sepíšu o tom protokol. Karle jak douho už je tu vlastně inspekor? Dlouho... Dlouho let? Dlouho, dokonce prej dostává i fialovou a někdy i dvakrát. Holt luxus...
Večeře dobrá, dejme tomu a co teď s načatou konzervou večera... (zamyslel se Karel) Karel byl totiž fylosof na odchodu. A jak on sám často říkal "Na odchdu do svého bezvědomí" Karle? Ž žiješ ještě? Zdá se že ano, pokud se mohu takto posuzovat. Je už pozdě, já vim, ale do snídaně to neudržim. Ty seš prostatik? Ne statiku sem nestudoval, chci se tě zeptat na něco jinak. Všechno je vždycky jinak, ptej se. Poznal si ženu? Ano. A poznal si jí blíž? Skoro, ne vlastně k tomu tak nebylo. Bylo to jako čaj v étheru s kapkou citronu. Takže docela maglajz co? Jen naprosto neuchopitelná esence... /střih/(u snídaně): Karle, co vlastně dělá vajíčko na pánvi? Peče se. Ach t taák... /střih/(na vycházce):Hele kotelník. Ach ano kotlovník uhelný, ožehavý řemesla to tvor. Vypadá to, ž že si nechal opravit auto. Už tomu tak bude, dle situace... Po opravě je potřeba vyzkoušet všechny jízdní i nejízdní vlastnosti automobilu, jedem? J Jo...

 

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Brankoslav

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 22. duben 2015

Vytvořeno: 21. duben 2015

Zobrazení: 1540

Ľudia majú tendenciu hľadať lásku, dúfať v lásku a čakať na lásku. Lenže ak ju budeme hľadať u iných, budeme sa cítiť stále prázdni a nenaplnení.

A o tom to je, aby nás mali ostatní radi tak ako sa patrí, musíme zmeniť samých seba, aby sme sa mali radi a vedeli oceniť, čím naozaj sme. Dole uvedené kroky vám pomôžu to dosiahnuť.

 

1. Správajte sa k ostatným s láskou a rešpektom: Keď sa budete snažiť dostať radosť do života druhých, vrátia vám to formou láskavosti a lásky.

 

2. Robte náhodne akty láskavosti: Vďaka tomu sa stanete niekým, koho budete sami rešpektovať – a zistíte, že aj ostatní sa k vám budú správať krajšie.

 

3. Nechajte minulosť za sebou: Čo sa stalo v minulosti je už len históriou. Dnes je nový deň, a začínate novú stránku knihy života. Hoďte za hlavu minulé sklamania, bolesti a iné veci, kvôli ktorým nie ste spokojní so sebou, inými ľuďmi, či so svetom.

 

4. Odpustite si: Všetci robíme chyby, všetci ľutujeme nejaké zlé rozhodnutia. Nezatracujte sa, nenadávajte si, nekritizujte sa za ne. Namiesto toho si odpustite čokoľvek už sa stalo, dajte si pohov. Ste proste ľudia – nie ste dokonalí.

 

5. Praktikujte pozitívne hovorenie sami na seba: Napíšte si a opakujte pozdvihujúce prehlásenia a pravdy ... ako „Som nadaný“ ... alebo „Som skutočný a verný priateľ“. Nalepte si tieto prehlásenia na zrkadlo a opakujte si ich.

 

6. Pouvažujte nad tým, čo v živote naozaj chcete: Môžete si vytvoriť vlastnú cestu, vybrať si vlastný osud. Váš život je dar a môžete si vybrať, čo s ním urobíte.

 

7. Buďte vytrvalí: Pracujte celým srdcom na tom, aby ste sa mali radi. Ak ste v minulosti trpeli, majte k sebe súcit. Buďte pripravení prijať a zdolať svoju bolesť. Zaslúžite si ten rešpekt – a pomôže vám oslobodiť sa.

 

8. Oslavujte svoje úspechy: Je jednoduché ignorovať alebo byť skromní ohľadne toho, čo ste dosiahli – ale nebuďte k svojim úspechom slepí. Zaslúžia si uznanie, pretože sú súčasťou toho, čím ste.

 

9. Myslite na niekoho, kto je vaším vzorom a správajte sa ako on: Tým dosiahnete v živote kvality, ktoré oceňujete – takže bude ľahšie začať sa mať rád a prijať sa takí, akí ste.

 

10. Buďte sami sebou a verte si: Buďte k sebe úprimní – a nerobte si starosti, čo si o vás myslia druhí. Naučte sa veriť svojim inštinktom a nasledovať svoje srdce. Naučte sa, že je v poriadku povedať „Nie“ a robiť to, čo sami chcete .. A nemusíte sa cítiť vinní, nie je vašou povinnosťou každému vo všetkom vyhovieť.

 

11. Neporovnávajte sa s ostatnými: Každý človek na planéte je iný a unikátny. Každý máme iné talenty a inú minulosť. Zistite kto ste VY a investujte do toho, aby ste boli sami sebou!

