Hodněkrát se přidávám do diskuzí, kde někdo tvrdí takové věci, že je blbý, že nic nedokáže. Tohle je snížené sebevědomí. Na tyto věty odpovídám většinou jednou jedinou odpovědí. Že nikdo není blbý, že všichni (minimálně aspíci :-)) dokážou alespoň jednu věc absolutně výborně a nepřekonatelně.

Já umím pracovat s počítači, v tom mě hned tak někdo z NT nepřekoná. Někdo umí vnímat věci v přírodě a ještě jiný umí pracovat v účetnictví. Každý z aspergerů má jasně určené povolání prakticky hned při svém zrodu. Ve svých genech mají podle mého skromného názoru určeno hned od počátku co je bude bavit, co budou dělat. Tím se budou také rádi živit, takže aspergeři mají vlastně hned při narození určeno, co budou jednou dělat. Tím se také lišíme od NT. TI se mnohdy rozhodují mnohdy až na úřadu práce. My to většinou víme už na základní škole. To je podle mně jedna z velkých odlišností. Jasná představa toho, čím by jsme se chtěli živit.

A co lidi, kteří mají poruchu soustředěnosti? Ti mohou (a velice často i jsou) být užiteční jako stroj na nápady. Nápady nerealizují. Jen přemýšlí a nápady, které vzniknou dají dál. Někdo jiný je pak zrealizuje. Tyhle nápady jsou většinou skvělý. Jsou tak jednoduché, že to prostě člověka ani nenapadne. A v tom to je, v jednoduchosti je síla.

Jak to vnímáte vy?