Ahoj všem, kteří budete číst následující řádky!

Moje dnešní internetová prvotina bude o tom, proč si užívám (a to nejen v obrazném pojetí, ale i v pojetí doslovném) to, že jsem byl diagnostikován jako člověk s AS.

Vím, že se vám moje tvrzení, že si užívám AS, bude zdát přinejmenším podivné, přehnané a možná, že i nesmyslné, ale já to tak prostě skutečně kdesi hluboko uvnitř sebe samého cítím.

Důvody, proč tomu tak je, jsou následující:

1) Mohu se stýkat (ať již osobně, nebo prostřednictvím internetu) s dalšími lidmi, kterým byl AS rovněž diagnostikován a na základě toho navazovat nová přátelství a nové sociální kontakty (což je pro každého člověka s AS nesporně velmi důležitá věc).

2) Mohu žít s vědomím, že jsou na světě i další lidé, kteří řeší ty stejné (nebo velmi podobné) problémy, se kterými se potýkám i já sám. A jistě znáte pořekadlo, že sdílený problém je problémem polovičním, tudíž i ve svém důsledku problémem podstatně snesitelnějším.

3) Lépe chápu důvody některých svých kolegyní, když mi říkají, že jim připadám, cituji, "tak strašně jiný, než ostatní muži". Ještě před cca 6 měsíci jsem toto tvrzení naprosto nechápal, avšak dnes, více než měsíc po uzavření diagnostiky, již tomuto výroku rozumím naprosto dokonale.

4) Také se mi lépe píše moje diplomová práce, která se týká problematiky AS, neboť právě nyní mnohem lépe rozumím teorii, která je s AS a dalšími PAS spjata.

5) Dalším důvodem, který se velmi úzce pojí s bodem 4), je to, že se mi mnohem lépe studuje na vysoké škole. Studuji totiž speciální pedagogiku se zaměřením na psychopedii, tj. výuku a výchovu osob s mentálním postižením a autismem. A kdo jiný by mohl lépe rozumět problematice autismu, nežli autista sám?

6) Mám mnohem snazší přístup na osvětové akce na podporu autismu a autistů. Bez ohledu na to, jestli se konkrétní akce účastním jako autista, nebo jako budoucí odborník.

7) Mezi autisty, se kterými jsem se dosud setkal (ať už to bylo na osvětových akcích, případně i na mých odborných praxích během svého studia) jsem se až dosud cítil velmi dobře přijímaný a zároveň jsem měl pocit, že se mezi těmito lidmi cítím velmi příjemně a uvolněně, protože se nemusím snažit za každou cenu zapadnout.

8) Jsem přijímán i NT lidmi, kteří o mně ví, že mi byl diagnostikován AS. Pro mě je to nenahraditelný pocit přijetí a respektu vůči mojí osobě. Všem NT lidem, kteří mě berou takového, jaký jsem, zcela upřímně DĚKUJI.

9) Dokážu lépe pochopit každodenní problémy rodičů autistických dětí, které jim život přináší. Ať už jde o problémy se školou, nebo i s výchovou.

10) Mohu být (ať již osobně, případně i virtuálně) oporou lidem, kteří se na mě obrátí se svými problémy, které jim AS (či kterákoliv jiná PAS) přináší. Což mě v konečném důsledku naplňuje pocitem potřebnosti a užitečnosti.

11) Posledním důvodem, proč si užívám svůj AS, je to, že mám konečně jasno v tom, jak to se mnou skutečně je. Jsem AS, proto chápu, co je na mně tak "divného", "jiného", potažmo "odlišného" a mohu se tomu plně přizpůsobit. Což je hodně osvobozující, nemyslíte?

Děkuji všem z vás, kteří jste dočetli až do tohoto místa. Doufám, že jsem vás délkou svého prvního příspěvku neotrávil tak, že už na tuto stránku víckrát nezavítáte, nebo, že si nepřečtete další z mých budoucích příspěvků.

Přeji vám hezký zbytek víkendu a snad se tady spolu zase brzy setkáme.

Váš

Jupiter 85