 

12. Pracujte na prijímaní lásky: Ak vám niekto podá kompliment alebo sa vám pokúša vyjadriť lásku, neodmietajte to – skúste to prijať ako dar. On to totiž je dar, ktorý ukazuje, že máte hodnotu a ste milovaní a milovateľní.

 

Zdroj: http://onlinecounsellingcollege.tumblr.com/post/83192217090/learning-to-love-yourself

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Jirka

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 27. duben 2015

Vytvořeno: 26. duben 2015

Zobrazení: 1359

Možná , že chci umřít, možná život prožít a to bez zábran, ne nejde to, sem v kleci...

Víš, je to vězení, ani už si nepamatuju, kdy naposled sem to zažil, tu volnost, svobodu a bylo toc hezký, moc fajn, takový uklidňující, když zrovna nebyl doma, třeba na čtrnáct dnů někam odletěl na dovolenou a já sem měl prostor... Prostor abych se sám v sobě urovnal a taky věci kolem sebe začal sem dávat do pořádku, jenže 14 dnů je moc málo abych stihnul napravit všechno co sem v sobě dusil. Sotva sem dostal pár dobrejch nápadů, jak uklidit dům a měl sem do toho i to správný nadšení, tak zrovna přijel, kolabs, hotovo, nálada na bodu odkud nejde nic dělat, a to vůbec nic. Je to jako když ti na dveře zaklepe skepse a aniž bys to chtěl, otevře dveře a vejde dál. Ten pocit bezmoci nenahradí nic, to prostě nejde... On tomu nerozumí, Doktor, jako že Chirurg, takovej ten asi uznávanej, jenže bejt jeho synem to nikomu bych zrovna nepřál. Je to sebestřednej člověk a nechápe, že někdo může myslet jinak než má zajetý zrovna On. A pak Off, definice, definitivně vypnuto. Tak by mě nejrači viděl, kdybych se neprojevoval a měl stejně bezvýnamný řeči jako sám má... Ne, omlouvám se, nechci nikoho zatahovat do týdle smutný kaše, jenže někdy to jinak nejde a z toho je smutno. Sem založenim veselej kluk ikdyž se to třeba hned nezdá, podle toho co píšu a snad právě proto, co sem prožil a tady nenapsal, je toho hodně a možná se k tomu ještě dostanu, sem zrovna takovej, že mi moc lidí nerozumí, protože... Protože vlastně žijou ve strachu, většina těch lidí a to kolikrát celej život, což je takový jako že: "Pane doktore a je mi něco?" A pak se bojej, jestli náhodou todleto a támdleto, je z toho smutno...

To co se děje doma, ten nátlak, to teď necham stranou... úplně někde stranou...

Všecko de řešit a většinu těch běžnejch nemocí de vyléčit, řeknu vam jak:

Každej to umí, nejedná se o návod ale o určitou chvíli, o jistou situaci, ztastavit se a nechat věci proplout. De o to poslechnout volání těla, bejvá kolikrát i dost hlasitý, jenže to už je pak volání nakonec, volání nouze a i tak ještě de všechno zachránit, pokud neposlechneš ani tohle volání v nouzi, tak většinou Shut Down.... systém bude vypnut... Konec, další život už se chystá :-) Jenže já se tomu směju proto, že to myslim vážně .-)

A Teď k řešení těch chorob: Víš co na většinu neduhů pomůže a ani mi to nemusíš věřit?: !!! Nebejt NASRANEJ !!!, ať už na cokoliv nebo na kohokoliv. Doufam, že administrátor zdejších stránek omluví to sprostý slovo, co sem musel použít, protože jinak by ta záležitost nedávala smysl v tom správnym situace konce :)-

Píšu jako písek, taky se to tak všelijak přesejpá, ten muj text :-)

Chtěl sem přednášet o magnetismu, ale raději podpořím zdejší umělce, jelikož maj, co já již nemám. Těžko někdo může mít, to co druhý maj, v tom okamžiku vzniká nesmysl snad... Těžko to vysvětlovat:-) Je to něco jako hrnec v kýblu a nevim proč, jenže to nejde jen tak vylejt :-) Prostě se to musí nechat, vykvasit, uzrát a až potom vznikne to, co se ani nedalo běžně předpokládat:-) e eé ééé, maglajz?

Frrrchchchchchchrrrrrrrrchchchrrrrchchchrrrrrrrvrz profrčela tramvaj.

Doufám, že je všem jasno, že se jedná jen o úvodní článek, takovej náznak následujících článků, co snad časem dozrajou.

--------------------------------------------------------------------------------------

Náznak prvního článku, kde se a je jinak tudleto a tamdleto:-):

/Slyšíš to ticho?

|Jo

/To je to co lidi většinou nedovedou dělat, tak je dobrý, že to tady ještě je.

|Ale Karle, vždyť je tady nějaká závora.

/ta překáží jenom tomu, co jí nepochopí

|E..e eeeééé?

/No jasně, právě přesně tak, dobře mluvíš...

| Chtěl sem jenom...

\No jasně, já to pochopil, nemusíš nic řikat.

|He hele fakt je to dobrej nápad bejt tady když tu bejt nikdo ne nemá?

\Jedem, neřešit co jiný řeší, nebo se chceš na tomhle místě přilepit, jak to dělá ten ostatní

|Ka karle, kdes vzal to auto?

