Možná jste si všimli, že zbožňuji film Ledové království, což je u kluka trochu divné, přeci jen je to dost holčičí film, ale já v něm vidím něco hlubšího. Chtěl jsem to popsat vlastními slovy, ale nevěděl jsem jak. Nedávno jsem natrefil na jeden článek, který můj postoj docela vystihuje, tak jsem ho přeložil. A i když mi ten překlad zabral šest a půl hodiny, stálo mi to za to.

Doufám, že to taky oceníte a pochopíte, že ten film je pro mě víc než jen pohádka.

Přeloženo z originálu - http://www.autismsupportnetwork.com/news/autistics-reflection-disney-frozen-elsa-3251111

Akorát když začínám psát tenhle článek, je to již rok, co Disney vydal Ledové království den před díkuvzdáním. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, proč byl kolem filmu takový humbuk. I po měsících pozorování dětí nadšených z filmu, jsem se začal zajímat o film, až když se moje příbuzná oblékla za Elsu z Ledového království na Halloween. Když jsem film poprvé viděl, byl jsem z něj velmi dojat, protože jsem si všimnul hodně způsobů, kterými film objasňuje moje žití s autismem. Letošní Halloween se ukázalo, že film je stále populární, protože moje příbuzná byla jednou ze čtyř holek ve své třídě o třiceti žácích (kde je asi 15 holek), která se oblékla za Elsu. Znám však i hodně lidí, kteří jsou už nemocní z poslouchání písniček z filmu. I tak doufám, že sepisuji své myšlenky, ještě dokud je film populární. Upozorňuji, že v článku jsou prozrazeny části děje filmu, takže jestli jste film ještě neviděli a máte ho v plánu koukat, nečtěte dál.

To, co dělá Elsu jinou, není postižení, nýbrž její nezvyklá kouzelná moc tvořit zimu. Nicméně je jasné, že tahle okolnost vede k sociálnímu postižení. Ve své slavné písni označuje svou krajinu za království izolace. Autismus také vede ke světu izolace. Ve vážných případech je chybějící komunikace způsobena problémy s řečí. Avšak i když není problém s řečí, i tak vzniká podobný problém díky neschopnosti vnímat neverbální komunikaci, a neschopností autisty komunikovat neverbálně s ostatními. Tohle je vážný problém, protože v lidské komunikaci je víc té neverbální, než verbální.

Jedním problémem, který mi film připomíná, je reakce na slovo postižení, kde někteří lidé preferují výraz odlišně schopný. (Máte lepší překlad pro kombinaci slov disabled a differently-abled? Napište mi ji do komentářů) Neodmítám ani jeden z výrazů, protože oba mají smysl. Tohle je očividně film o tom, jaké je to být odlišně schopný, jakožto jediná skutečná odlišnost mezi Elsou a jakoukoliv jinou postavou nebo členem královské rodiny, je její schopnost čarovat. Na druhou stranu, jelikož společnost, tak jako většina společností, nemá vyvinutý způsob, jak se vyrovnat s neobvyklými magickými schopnostmi, přítomnost této neobvyklé charakteristiky vede k vážnému sociálnímu hendikepu. Toto se podobá na lidí, kteří popírají, že autismus, hlavně v jeho slabších formách (který mám i já), je postižením. Tvrdí, že je to jen povaha. I tak si angličtina, tak jako asi všechny jazyky, vyvinula způsob zapojení neverbální komunikace. A tak nejsou lidé, kteří nejsou v této komunikaci dobří, dobrými ani ve společenském styku. A tak je tato odlišná schopnost chybějící schopností, teda sociálním hendikepem.

Jedna věc ohledně tohoto filmu je pro mě velmi osobní, a sice fakt, že do dne, kdy omylem ukáže své schopnosti před světem, žije Elsa podle instrukcí, že má ukrývat svou odlišnost. Utajování této skutečnosti způsobuje, že ji nechápou lidé, kteří by ji měli znát nejlépe. A tak trpí v smutku, že nemůže mít blízký vztah se svojí sestrou Annou. A tak si Anna myslí, že je to Elsa, kdo se jí vyhýbá. Vážně jsem kdysi řekl, že „Být pochopen je luxus někoho jiného“. Tak jako trollové doporučovali, aby byl Elsin dar utajen, I mně hodně lidí radilo, abych nikomu neříkal, čím se odlišuji. Ohledně myšlení si Anny, že Elsa je hrubá svým odmítáním ní, u autistů je běžné, že jsou neúmyslně hrubí. To se mi stalo hodně krát.

Další pointa, kterou film dělá a týká se autismu (a mnoho dalších věcí) je, že neexistuje jednoduchá odpověď na otázku, jestli se prozradit, nebo ne. Elsa očividně trpí tím, že lidé neznají její pravé já. Je jasné, že jsou to právě ti lidé, kteří to s ní myslí dobře, kdo jí postavil do její situace. Její rodiče to dělali na radu trollů. I tak během filmu uvidíte, že v mnoho věcech mají trollové pravdu. Například si rychle uvědomí, že ve vztahu Anny a prince Hanse je něco špatně.

