Dost často se mi stává, že když sem doma a chci udělat ňákou věc, najedou mě těch věcí napadne daleko víc. A hlavně mam pořád pocit, že nejdřív musím udělat tohle dřív, než začnu dělat to, co chci. Například když přídu domů ze školy a chci začít psát tenhle článek, tak mě najednou začnou bejt hrozně nepříjemný zpocený hadry ze školy co mam na sobě, ale normáleně by mě nepříjemný nebyli, ale jakmile mě napadne právě něco, co bych měla udělat, začnou mě bejt hrozně nepříjemný, že se musim nejdřív převlíknout. Nebo ještě hůř, mam pocit že si ty hadry musim uklidit a nevydržim pocit, že sou někde pohozený, než začnu psát tak si je musim někde pověsit. A přitim normálně takovej úklidovej maniak nejsem, dost často je pohozený někde mam. Ale jenom v tuhle chvíli…
A stejně tak krom toho, že mě najednou napadne 10 věcí co mam udělat a nevim kterou dřív, když začnu první, zapomenu ty poslední a nejlíp jako první začnu tu nejzbytečnější, tak mam potom náladu, že se hrozně nudim a nevim co mam dělat. Nanapadá mě nic, co bych měla udělat. A pokud napadne, nebo si ji přečtu z napsanýho lístku, vůbec se mě do ničeho nechce. A navíc, když chci napsat básničku, na to je opravdu potřeba nálada a „chytnutí“ myšlenek.
No a stěma myšlenkama je to podobně, když o něčem přemýšlím někdy se mi stane, že mě napadou 3 myšlenky naráz a najednou na co mam myslet nejdřív. Někdy mam pocit, že když spim nebo usínám, tak se schopná přemýšlet podvědomě o hafo věcech naráz. No ale nevim, jestli to je, nebo není jenom pocit, a teď k tématu. Když me jich napdne tolik, většinou všechny domyslim a není k tomu si najednou myslet co víc. No nevim, jestli je zas naopak možný nepřemejšlet o ničem, to možná ani nejde. Ale s myšlenakma je to podobně, jako se skutkama. Ted mě napadá, jestli někteří lidi nedělají to, že když přídou z práce, tak první věc kterou udělají je ta, že zapnou TV. A čuměj na bednu. Možná jestli to není právě kuli tomu pocitu. Že je pak napadne hafo věcí naráz, a aby se necstli v tom zmatku co maj dělat, zapnou bednu a upoutaj svou pozornost na ní, a nemusejí pak na to myslet a zabývat se tim.

A stejně tak mě napadá, jestli právě tohle nesouvisí trošku s poruchou OCD. Netrpim s ní a nejsem žádnej psycholog, tak tu teď doufám nebudu psát kraviny. Ale prostě typicky, než pudu ven, najednou mě napdane ta myšlenka na věc kterou musim udělat předtím, a to je zkontrolovat  ty zamčený dvěře.

No a už v dětství znáte to, nejdřív povinnost, a pak zábava. Nejdřív udělej tohle a pak tohle. Teď nemysli na tohle a dělej tohle.Tohle nedělej niky. Pořád musíte myslet na to, co nesmíte, protože jakmile to zapomenmete a uděláte to, hned příde trest. A jelikož nevíte důvod proč, musíte si to pamatovat nuceně. Možná že to tak s téma myšlenkama má většina lidí týhle populace. A ten kdo je na to trochu citlivější, má ocd, nebo jinou poruchu.