Lidi s AS například nemají empatii nebo nerozuměj emocím druhejch. Ale lidi se nikdy nechovaj podle svých pocitů. Tváří se, že jsou naštvaný, i když nejsou, aby „řekli“ druhýmu „tys mě naštval, ty zmrde“ nebo když jsou naštvaný opravdu, tak se zas tvářej, že nic, tleměj se, i když to není vtipný, jenom aby ten druhej měl pocit, že řek něco vtipnýho, a i když ten člověk poznal, že ten první smích jenom přestsíral, tak se tváří zas, že nic.

Někteří lidi se hlasitě zdravěj možná proto, aby měl druhej pocit, že ho strašně rád vidí, nebo aby druhejm ukázal, že jsou kámoši nebo automaticky nad tím ani nepřemejšlí. Možná proto, když jsem byla malá a někdo se se mnou „chtěl“ bavit, tak jsem nikdy nechápala. Oni se totiž lidi přetvařujou i tak, že se s váma opravdu bavit chtěj, ale jenom to přibarvěj a chovaj se výraznějc, a já pak poznám, že se sice přetvařuje, ale nevím, jestli se se mnou chce bavit, ale „přibarvuje“, nebo jestli se se mnou vůbec bavit nechce a jenom z ňákýho důvodu se tak tváří. Když se lidi přetvařujou, je to na nich poznat. Čím víc si to člověk sám uvědomuje, že říká jenom něco kvůli něčemu, tím víc je to na něm poznat (většinou, že je nervní nebo nevím jak to popsat), ale někdy je z toho člověk tak zmatenej nebo je sám přesvědčenej, že to je situace pravdivá, a pak je si tím jistej a není to na něm tolik poznat. Nebo vůbec. Ve škole se děti zas tak neučej látku, kterou berou, ale poznávat to, jak učitel reaguje a co chce slyšet (viz článek: http://psychoanalyza.com/kriseni-ega/ ), a to tyhle věci určitě podporuje. Když někdo někumu něco vyčte, nejjednoduší způsob (pro NT) je toho druhýho setřít, aby byl za debila ten druhej a ne on. Říká se (zjednodušeně), že když je člověk naštvanej, tak to znamená, že se sám bojí a něco si hájí. Myslím, že v dnešní době je každej člověk zamindrákovanej. Úplně každej, aspoň trochu. Nebo když se ze strachu někdo bojí, že ten druhej mu bude něco vyčítat nebo stírat, začne říkat přesně věci, který chce on slyšet, většinou se to odvozuje podle toho, co chtějí lidi slyšet obecně. Neexistuje, aby člověk říkal něco, co fakt cítí, nebo něco, co si opravdu myslí, občas mám pocit, že jsme tady všichni jenom chodicí mrtvoly. Jak už jsem psala, podle mě se dá poznat, že se člověk přetvařuje, nejčastějc podle řeči těla a hlasu. Přijde mi, že když někoho slyším mluvit na malý dítě (i matku), tak je ve hlase ta „přetvářka“ slyšet nejvíc. No, opravdu se autistům nedivím, že mlátěj hlavou do zdi.