Film ukazuje, že vidět Elsu pouze jako oběť a ty, kteří ji izolují jako zlé, je příliš jednoduché tak, jako je jednoduché vidět to i obráceně, s Elsou jako zlou čarodějkou a každým, komu ublíží svými kouzly jako prosté oběti, které se jen snaží se před ní ochránit. Trollové mají rozhodně pravdu, že její magie může být velmi nebezpečná. Vytváří totiž změnu klimatu, která by mohla způsobit vyhladovění celé krajiny, kdyby se ji v závěru nepodařilo zvrátit. I tak ale Elsa není zrádce, jak tvrdí Hans, nýbrž je velkým patriotem, protože se mnohokrát pokouší udržet v bezpečí před svou magií královskou rodinu i zbytek krajiny. Je jisté, že je hodně způsobů, jakými může autista ranit city druhých lidí. Jelikož časté nedorozumění může způsobovat problémy, tak je jasné, že autisté mohou být příčinou problémů. Samozřejmě je zde velký rozdíl mezi autistou, který tyto věci dělá neúmyslně a sobcem, který dělá ty samé věci, protože mu nezáleží na druhých.

Známým výrokem z filmu, který pro mě něco znamená, je „ukrývej city“. Kromě izolace způsobené tajením problému (ať je nebo není očividný), je zde problém v tom, jak jsou city odlišné u autistů. To, že autisté neprožívají emoce je nedorozuměním. Nakonec jsme to my autisté, kdo je známý chytáním amoků v dětství! Autista může mít jinou citovou reakci na něco, než má někdo bez autismu. Změna plánu velmi pravděpodobně způsobí stres. Prostředí vyžadující dělat víc věcí najednou (například něco normální jako zalidněná místnost) může způsobit stres. Různé problémy se smysly můžou způsobit, že autistům budou vadit věci, které někomu bez autismu vadit nebudou. Mně například vadilo, když někdo ve vedlejší místnosti klepal na dřevo. Dalším problémem je, že autista může projevit city jiným způsobem, než člověk bez autismu. Takže jak jsem vzpomínal výše, společnost se vyvíjí na základě většiny, a tak i lidé, kteří to myslí dobře, učí autisty, že i když je v pořádku projevovat city pro normální lidi, pro autisty je to špatné. Můžou nám například tvrdit, že naše projevy citů jsou pro druhé nepříjemné. Když jsem někomu vyjadřoval své problémy, řekl mi, ař jsem v klidu. To je jako by mi řekl, ať ukývám city.

Dalším problémem, na který film poukazuje a neměl by být zjednodušován, je otázka, zda by někdo postižený měl být držen mimo veřejnost a umístěn do speciálního prostředí. Elsin odstup od královské rodiny jistě vyvolal negativní pocity. Tyto pocity ještě zhoršili její problém. Tyto pocity zvětšili nebezpečí, kterým byla pro společnost. Tvrdit, že řešením by bylo neudělat vůbec nic po tom, co Elsa zmrazila Anně mozek, není zase tak jednoduché. Kdyby se neprovedla žádná změna, způsobilo by to, že by Elsa čelila obviněním, že je zlá, už jako dítě. Kdyby nebyla ještě dost vyzrálá, mohlo by to způsobit větší katastrofu. Slavná píseň „Najednou“ ukazuje, že nalezení speciálního prostředí, kde Elsa nemusela jednat s rodinou ani lidem krajiny, ji umožnilo objevit svůj talent a zapomenout na špatné pocity, které prožívala od doby, co se setkala s trolly. Avšak na konci filmu vidíme, že je nejlepší pro Elsu i království, když je začleněná do společnosti. Myslím si, že pro autismus nebo jiné postižení je dobré zvážit výhody a nevýhody odhalení tohoto svého problému společnosti, a to na základě specifických vlastností a okolností.

Je jasné, že ve filmu je velké sigma, že kouzelné schopnosti jsou samy o sobě problémem. Elsin projev své schopnosti v den své korunovace, se potýká s výkřiky o čarodějnictví. Právě možnost takové reakce byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč bylo po tolik let Else doporučeno ukrývat svou schopnost. I tak ale vidíme, že ukrývání té schopnosti vedlo k negativním emocím, které to ještě zhoršily. Kdyby společnost tolik předem neodsuzovala, mohla Elsa dostat jinou radu a vyhnula by se katastrofám, které ve filmu nastaly. Protože magie není skutečná, film nám dává možnost si představit situaci – co kdyby magie byla vzácná, ale skutečná? Jelikož autismus a jiná postižení jsou skutečné, film ukazuje paralelní situaci k té skutečné. Podobně i s autismem a jinými duševními hendikepy je zde stigma mezi hodně lidmi, že je to jen nálepka. Toto stigma vede lidi k tomu, abychom své problémy radši ukrývali – rada, kterou jsem vzpomínal výše, která vede k izolaci, negativním emocím atd.

