Vytisknout
Kategorie: Úvahy aspergerů
Zobrazení: 1250

Ahoj, ve škole jsme psali slohovku, tak jsem si ji trochu upravila a hodila ji sem.

Lhát se dá komukoli. Ostatním i sobě. Někdy si to lidi sami neuvědoměj. Ke lhaní můžou mít lidi různé důvody. Děti nechtějí mít průšvih u dospělých. Nechtějí o téhle věci mluvit, tak si vymyslí jinou. Chtějí, aby o nich měli ostatní vyšší mínění. Vědí, co chtějí lidé většinou slyšet, a tak to říkají automaticky a ani si to neuvědomí. Nebo prostě neví, co si s ostatními říct, tak si vymyslej historku.

Pro mě je lhaní nejenom úplně vymyšlená věc, ale i přibarvené informace. Například:

„Čekám tu na tebe tři hodiny.“ Ve skutečnosti to ale bylo dvacet minut. Taky jsou pro mě lži většina věcí, které si lidi říkají každý den. Třeba, že se mají dobře nebo že mi přejí hezký den. Nemyslím si, že by mi ve skutečnosti přáli špatný den, spíš je to každýmu jedno, jak se mám. Nikoho nezajímá, jak se mají lidi okolo.

Proto vždycky, když sem doma, tak provokativně ségře říkám u jídla „hnusnou chuť“ a večer „blbou noc“. Sice je to taky v podstatě přetvařování, ale vždycky tvrdím, že když ostatní všem přejí dobrou chuť a není to pravda, tak já to musím vyrovnat do neutrálu a říct hnusnou chuť. „A pobli se po tom jídle“ a „chcípni do rána“.

Stejně tak je pro mě lež, pokud se někdo baví s někým o tématu, které ho nezajímá. Někdy to lidi dělají, dokud nenajdou společný témata, ale taky to občas někdo dělá pro to, aby byl oblíbený. Taky je lež mít názor na něco jenom proto, že mají stejný názor lidi okolo, aby zapadl. Nejhorší je na tom, že si to člověk ani neuvědomí. Říká se, že aspíci mluví vždycky pravdu. Já si myslím, že to tak není. Dokážou se přetvařovat, jenom se přetvařují „postiženě“.

Taky nesnáším lhaní sám sobě. Znám kluka, který uvažuje asi takhle: „Chci, aby to tak bylo, takže to takhle je.“ Například mi jednou řekl: „Ano, jsem postižený, ale vůbec mně to nevadí a jsem tak rád, nevadí mně to, protože chci, aby mně to nevadilo.“ A na otázku „a realita?“ řekne jenom „ne, ne“ a zdrhá pryč. Ale i normální lidi lžou sami sobě. Třeba moje babička si jednou nechtěla přiznat, že přesolila polívku.

Někdy si lidi myslí, že je lepší říci hezkou lež než krutou pravdu. Já si to nemyslím. Říkala bych vše na rovinu.