Díky FB diskuzi jsem se rozhodl zkusit sepsat můj pohled na ostatní autisty. 

Když jsem ve společnosti, kde jsou samí autisti, místo toho, abych se choval tak, jak NT čekají se chovám podle mé přirozenosti. Příklad (sice nepravdivý, ale užitečný): "Pro NT je přirozené přechod pro chodce přejít, pro mě ho může být přirozené přetančit.". Mám pocit (a myslím si, že ostatní také), že jsme "mezi svýma", že jsme tam, kde nás chápou. Myslím si, že bych neměl problém přijmout člověka, který myslí jinak, než většinová společnost a jinak než já. Protože vím, jaké to je, když vaše názory někdo nerespektuje a často si je nenechá ani vysvětlit. 

Podobné věci se děly před lety. Kdy například? Když Koperník prohlásil, že Země není středem vesmíru, co se stalo. Většina si myslí, že se toto neděje. Ale dnes, kdy sepisuji tento článek, mám pocit, že to je podobné, ne-li stejné.

Většinová společnost je schopna mezi sebe přijmout člověka s viditelným postižením. Není ovšem schopna mezi sebe přijmout člověka, co myslí jinak, co se prostě chová "divně". Není to ale totéž? Není to vidět na první pohled, ovšem je to (podle mého názoru) úplně totéž. Já jsem schopen se určitou dobu chovat "normálně", ale nikdo, kdo není autista si není schopen představit, jak mě to může vysilovat. 

Když jsem někde, kde mám pocit, že mě přijmou (což je v současné době pouze mezi "členy komunity"), chovám se tak, jak je mi to přirozené. I když by mi někdo nabídl, že je všemohoucí, a že mě může učinit "normálním" člověkem, zachoval bych se tak, jak většinovou společnost nenapadlo. Odmítl bych. Mám pocit, že bez toho bych to nebyl já. To Já, na které jsem si zvykl. Tak to je. Jestli mě někdo kvůli tomu odsuzuje, není to pro mě člověk, se kterým bych se chtěl bavit. Můj problém ovšem tkví v tom, že když získám pocit, že takovým člověkem je v dané chvíli někdo typu "učitel" (to se mi nestalo), či "rodič" (to bohužel ano) nebo kdokoliv jiný, kdo by u mě měl mít autoritu, udělám totéž. Což se některým lidem nelíbí. 

Jestli máte pocit, že jsem odběhl od tématu, asi ano. Ale hlavní myšlenka je jasná: "Uvnitř komunity aspíků mám pocit, že jsem "mezi svýma" a že mi nehrozí nic typu toho, že nebudu přijmut jen kvůli tomu. "

Kdyby někdo cokoliv  nechápal, přidávám na sebe Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., rád se pokusím můj názor vysvětlit.