\To je jednoduchý, bylo tam dost klíčů a šlo to nastartovat... A Teď?, Teď to jede...

|Víš jak, jak dopadlo to minule, t.. t.. ta jízda K karle.

\Neblbni, dyť kotelník jenom vyklepal blatník a vyndal žábu ze vzuchu filtru... To je nějaká závada?...

|Tak jedem?

\ J Jo...

...........................................................................

Snad škoda, že neznáte příběh první, tohle je vlastně takový volný pokračování, tak ho tu časem taky dodam, zveřejnim ten příběh první :-)

Jenže čkověk neni, jeho práce a jeho práce neznamená, že dovede věci mimo plán :-)

 

Náčelník šaman Haman řekl , že nejdůležitější věci přinese vždy vítr....

 

Pokračování kdesi příště :-)

 

 

 

 

 

Add a comment

Podrobnosti

Napsal Jupiter 85

Kategorie: Úvahy aspergerů

Zveřejněno: 19. duben 2015

Vytvořeno: 19. duben 2015

Zobrazení: 2031

Ahoj všem, kteří budete číst následující řádky!

Moje dnešní internetová prvotina bude o tom, proč si užívám (a to nejen v obrazném pojetí, ale i v pojetí doslovném) to, že jsem byl diagnostikován jako člověk s AS.

Vím, že se vám moje tvrzení, že si užívám AS, bude zdát přinejmenším podivné, přehnané a možná, že i nesmyslné, ale já to tak prostě skutečně kdesi hluboko uvnitř sebe samého cítím.

Důvody, proč tomu tak je, jsou následující:

1) Mohu se stýkat (ať již osobně, nebo prostřednictvím internetu) s dalšími lidmi, kterým byl AS rovněž diagnostikován a na základě toho navazovat nová přátelství a nové sociální kontakty (což je pro každého člověka s AS nesporně velmi důležitá věc).

2) Mohu žít s vědomím, že jsou na světě i další lidé, kteří řeší ty stejné (nebo velmi podobné) problémy, se kterými se potýkám i já sám. A jistě znáte pořekadlo, že sdílený problém je problémem polovičním, tudíž i ve svém důsledku problémem podstatně snesitelnějším.

3) Lépe chápu důvody některých svých kolegyní, když mi říkají, že jim připadám, cituji, "tak strašně jiný, než ostatní muži". Ještě před cca 6 měsíci jsem toto tvrzení naprosto nechápal, avšak dnes, více než měsíc po uzavření diagnostiky, již tomuto výroku rozumím naprosto dokonale.

4) Také se mi lépe píše moje diplomová práce, která se týká problematiky AS, neboť právě nyní mnohem lépe rozumím teorii, která je s AS a dalšími PAS spjata.

5) Dalším důvodem, který se velmi úzce pojí s bodem 4), je to, že se mi mnohem lépe studuje na vysoké škole. Studuji totiž speciální pedagogiku se zaměřením na psychopedii, tj. výuku a výchovu osob s mentálním postižením a autismem. A kdo jiný by mohl lépe rozumět problematice autismu, nežli autista sám?

6) Mám mnohem snazší přístup na osvětové akce na podporu autismu a autistů. Bez ohledu na to, jestli se konkrétní akce účastním jako autista, nebo jako budoucí odborník.

7) Mezi autisty, se kterými jsem se dosud setkal (ať už to bylo na osvětových akcích, případně i na mých odborných praxích během svého studia) jsem se až dosud cítil velmi dobře přijímaný a zároveň jsem měl pocit, že se mezi těmito lidmi cítím velmi příjemně a uvolněně, protože se nemusím snažit za každou cenu zapadnout.

8) Jsem přijímán i NT lidmi, kteří o mně ví, že mi byl diagnostikován AS. Pro mě je to nenahraditelný pocit přijetí a respektu vůči mojí osobě. Všem NT lidem, kteří mě berou takového, jaký jsem, zcela upřímně DĚKUJI.

9) Dokážu lépe pochopit každodenní problémy rodičů autistických dětí, které jim život přináší. Ať už jde o problémy se školou, nebo i s výchovou.

10) Mohu být (ať již osobně, případně i virtuálně) oporou lidem, kteří se na mě obrátí se svými problémy, které jim AS (či kterákoliv jiná PAS) přináší. Což mě v konečném důsledku naplňuje pocitem potřebnosti a užitečnosti.

11) Posledním důvodem, proč si užívám svůj AS, je to, že mám konečně jasno v tom, jak to se mnou skutečně je. Jsem AS, proto chápu, co je na mně tak "divného", "jiného", potažmo "odlišného" a mohu se tomu plně přizpůsobit. Což je hodně osvobozující, nemyslíte?

Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa. Doufám, že jsem vás délkou svého prvního příspěvku neotrávil tak, že už na tuto stránku víckrát nezavítáte, nebo, že si nepřečtete další z mých budoucích příspěvků.

Přeji vám hezký zbytek víkendu a snad se tady spolu zase brzy setkáme.

 

Váš

Jupiter 85

Add a comment