Další věc ve filmu je otázka romantické lásky, do které film vkládá hodně zvratů. Západní společnost se v poslední době vyvinula k uctívání myšlenky, že romantická láska je pro každého. Toto je problematické pro menšinu lidí – autisty, protože je to něco, co někteří z nich nechtějí. Někdy to tak je, protože život v romantické lásce znamená být stále dostupný pro partnera a děti. Někdy to tak je, protože prostě si prostě neumí takový vztah vytvořit. Někdy to je zase proto, že hodně lidí nechce vztah s lidmi s takovými problémy. Přišlo mi osvěžující, že i když film trochu opakuje Sněhurku, kde romantická láska vyhraje nad zlou magií, Ledové království staví na jiném druhu lásky (v tomto případe té sesterské). Zažil jsem prostředí, kde jsem byl na vrcholu i na samém spodku z důvodu, že jsem neměl romantický vztah jako ostatní lidé. Takováto prostředí jsou nevyhnutelně prostředími, kde jsou autisté druhořadí občané.

Na druhou stranu, i když si stojím za názor, že západní civilizace se mýlí v očekávání, že se většina lidí zamiluje, stále si myslím, že hodně autistů by se mohlo zamilovat, kdyby měli správný druh opory, který nemají. A tak jsem byl nadšený, že i když Annu nezachránil z jejího začarovaného srdce Kristoff, je jasné, že na konci filmu se oba do sebe zamilují, i když ji trollové varovali, že Kristoff je po sociální stránce slabší. I když jsem po citové stránce blíž k Else, protože film ukazuje tak moc o její citech, tak být slabší v sociální interakci jako Kristoff, mi přijde víc jako někdo s autismem. A když i navzdory tomu problému najde lásku, je to něco pozitivního.

Další scéna, která na mě udělala dojem, byla, když šla Anna s Kristoffem k trollům. Když přišli, vypadalo to, že Kristoff promlouvá ke kamenům. Olaf vyzýval Annu, aby se vypařila, protože to vypadalo, že se Kristoff zbláznil a je lepší utéct. Anna nakonec zůstala, protože si matně vybavovala smazané vzpomínky na trolly. I když autismus není duševní porucha, často se jeví, jakože je, a jeho přítomnost často vede k přidruženým poruchám. V některých případech jsou duševní poruchy pro ostatní nebezpečné. I tak se jedná od předčasné odsuzování si to myslet. Toto způsobuje zbytečnou izolaci lidí s duševními poruchami a lidí s podobnými problémy (protože autismus vypadá jako duševní choroba). Tato izolace akorát pochová talenty lidí, kteří jsou odlišní od většiny. Annin život byl zachráněn faktem, že viděla za něco, co se zdálo jasné. Kdyby utekla, nikdy by se nedověděla od trollů, jak rozmrazit své srdce.

U autistů je více pravděpodobné, že špatně vyhodnotí sociální situace, ale je jisté, že to se občas stává i lidem bez autismu. Zamyšlením se nad omyly, které lidé bez autismu dělají, by jim mohlo pomoct pochopit život lidí s autismem, kterým se omyly stávají častěji. A tak jsem rád, že film ukázal velikánskou chybu, kterou udělala Anna, když špatně odhadla Hanse. Myslí si, že jsou si s Hansem velmi podobni. Jelikož je film muzikálem, výsledkem je, že písničky z něj slyšíme mnohokrát i po zhlédnutí filmu. Vše co musíte udělat, je pozorně poslouchat písničku „Láska jsou otevřené dveře“, abyste si všimli, že Hans jen tvrdí, že podobný na Annu potom, co Anna prozradí něco o sobě.

Další podobnost mezi filmem a autismem je fakt, že Elsa není jen odlišná, ale velmi talentovaná. Ne všichni autisté mají neobvyklé talenty, ale obvykle je mají, a to díky svému hlubokému zájmu o věci, které je zajímají. Kdyby byla Elsa skutečná a žila by v dnešní době, vyřešila by globální oteplování. Elsa však skutečná není, ale my autisté jsme, a máme mnoho talentů, které by byli pro svět požehnáním. Mnoho mých kolegů je nadšených z používání programů, které jsem vytvořil na řešení různých problémů.

Uzavřu to dalším zamyšlením nad vyvrcholením filmu a jeho závěrem. Elsin akt lásky nezničí její talent kouzlit, ale umožní ji zbavit se jeho nebezpečné stránky. Od té chvíle její odlišná schopnost přestává být postižením. Zde analogie až tak nesedí na autismus. Víc chápavé a milující prostředí může zmírnit některé obtížnosti v životě autistu. I tak je autismus ve většině, jestli ne ve všech případech neléčitelný, a tak i když se autista i okolí snaží o správné řešení, problém nezmizí. Nicméně scéna ukazuje, že je zde stále naděje, že pokud se změní přístup k lidem, kteří jsou odlišní, udějí se velké věci.