Dnes bych rád něco napsal o radosti, konkrétně co je radost pro mě. Radost je hodně široký pojem, každý ji vidí jinak, jednoho baví něco, co druhého ne. Někdo to neumí popsat, u aspíků je poměrně častá tzv. alexitymie, to je neschopnost popsat vlastní pocity.

Radost z fyzického hlediska mají na svědomí serotonín, dopamín, oxytocín a endorfiny, ale to jen pro zajímavost,

já se jdu zabývat tím, co způsobuje uvolňování těchto látek a ten příjemný pocit, který nám dodávají. Jsme na blogu o aspíkách, ne biologii ;-)

Ve mě osobně tento pocit vyvolávají nejenom pozitivní věci, ale občas i ty negativní. Jo stará známá škodoradost je taky jedna z mých radostí. Těch pozitivních je víc. Mám třeba radost, když se mi stane něco dobré, co jsem nečekal. Nebo mám radost, když mi někdo napíše, pokud to není něco hnusného. Mám radost z hezkého počasí, z toho, když si koupím a můžu používat něco, po čem jsem toužil. Mám radost, když vidím, že někdo jiný má radost, pokud si ji zaslouží. Nepřátelům radost nepřeji, ta mě štve. Mám radost, když se můžu pomazlit s kočkou, nebo jinými zvířátky. I dobré jídlo, muzika, klídeček, pohodička, zpěv ptáků, to ve mě taky vyvolá hezké pocity. Nebo mám radost ze sebe, když něco zdolám, nebo překonám, třeba velkou horu, nebo strach z něčeho. Mám rádost, když je doma klid, žádné hádky, ne vždy to tak bohužel je. Někdy mám radost i z toho, že se můžu nudit, když mám za sebou nějakou těžkou práci. Mám radost, když si najdu lásku, nebo kamaráda, když s nimi můžu trávit čas. I když jsem se dlouho považoval za samotáře, zjistil jsem, že to není ono, když jsem dlouho sám, samota mě ubíjí. I když mi ráno moje staré auto nastartuje, mám radost, protože už se stalo, že nenastartovalo a měl jsem problém.

Kdo se málo raduje, asi bere pozitivní věci jako samozřejmost, až když je ztratí, tak zjistí, že měl být za ně rád, ale to je už pozdě. Někdo má radost i z toho, že vyleze sluníčko, já taky, pokud bylo dlouho šeredně, ale jakmile je dýl hezky, nevážím si toho, takže ten princip funguje i na mně, i když jsem si ho vědomý.

Radovat se je důležité, kdo se neraduje, upadá do depresí. Dost často jsou to právě ti nejveselejší lidé, kdo má deprese, nechtějí nimi nakazit druhé. Proto jestli máte ve svém okolí někoho, kdo se podle vás až moc raduje, zeptejte se ho, jestli je v pořádku, jak tráví dny, jak se má. Přinejmenším mu tím uděláte radost, že vám na něm záleží, aspoň mně to radost dělá.

A co vy, z čeho máte radost? Zapoměl jsem na něco?