Docela často přemýšlím nad touto otázkou. Jednou je můj výsledek to, že mám snad nejtěžší formu, jindy že jsem nejspíše NT. Zamyslet se na tím a pokud možno vyvodit závěr se pokusím v tomto článku.

Jako první začnu netradičně tou druhou myšlenkou, tedy tím, jestli náhodou nejsem NT. Pro toto je sice málo výsledků, ale přesto mají nějakou váhu. Jedním z nich je to, že jsem žil více než 16 let bez diagnózy, sice jsem si jej diagnostikoval i sám někdy v 14, ale oficiální přišla až pak. Tento fakt však moc neznamená, protože hodně Aspergerů bylo diagnostikováno až v dospělosti. To, že mně ho diagnostikovali relativně pozdě, ukazuje že jej možná nemám až tak těžký, ale to si nemyslím, že by byla pravda. Na další proti si nevzpomínám.

A proč si někdy myslívám, že ho mám těžký? Třeba proto, že se moc nevyznám ve věcech, které jsou pro některé lidi zřejmé a často je považuji za zbytečnosti. Třeba jsem si kdysi v restauraci otevřel nějaký makový závin a bez problémů jsem hodoval až do té doby, než mě na to upozornil kamarád, který tam byl. Mnohem smutnější byl důsledek takových nerozumění ve škole. Nevěděl jsem, proč se některé věci nesmí a jiné musí. Nevěděl jsem, jak se domoci svých práv. Děti nenapadlo nic jiného, než začít toho zneužívat. To se se mnou táhlo celou základní školu a taky část střední školy. Snad už se to nikdy nestane, ale nikdy se nemá říkat nikdy. Protože jsem zaostával v slovně obranných schopnostech i fyzicky obranných, byl jsem snadný protivník. V pozdějším věku jsem se trochu polepšil ve fyzické stránce a řešil jsem problémy fyzicky. Pak ale učitelé to považovali za nepřiměřenou reakci, což jsem si já v žádném případě nemyslel, protože když už někdo provokuje, musí počítat s ekvivalentní reakcí.

Dále si myslím, že moc neumím odhadnout, kdy na mě v konverzaci přijde řada. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale taky je to možná pravda

Takovou mou zvláštností, dokonce i oproti jiným Aspergerům, je hudba, kterou poslouchám. Zatím u všech Aspergerů, které jsem poznal, byla jejich oblíbená hudba poměrně známá. Třeba to byly ne moc známé písničky, ovšem od známých kapel, které byly obvykle v angličtině nebo češtině. Já poslouchám dost podivné písničky, alespoň mně to tak přijde, poslouchá snad většinová společnost písničky ze Severní Koreje?

Samostatnou kapitolou jsou mé zájmy. Myslím si, že některé jsou ještě divnější než má oblíbená hudba. Schválně, kolik znáte lidí, které zajímají jaderné bomby? Já osobně nikoho, byť o nějakých vím, ale hlavně ze zahraničí.

Já mám tendenci propadat úzkostem, i když nevím, jak moc to souvisí s AS. Ale někdy se uzavírám tak do sebe, že si připadám, jak kdybych měl nějakou jinou formu autismu, což si ale nemyslím, i když se mi to občas tak zdá.

Určitě jsem na fůru věcí zapomněl, asi i důležitých, ale myslím si, že nemám asi nějak výrazně těžkou nebo lehkou formu Aspergerova syndromu.